Feliciina cesta

Feliciina cesta. Třetí Atomův film, co jsem viděl. Třetí a přesto úplně jiný, než předchozí dva. Dívka, hledajícího svého přítele a vedoucí kantýny. Dvě, na první pohled úplně jiné postavy. Jedna, v podání skvělé Elanie Cassidy, ta druhá v podání mnohem lepšího Boba Hoskinse. Naivní a důvěřivá dívka a na první pohled postarší, milý pán, který se jí jen snaží pomoct. Jenomže nic není tak snadné, jak se na první pohled zdá a tak začíná pomalu, ale jistě odhalování nejen jeho, ale i dívčiné minulosti, které vyústí ve velmi povedeném finále. (12.06.2014)

Zatímco se díváme na film, Felicie sází s taťku tulipány a má přitom různé depresivní vize a s nimi spojené pocity, jak mladé holky někdy mívají. Zvláště po prvních milostných dobrodružstvích. Co kdyby její milenec zmizel? Co kdyby jí táta proklel za to, že to není skalní Ir. A jeho matka by nejen o to nechtěla nic vědět, navíc by se postavila proti ní. A ještě tak, kdyby se jí do cesty dostal nějaký krypto-psychopat. A tak se stále více raduje ze sázení tuplipánů, spolu s tím jak depresivní vize a s nimi spojené pocity postupně vadnou a odcházejí. (18.10.2020)

Egoyan. Dokud vám nechce něco prozradit, nemluví. Každý detail vám naservíruje ve správný čas, ve správném záběru, s mistrovskou přesností, s brutální pozorností k detailu. Řemeslník jak cyp. Irské děvčátko přijíždí na trajektu do británie, aby našlo továrnu na sekačky a někoho, kdo v ní pracuje. Ochotný stařec se nabídne, že jí vypomůže... (06.03.2011)

Moje tretie stretnutie s A. Egoyanom a rozhodne zatiaľ to najlepšie. Táto netradične vykreslená anatómia jedného psychopata sa mi dostala riadne pod kožu. Niečo tu síce na mňa pôsobilo neprirodzene alebo smiešne, ale našťastie toho nebolo veľa - napr. myslím, že časť s Jehovistami sa kľudne mohla vypustiť. Ale zas bola sranda sledovať, ako na nich Joe vyvaľuje oči. To je ale k negatívam asi tak všetko. To ďalšie si už zaslúži len samú chválu. Od zaujímavo nelineárne vyrozprávaného príbehu a spájania mozaiky životov hlavných postáv, cez hercov až po nádhernú írsku hudbu, ktorá celú tú podmanivú atmosféru plynúcu z prazvláštneho vzťahu tých dvoch a ich vzájomných dialógov, ešte umocnila. A to treba ďalej vyzdvinúť aj to, ako sa tu krásne postavy vyvíjali a ako postupne, po malých dávkach a na základe rôznych detailov, servírovali divákovi svoj charakter. Pozoruhodné, výborná záležitosť. 85/100 (10.04.2017)

Jemne tragikomické dielko v hereckom koncerte Boba Hoskinsa, ktoré je takou melancholickou spoveďou dvoch osamelých duší, kričiacich ale dve rozdielne túžby. Typická atmosféra Made in UK, krásny írsky hudobný podmaz a hlavne pôsobivý Hoskins tomu dávajú netradičný pochmúrny fíling, len škoda, že viac už nič. (23.02.2023)