Vrany

Podezírám Dorotu z geniality; nejdříve duševní rozpoložení seniorky v Pora umierać, posléze samota, která se usídlila v těle chlapce v Jestem. Nyní děvčata. Ochromila mě především snaha nejít příliš ke kýči. A mocné kladivo, které se rozmáchlo ve chvíli, kdy došlo na recitační scénu. Dokazuje to, že dospělost občas může být i v děcku. Wrony jsou zážitek. Mám pocit, že jsou jedním z těch, o nichž se říká, že člověka rozmělní - právě tím, že vypráví o něčem, tak zřejmým. A samota tím, řekl bych, rozhodně je. (23.05.2013)

Devítiletá holčička "Vrána" žije jen s matkou, která na ni nikdy nemá čas a zanedbává ji. Sousedé také mají dívenku, ale tříletou, kterou naopak milují. "Vrána" jednoho dne využije příležitosti a maličkou odvede pryč. Toulají se spolu po městě, až přijdou k moři, kde je zakotvená malá loď. Rozhodnou se odplout na druhý konec světa. Ve filmu je vidět, jak moc malá "Vrána" trpí matčiným nezájmem a jak je doma častována nelichotivými jmény. Zpočátku se zdá, že v ní už nezůstaly žádné city a nikdy už nebude schopna projevů lásky. Moc hezký film. (10.07.2020)

"Láska je velký nedostatek naší doby." Strašně smutné drama o holčičce a o její touze po lásce své matky, které se jí ale nedostává. Opravdu velmi emotivní a depresivní s naprosto vynikajícími výkony Vrány v podání Karoliny Ostrožny a maličké, kterou kouzelně zahrála Kasia Szczepanik. Výstižné komentáře : O*R*I*N, Lollirod. (16.02.2013)

Film, či spíš studie chování, která se pomalu rozjíždí a - i přes krátkou stopáž - není dlouho jasné, jakým směrem se bude ubírat. O to je překvapení větší a napětí vyšší... Pojem "mladá maminka" (kterou je možná třeba z tohoto důvodu i zplnoletnit), a podobně "mladí rodiče", jsou dnes obsoletní pojmy, ale koukejte, jak si šestiletá "matka" se svou tříletou "dcerkou" rozuměly, jak plný den prožily. Samozřejmě je přitom třeba skutečnou matku a její dcerku postavit do kontrastu (první polovina filmu). A taky se nesmíme ptát, jak se to líbilo jejím (té tříleté) skutečným rodičům. Proto se raději neptejme, kdy si děvčata zas někam společně vyrazí... (03.02.2016)

Naturalistický snímek o tom, jak důležitou roli hraje výchova a jak hluboké šrámy může na dětské duši zanechat nedostatek potřebného zájmu a náklonnosti. Je schopen lásky ten, jemuž byla v raném období života odepřena? --- Snímek přináší přesvědčivý sugestivní příběh o dívce, která se v neradostném a odmítavém prostředí s prakticky nulovým rodinným zázemím rozhodne opustit domov a odvede s sebou malou dívenku, která má to zázemí, již se jí nedostává. Námět ne nepodobný snímku Fish Tank. Během celé stopáže pak sledujeme, jak se vyvíjí jejich vztah, jak se proměňuje vzájemná důvěra a vytváří se mezi nimi pevné pouto. Zajímavý je aspekt, kdy dějové zvraty mění divákův úhel pohledu, role se posouvají a dívka, o níž má divák starost, s níž soucítí a vnímá ji jednoznačně jako oběť, se následně stává tím, kdo zlo dále rozmnožuje a plodí. Tak jako v reálném životě - kdo je čím vinen? Celé lidstvo, společnost anebo vůbec nikdo; zlo plodí zase zlo. V nalomené napůl dětské, napůl dospělé duši se mísí potřeba být milován, milovat, ochraňovat a snad i pocit viny s osamělostí, záští, pocitem křivdy a kruté nespravedlnosti, s níž je nucena se vypořádat. Dějová linie je nevýrazná, dominující jsou především realistické herecké výkony dvou hlavních rolí a působivá atmosféra. Oceňuji obratnost a cit, s jakým je snímek natočen, je zřejmý důraz na vizuální stránku, záběry přírody, andělské tvářičky hlavních představitelek a silnou stránkou je rovněž hudba. Není co dodat – až jednou natočím film, Bože dej, ať má kvality tohoto. (20.08.2012)