Nový Babylon

Problém sovětské montážní školy tkví v tom, že filmy, co pod ni spadají, jsou často po obsahové stránce příšerně infantilní. A i kdyby bylo zpracování sebedokonalejší, pro mne představuje ideologická rovina stále velmi zásadní kritérium pro hodnocení filmu. Kdybych to hodně přehnal, tak v absolutní ignoraci tohoto aspektu by pak člověk mohl dojít do stadia, kdy bude bezmezně obdivovat Triumf vůle od Riefenstahlové jen proto, že je to film pěkně natočený. To je přece pitomost. O tom, zda by mělo být umění spíše etickou, či estetickou kategorií je možno polemizovat, ale všechno má své hranice. PS: Výjimky se samozřejmě také najdou. V tomto ohledu doporučuji například opravdu výborný snímek Deset dní, které otřásly světem. (07.10.2016)

Jakožto film řekněme historicky zabarvený, Nový Babylon nic moc neskrývá, jeho ‚‚poselství‘‘ není třeba nijak složitě luštit, propagandou je film velmi otevřeně protkaný. Za zmínku tentokrát ale rozhodně stojí styl, v jakém je celý snímek laděn. Práce kamery je přímo skvostná, nepokrytě a velmi efektně využívá hloubky prostoru – hlavní postavy vyjevuje vždy v popředí, výrazně ostřejší a v poněkud mlžném oparu okolí – zřídkakdy ohraničené mizanscény tomu všemu dodávají jakýsi nádech nekonečnosti. Herci jsou sice němí, zato však hrají ‚‚jako o život‘‘, jsou značně expresivní, mimikou a gesty nešetří, což do jisté míry přispívá k snadnějšímu vnímání filmu bez hlasové složky, nicméně v kombinaci se zrychlenými záběry může místy přehnaná výrazovost a gestikulace působit poněkud komicky až groteskně. Jakožto divák nepříliš zkušený ve sledování černobílé němé tvorby jsem si tak dokázala Šostakovičova trefného hudebního doprovodu cenit jen po určitou dobu, po jejímž uplynutí jsem začala ze srdce nenávidět ruské mezititulky a dychtit po lidských hlasech. Také líbivost prezentovaných podnětů s odvíjením příběhu postupně klesá, repetitivnosti scén neubývá a zhruba od poloviny snímku tak částečná smyslová deprivace může divákovi zhýčkanému soudobou mainstreamovou kinematografií začít filmový zážitek kazit. Sousled závěrečných scén mě pak uvrhl do zmoklé a lehce depresivní letargie a počáteční nadšení z hravě manipulativní vizuální stránky filmu přehlušil. I tak ale považuji Nový Babylon za dílo výjimečné, na svou dobu velmi vynalézavé a pro zainteresovanější publikum snadno ocenitelné. (23.11.2014)

Prusko-francouzská válka, Paříž. Lidi se normálně bavěj, dokuď se neukáže, že prušáci vyhrávaj. Pak je Paříž téměř dobyta, ale obyvatelé se složej na nákup děl. Buržoazie se ale zlovolně spolčí s nepřítelem... PS: Příběh má jméno podle obchodního domu a verze, kterou jsem viděl já, měla jen 73 minut. Formálně velmi zajímavý film, což ale dost detailně popisuje Pacco. EDIT: Tak ne no. (04.12.2008)

Vive la Commune? Není přirozeně náhodou, že v Sovětském svazu na konci 20. let učaroval jako filmový námět revoluční průběh krátkého trvání Pařížské komuny. Není potřeba v tomto spojení hledat skryté prvky, metafory, paralely, zrcadlení ajv. Vše je průzračně čisté a jasné. A zřejmě také proto dávám přednost Generální linii Alexandrova a Ejzenštejna a Zemi Dovženka. Ten kankán! (02.12.2011)

Dynamická pocta ľudovej revolúcii voči zhýralým majiteľom. Dokonalé. Žiaľ, zostrih, ktorý som mal možnosť vidieť mal len 59 minút a navyše bez akejkoľvek sprievodnej hudby. Podľa českých predtitulkov išlo o verziu pre československé kiná, ktorá mala premiéru v roku 1930. No čo, snáď sa mi raz pošťastí vidieť zrekonštruovaný a predĺžený Nový Babylon a vypočuť si k nemu aj originálnu Šostakovičovu hudbu. (01.03.2013)