John a Mary

Velmi zajímavě se v tomto filmu prolíná přitomnost, se vzpomínkami, možnou budoucností a myšlenkami hlavních postav. Jednoduchá, příjemná a odpočinková komedie, která vypráví o dvou lidech, kteří se po společně strávené noci snaží poznat a u nichž postupem času vzniká silné pouto. Je to film, který neoslní ale i neurazí. (18.02.2009)

John a Mary je po formální stránce docela experimentálním kouskem. Myšleno tak, že se odchyluje od nějaké přímočaré, lineárně vyprávěné linie a zabudovává do příběhu myšlenky postav, jejich vzpomínky, ale i jejich představy. Taková kombinace je pak ale značně vachrlatá a tvůrci musejí být schopni danou formu udržet. To se myslím celkem daří, ale i tak jsem si spíše odnesl pocit, že by hereckému duu Hoffman Farrow slušela spíše minimalističtější forma, která by dala větší prostor samotnému herectví (tím, že slyšíme myšlenky postav, přicházejí herci o možnost dané rozpoložení vyjádřit samotným hereckým projevem) a jasněji by odvyprávěla jednoduchý příběh o dvou lidech. I tak ale dělá ústřední herecké duo z celého snímku příjemný zážitek. 6/10 (09.05.2017)

Intimní a křehký proces sbližování, který film sleduje a jehož přirozená krása v dnešní době až bolí, neboť vzbuzuje prastarý a prazákladní stesk po skutečném sblížení a důvěrné blízkosti u vědomí, že k takovému klidnému vymanění se s druhým, ještě málo známým, člověkem okolnímu běhu času, ruchu událostí, povrchní naléhavosti a tlaku okolností se dnes nedokáže už možná vůbec nikdo dostatečně uvolnit - ani v nitru, ani z vnějších pout. Při opravdové vůli a upřímné citlivosti, bez odhlížení, bez touhy to sobě nebo druhému ulehčit a raději si něco - cokoli - namlouvat, ať už by to pak znamenalo, že spolu zůstanou, nebo se naopak raději znovu neuvidí, to lze zvládnout na ploše jediného víkendu - a pondělí, které přijde, už je zastihne nerozlučně propojené, ať k nim vtrhne s čímkoli. *** Je to poctivý proces rezonančního rozpoznání tělem, hlavou i srdcem, něžný a klidný protiklad všech těch rychlokvaškových, zkusmých vztahů, kdy lidé zamilovaní do svých sobeckých představ využívají jeden druhého, a pak se postupně neochotně v narážkách a kolizích probouzejí, celé měsíce či roky či desetiletí, do vzájemného rozčarování a zpětně nahlédnutých paralelních samot a ignorancí a hořkých křivd a zmarněného potenciálu - a skutečné pouto založené na vnímavém okouzlení a překvapivém souznění, byť třeba i bylo možné, mezi nimi nikdy nevznikne. *** Film je nádherně vybudovaný i zahraný, vnitřní hlasy i představy, jež pomáhají reflektovat vlastní nitro obou postav i vzájemnou přitažlivost a přirozeně proměňují, selektují možnosti a uvolňují další spění a odvíjení vzájemné skutečnosti, to vše je tak důvěrně známé, až člověku srdce usedá, když může sledovat, jak si dva krásní lidé v tomhle vycházejí vstříc. *** Souměrnost filmu je zároveň odrazem souměrnosti jich dvou a přirozeně, uvolněně rozvinutého prožití jejich prvních chvil ve společném prostoru a čase, v nichž k sobě prorostou. *~ (22.09.2017)

Čarovné na tomto príbehu dvoch obyčajných ľudí je, že ich románik nemal prežiť jednu spoločnú noc... a stalo sa z toho viac. Vnútorné monológy obohacujú príbeh o nepoznané, ale tušené ( aspoň pre tých, ktorí takú noc prežili ). Mia Farrow i Dustin Hoffman ( predovšetkým ) získavajú diváka svojou civilnosťou a obyčajnosťou. Priznávam, že svoje hodnotenie zvyšujem o jednu hviezdičku, ale to je len preto, že som videl film opäť po štvrťstoročí a moje životné skúsenosti sa trošku posunuli ďalej. (18.02.2009)

Nepochybně jeden z těch vynikajících a pro mne nezapomenutelných vztahových příběhů z konce šedesátých let, s jemně psychologicky laděným dobovým námětem, klidným, přemýšlivým, až váhavě plynoucím tak, jako hovor těch dvou mladých lidí, co se jednoho pozdního večera setkali v baru, v místě kam ani jeden z nich obyčejně za rozptýlením nechodil, až jejich rozhodnutí uniknout a odpoutat se bez nějakého cíle od svých v kolejích vyjetých životů, bez očekávání, bez nějaké toužebné naděje, jen tak, je tam oba, Johna a Mary, přivedlo, snad právě proto bylo to letmé seznámení tak okouzlující, z večera se v ubíhajícím čase stala noc a po ní i ráno se společným probuzením v posteli u Johna v bytě, a tak jsme uvedeni do situace plné váhání a rozpaků, vždyť ti dva o sobě vlastně nic neví a přitom se během pár hodin tak důvěrně sblížili, vše může rychle skončit, jen zaklapnutím dveří bytu za odcházející Mary, a nebo ne, naopak se s ubíhajícími minutami pozvolna rozvíjet, trochu nesměle a s opatrností, vnímavě ohleduplně ke křehkosti toho, co si oba tak zřetelně uvědomují, nemuseli by být náhle v životě už sami, vždyť možná právě dostali tu, tak vzácnou příležitost vyplnit samotu někým, koho by už nemuseli nikdy potkat, opravdu nádherné, tak něžně citlivé dílo, s trvale vysokou hodnotou obsahu i ztvárnění, moc rád se k němu vracím a jistě i nadále budu. (10.08.2013)