Stratený svet

Niečo v štýle Journey to the center of the world, alebo 20000 leagues under the sea. Čiže číre rozprávkové dobrodružstvo s patričným kúzelným efektom. Špeciálne efekty sú myslím v pohode, hlavne je ale v pohode výprava. Logika sa už bohužiaľ utopila v tonách lávy a zmizla v tyranosaurovej tlame a to na úplne všetkých úrovniach. Príbeh postupne graduje až do veľkého finále, akonáhle ale skončí, nasleduje ihneď stopka, i keď by sa patrilo ukázať dovetok v Londýne. Nepochybujem, že mnohým by sa tento film, ak by naňho náhodou natrafili, páčil viac, ako rovnomenný Spielbergov film. Komentár č. 5555 (03.12.2016)

Cesta do pravěku je o 5 let starší a dinosauři v ní jsou dinosauři a ne převlečení varani, aligátor a v extrémním případě gekon obrovský. Prostě trochu naivní i na svou dobu. Nicméně jsem jako dítě hltal Challengera v ABC a jsem rád za možnost nahlédnutí do Ztraceného avěta. 65%. P.S. Kdyby něco sežralo toho čokla, dal bych o hvězdičku víc :). (08.09.2017)

Před padesáti lety zřejmě odvaz a vrchol dobrodružství, dnes divný a trochu kulhající sled scének s neskutečně klišovitě pojatými postavami. Jinak jde o sympaticky aktualizovaného Doyla, až na tu naivitu... že dorazí jakýsi profesor zoologické společnosti a na letišti se o něj rvou reportéři, jako by byl sportovní hvězda. Inu, staré časy. (23.12.2013)

Až v samotném závěru jsem si uvědomil, že jsem film musel vidět někdy jako kluk - když hrdinové prchají před divokými domorodci, bylo mi to stále povědomější, až přišel otvor ve skále, v němž se po lidech vztahovala popínala žahavá chapadla, která vždy zahnali pochodní, aby mohli proběhnout, došlo mi to: Jo, to jsem viděl stoprocentně, vzpomínám si i kdy (TV Nova, která tehdy teprve začínala vysílat, neděle odpoledne... jo, až takový detaily :-). Ale to byla jen vzpomínka. I proto film hodnotím shovívavěji než jiné, je to čistě dobrodružná zábava s lookem zlatého hollywoodského věku. Dinosauři jsou normální dnešní plazi, jen mají na sobě přivázané různé rohy a štíty a vůbec jako dinosauři nevypadají, zadní projekce je taky hodně vidět, motiv s nenávistí Gomeze k lordu Roxtonovi je úplně zbytečný a dost překáží v ději, ale to všechno je úplně jedno. Je to okouzlující, krásně naivní, má to atmosféru, potěší Claude Rains coby prof. Challenger v jedné z posledních rolí, podobně i Jill St. Johnová (ani se mi nechce věřit, že pozdější Bond girl tu bylo teprve dvacet) či Vitina Marcusová jako domorodá kráska v sexy oblečku. Jo, normálně bych dal tři hvězdičky, ale prostě z té nostalgie dám víc. Nejlepší Ztracený svět pro mě navždy bude ten z roku 1925, ale jako klukovsky dobrodružný příběh se tento film nemá za co stydět. (07.03.2015)

Kdysi dávno jsme tenhle film viděl, ovšem nedokázal jsem si vzpomenout na jeho název, tudíž jsem se k němu vrátil čistě náhodou. Vybavoval jsem si jen scénu s pavoukem, s lávou a potom bitku dvou ještěrů, kteří ačkoliv namaskovaní byli opravdu nádherně, samotný souboj mě dnes spíše zarážel svou krutostí vůči zvířatům, než ohromoval (stop motion animaci bych bral radši). Po stránce adaptace místy dost mimo, ale tak to se dalo snést a alespoň se do 'Ztraceného světa' dostali brzo a ne až v půlce filmu jak tomu většinou bývá. (22.09.2010)