Stratený svet

Cesta do pravěku je o 5 let starší a dinosauři v ní jsou dinosauři a ne převlečení varani, aligátor a v extrémním případě gekon obrovský. Prostě trochu naivní i na svou dobu. Nicméně jsem jako dítě hltal Challengera v ABC a jsem rád za možnost nahlédnutí do Ztraceného avěta. 65%. P.S. Kdyby něco sežralo toho čokla, dal bych o hvězdičku víc :). (08.09.2017)

Ač jde o americký snímek, nechybí mu typický anglický humor, a tak má člověk pocit, že se skutečně dívá na příběh ze staré dobré Anglie. Jde sice o volnou adaptaci, ale to mně vůbec nevadí. I po dlouhých letech mě film opět bavil. Má solidní herecké výkony, půvabnou bondgirl a skvělou výpravu, která, především při sestupu horou, připomene Cestu do středu země (1959). Člověk si uvědomí, jak bylo třeba vše vyrobit a kolik práce na filmu bylo - rozsochaté stromy, masožravé rostliny, svatyně domorodců, obří kostra coby most (zřejmě budoucí inspirace pro Rudou Sonju), jeskynní prostory... Jasně, namaskovaní ještěři jsou z dnešního pohledu poněkud komičtí, ale stejně jako u zmiňované Cesty do středu země a dalších filmů zjm. z 50. let sem tak nějak zapadnou, byť úžasnější by samozřejmě byli od R. Harryhausena. Dnes by nejspíš ochranáři skutečný souboj ještěrů nezvládli, ale i tohle je znak dřívější doby. Za pochvalu stojí i skvělé barvy a obstojný dabing. Samozřejmě z nostalgie musím hodnocení navýšit o jednu zlatou*. (03.01.2024)

Plakátové info: NÁHLE, V ZÁHADNÉM SRDCI AMAZONIE, UVIDÍTE BITVU DINOSAURů NA ŽIVOT A NA SMRT, ČERSTVÉ VYLÍHNUTÉHO TYRANOSAURA, MOŘSKÉHO HADA, VYNOŘIVŠÍHO SE Z HLUBIN LÁVOVÉHO JEZERA, PASTI MASOŽRAVÝCH ROSTLIN A PAVOUKY, PRONÁSLEDUJÍCÍ LIDSKÉ OBĚTI!!! ___ Skoro by se chtělo říci, že dobová plakátová vábnička to všechno hezky shrnula, ale samozřejmě realita je trošku jiná. Předně, tohle není plnohodnotná adaptace Doyleova románu, spíše jen taková jednohubka s jednoduchými triky, které nabízel zlatý hollywoodský věk. První třetina, kdy se dění prolíná s reálnými záběry Amazonie, lehce navozuje dojem, že tam prostě „jsme“, v srdci mohutné džungle, zbytek je čistě studiová práce. Takže modely skal, stromů, flóry a do toho se mrcasí leguáni (a jeden malý aligátorek), kteří mají na těle nalepeny kostěné ozdoby, aby vypadaly jako pravěcí ješteři. Když je kamera zabírá, lezou mezi modýlky stromů, které se klepají a padají na zem, ale jinak proti trikům – hlavně zadní/přední projekci – nemohu říct křivého slova, na svojí dobu vypadají docela pěkně a uvěřitelně, zkrátka vyšší rozpočet se musel nějak projevit. Dojde i na „bitvu dinosaurů“, tj. aligátorek a leguán se freneticky hryžou, nechybí ani pravěká divoška s tuny make-upu a její divošští souputníci z kmene, milostné tokání a nenávist mezi dvěma členy výpravy (jeden v podání tehdejší herecké hvězdy, charismatického Michaela Rennie), excentrický vědec, obří pavouk v přední projekci a to by asi bylo všechno. Je fakt, že i pouhé čtení komiksu ´Druhá výprava´ v časopisu ABC mi dalo více zážitků a náhledu do Doyleova stěžejního díla, ale kvůli tomu se na tenhle film zlobit nebudu, bylo to docela příjemné pokoukání. (25.04.2016)

Až v samotném závěru jsem si uvědomil, že jsem film musel vidět někdy jako kluk - když hrdinové prchají před divokými domorodci, bylo mi to stále povědomější, až přišel otvor ve skále, v němž se po lidech vztahovala popínala žahavá chapadla, která vždy zahnali pochodní, aby mohli proběhnout, došlo mi to: Jo, to jsem viděl stoprocentně, vzpomínám si i kdy (TV Nova, která tehdy teprve začínala vysílat, neděle odpoledne... jo, až takový detaily :-). Ale to byla jen vzpomínka. I proto film hodnotím shovívavěji než jiné, je to čistě dobrodružná zábava s lookem zlatého hollywoodského věku. Dinosauři jsou normální dnešní plazi, jen mají na sobě přivázané různé rohy a štíty a vůbec jako dinosauři nevypadají, zadní projekce je taky hodně vidět, motiv s nenávistí Gomeze k lordu Roxtonovi je úplně zbytečný a dost překáží v ději, ale to všechno je úplně jedno. Je to okouzlující, krásně naivní, má to atmosféru, potěší Claude Rains coby prof. Challenger v jedné z posledních rolí, podobně i Jill St. Johnová (ani se mi nechce věřit, že pozdější Bond girl tu bylo teprve dvacet) či Vitina Marcusová jako domorodá kráska v sexy oblečku. Jo, normálně bych dal tři hvězdičky, ale prostě z té nostalgie dám víc. Nejlepší Ztracený svět pro mě navždy bude ten z roku 1925, ale jako klukovsky dobrodružný příběh se tento film nemá za co stydět. (07.03.2015)

Před padesáti lety zřejmě odvaz a vrchol dobrodružství, dnes divný a trochu kulhající sled scének s neskutečně klišovitě pojatými postavami. Jinak jde o sympaticky aktualizovaného Doyla, až na tu naivitu... že dorazí jakýsi profesor zoologické společnosti a na letišti se o něj rvou reportéři, jako by byl sportovní hvězda. Inu, staré časy. (23.12.2013)