Три дня
Trys dienos
Three Days
Obsahy(1)
Dva muži se vydávají na pár dní ze své vesnice do Kaliningradu, temného a kulturně mrtvého města, kde potkávají mladou dívku. Ta jim v tomto až postapokalyptickém městě sežene ubytování v jednom z oprýskaných domů. V domě žije mnoho lidí, kteří jsou zabráni do každodenních všedních situací, jako by ani nevnímali to hroutící se město kolem sebe, jako by každý z nich byl idividuálním ostrovem sám pro sebe. Každý je tak zaujatý svým vnitřním utrpením, že se ani neobtěžuje zajímat se o druhé. Dívka spolu s jedním z mužů se pokoušejí o nějaký intimnější vztah, ale může se jim to na takovém místě vůbec podařit? (Špacír)
(viac)Recenzie (15)
Pokud film nenabidne pribeh ani moznost sympatizovat s nekterou z postav, tak az na minimum vyjimek muj zajem o film postupne opadne. Kaliningradska oblast je zajimava sama o sobe, kulisy pro film jak delane, krome toho, ze jsem se ale dival ve filmu po okoli me Trys dienos nechalo bez zajmu. Druhy film rezisera Bartase a mam pocit, ze my dva kamaradi nebudeme... ()
Je to krásný film, 30 let od vzniku už trošku zestárl. Totéž se zákonitě stane i s Bélou Tarrem, který tu v recenzích je zmíněn. Nemyslím si ale, že by byl nějak extra lepší. Navíc tady je barva. A krásné zacházení se zvukem - všechny ty dozvuky balastní hudby z okolí a přitlumené filtrování zavíranými okny. Přišlo mi, že tím zestárnutím vyprchala trocha transcendence tohoto. Že jsou postupy prokouknutelnější - trápení a priori; to existenciální utrpení lidí vlekoucích se odnikud nikam. U Durasové India Song tu uživatel rbr napsal recenzi, která končí "Ó, jak sem se zasmál. Ty slzy, ty slzy." - podobný cynismus by šlo bohužel po letech nasadit i tady. Je to film pro mladé děvče, které prožívá své dekadentní období na vysoké umělecké škole, než se stane obávanou dramaturgyní. ()
Počátkem devadesátých let točili sovětští filmaři velmi depresivní snímky. Ať již to byl Astenický syndrom, nebo tyto Tři dny. Snímek prakticky začíná a končí záběry na vlak, který odváží vše minulé, vše, co nedokázala odnést líně tekoucí řeka. Vše pomalu odtéká až do samého závěru, kdy sledujete proměny ročních období a čekáte na jaro, abyste zjistili, že jste jeho příchod nepostřehli. Bylo jaro vůbec, bude nový počátek? /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. ()
Při málokterém filmu se tak dokonale podaří přenést na diváka silnou dávku depresivní atmosféry, plnou zoufalství a beznaděje, jako v tomhle příběhu tří lidských bytostí ztracených ve městě, které působilo už samo o sobě dost neutěšeně. Šarunasovi Bartasovi se to v jeho prvním celovečerním filmu podařilo přímo v koncentrované formě a já se přiznám, že se na mě přenesl i ten chlad a zima, která čišela snad z každého záběru kamery. "Jsem krutý a něžný - jsem život." ()
Co jsem tak četl různé reflexe, "západní" diváci a kritici opět klasicky nadinterpretují a dezinterpretují, ten film je podle mě úplně o něčem jiném :). Nechápou, že obraz může být prostě obrazem a nemusí být interpretován, jak říkal Tarkovskij. Přiznám se, že mi tak půl hodiny trvalo, než jsem se do toho tak nějak dostal, ale na konci jsem se přistihl, že jsem téměř pohlcen - takže Bartas víceméně uspěl. Aby ne, vizuálně je to fantastické (trochu mi to připomínalo Angelopoulosovu estetiku). Filmy natáčené v takových zapadlých a polorozpadlých místech mám velice rád a na rozdíl od většiny ostatních diváků jsem z něj necítil proklamovanou bezútěšnost a zoufalství, nýbrž jsem si onen genius loci zhusta užíval. A navíc - jaképak zoufalství a deprese, spíše úleva, že konečně není potřeba číst a překládat stovky proklatých titulků :). ()
Galéria (4)
Fotka © Studio Kinema
Reklama