Transamerika

No, co mám z tohoto filmu za pocity? Jsem fakt na rozpacích. Jasný, že za to může on(a), ta mužská žena. Né že by mě to nějak zneklidňovalo - člověk už viděl všelicos - ale prostě dívat se celou dobu na ten její mužatkovitej obličej, to bylo jako dívat se na egzém na varleti (jako že je to nepříjemný). Felicity Huffman byla totiž tak moc uvěřitelná, že byste ekli, že je fakt tranďák. Naopak musím přiznat, že i přes moje čistě heterosexuální sklony na mě zapůsobil ten synek (Kevin Zegers), kterej měl jak dobrou roli, tak i dobře zahranou (a s těma blond vlasama mi hodně přiomínal Kurta Cobaina). Co mi ještě šlo vyloženě na nerv, byla ta její(jeho) odporná matka (příšerně zmalovaná, příšerně oblíkaná, s příšernejma kecama, vlasama i názorama), ale ona tak asi měla působit. Každopádně to bylo na vraždu kovadlinou do hlavy. Místama se tam objevoval i humor, ale vcelku to působilo jako další z mnoha nezávislejch filmů, který už nikdy nebudete chtít vidět. (08.08.2007)

Z časti komédia, z časti road-movie a hlavne by som to asi nazval psychologickou drámou o problémoch transexuála a jeho syna. Felicity Huffman si nomináciu na Oscara vcelku zaslúžila, lebo jej herecký výkon je jednoznačne asi najzaujímavejší z celého filmu. Správnu otázku tu už niekto položil a to, "čo by to spravilo z Bree, keby ju hral nejaký muž...?" Ale ani táto hypotetická otázka neznižuje kvality tohto nenáročného filmu, ktorého príbeh je síce jednoduchý, ale problematika naopak dosť komplikovaná. (07.08.2008)

Jedním slovem – výtečná. Výtečná Felicity Huffman. Tady by nikdo zoufalku Lynette nehledal. Úžasná práce s hlasem, s mimikou. Způsob řeči, dikce, modulace hlasu. Dokonalé, precizní, bezchybné. Jasně, obrovský díl práce odvedli i maskéři, ale hlavní tíha leží na ní. „Stanley Schupak už tady nebydlí. Stanley nemá syna.“ Co dělat, když se pár dnů před kýženou operací ozve Toby, domnělý syn? Chtít být ženou a najednou být otcem? Syna momentálně ve vězení a ne právě výlupku ctností. Problém je přímo nerudovský – kam s ním? Fotka s jeho matkou důkazem, který nelze přehlédnout. Spisovná felicity v podle svého mínění nenápadných kreacích, aby nebudila pozornost okolí. Růžovofialovou v podstatě do konce neopustí. Nejen na sobě, i v bytě. Syn to hodnotí lakonicky: „Vypadáte strašně.“ Pán prstenů je podle něj teploušský film. Felicity – Bree – vynakládá nesmírné úsilí na zatajení pravdy. Scéna s nevlastním otcem nezapadá do jejích představ. „Neřekl jsi, proč nechceš jít domů.“ Když vyplouvají na povrch věci z Tobyho života, je úzko nejen Felicity. Stejně jako když s Felicity Toby mluví o svém otci. „Jsi holka nebo kluk?“ Co všechno způsobí nevinná otázka malé holky. Huffman je úžasný transsexuál, pravděpodobný, ani na vteřinu nesklouzne do karikatury. Jenže pak Toby uvidí to, co mělo jeho zraku zůstat navždy skryto. (Mimochodem, dobrý trik, dobrý záběr.) Když okradení, bez auta a bez peněz najdou útočiště u starého Indiána, výtečného Grahama Greena, je čas i pro trochu poezie. Se slzičkou v oku. Která tak nějak přetrvává i na návštěvě u rodičů, kteří přece jen nebyli tak docela mrtví. Jen nechápaví. „Kéž by se na mne alespoň jedinkrát opravdu podívali.“ Rodinná idyla prasklinami minulosti a střípky budoucnosti. Plačící Bree je pak víc, než se dá snést. A to jsem do poslední chvíle vážně netušila, jestli to udělá nebo ne. Transamerica vás nenechá klidnými, musíte si udělat vlastní názor, převrátit si problém zprava doleva, seshora dolů, zepředu zezadu. Na Ameriku víc než odvážný film. (23.08.2008)

Mám rád, když je roadmovie spíš vtipný nebo drama aspoň doprovází vtipný momenty, ale to se tu prakticky neděje, je to takový osobnostní drama o chlapovi (Felicity Hoffman), kterej se chce nechat přeoperovat na ženskou a jeho synovi, kterej nemá problém se nechat ojet v kamionu. Ve svým ranku je to dobrý drama, ale přístě si dám radši něco jinýho (06.09.2010)

Netradicni road movie od rezisera Duncana Tuckera me velmi prekvapilo nejenom svym velmi netipickym tematem, ale taky skutecnosti, jak dokaze nevkusne liceni zmenit vcelku atraktivni herecku na trans...americkeho fermafrodita, u ktereho clovek fakt nevi a duma (pokud teda nejste pravidelnym divakem Desperate Housewives a pohlavi ustredniho predstavitele vam nekdo nepredhodi na stul v prubehu filmu) Film prijemne utika, sikovna maskerna a kamera tu odvedla slusny kus prace a hlavne Felicity Hoffman tu bravurne zvladnutou gestikulaci a mimikou opravdu predvadi vyborny vykon a ma tu nekolik peprnych hlasek takze ja se velmi bavil a vrele doporucuju :) (16.10.2009)