彼女と彼女の猫
She and Her Cat
Obsahy(1)
Koťátko nám vypráví, jak se zamilovalo do své krásné, inteligentní, milé, ale bohužel také osamělé paničky. (Soundtrack)
Recenzie (39)
„MYSLÍM SI, ŽE MÁME TENTO SVĚT RÁDI…“ V pokračování se dozvídáme příběh bílého kocoura Chobiho, ve kterém se toho od předešlého filmu téměř nic nezměnilo. Život jde dál… Avšak, forma vyprávění se značně změnila. Jde o Šinkaiovo autorské dílo, kterému dává cit černobílý filtr. I pan Tenmon zde vložil několik pěkných skladeb. Mě se snímek líbil, navzdory krátké stopáži, narozdíl od Hoši no Koe, které je plně barevné. ()
Nádherné. Shinkai zobral poetizmus svojej prvotiny a roztiahol ho na niekoľko minút. Výsledok je viac ako uspokojivý. Netradičná animácia čo sa týka animé a zároveň vyspelý príbeh s neuveriteľne citlivým nádychom ľudskosti. Pre mňa je She and Her Cat zatiaľ to najlepšie čo som na poli krátkeho animovaného filmu mohol vidieť. ()
Gradácia pocitovových stavov, takmer nepostrehnuteľná hudba šelestiaca v uchu ako jemný letný vánok a presne ten štýl rozprávania, ktorý mám v anime filmoch tak rád. Šinkai sa tu po každej stránke nesmierne približuje svojmu pravdepodobne najlepšiemu celovečernému počinu Byōsoku 5 centimeter, či už je to rozvrstvením na kapitoly, vnútornými monológmi nezvyčajnej postavy - mačky, ešte hlbšie zakorenenou poetizáciou spojenou so silnými emóciami, či samotnou scénou vo vlaku. Čiernobiela forma tomu navyše skutočne perfektne sadne. Syntéza dômyselnej réžie, krásneho príbehu a pár čerešničiek, ako dialóg striedajúci nápisy s myšlienkami. 95% Video tu (verzia s anglickým fanúšikovským dabingom). ()
Už jsem se asi půl roku nepodíval na nic japonského (tedy šlo o nějaké zhnusení ohledně japonského fanservisu) a přes můj nepříliš moudře zvolený nick se za žádného znalce anime nepovažuji (jsem ovšem obeznámen, že jde o souhrnný název pro japonskou animaci a ne žánr), ale k uznávanému Makotu Shinkaiovi jsem byl ochoten se po nějaké době vrátit. Podobný námět někde ve světě pravděpodobně před rokem 1999 už byl, ale pod obalem se toho skrývá více. Černobílá animace tvoří atmosféru, bez které by monolog ani hudba neměly takový smysl a do níž je vložen velice uvěřitelný a lidský příběh, byť ho vypráví kocour. Navíc kočky mám rád. Ale je moc rychle odvyprávěn, než bych se stačil do toho nějak víc vžít. Je mi jasné, že ho Shinkai přesně nedefinuje, abychom se mohli dívat svým vlastním pohledem jako třeba při čtení knihy, ale scházelo mi nějaké skutečné překvapení, které by ani nemuselo být před očima nebo ušima a kvůli němuž bych se mohl ke kraťasu po nějaké době s radostí vrátit. Nejvíce na mě působila originální forma i téma dialogu hlavní postavy se svou holkou. Ale kočky přeci jen nemyslí a necítí až tak jako lidé. Nebo ano? :) ()
Stejně jako Tooi sekai černobílé, ale narozdíl od nich až na záměrně děsivě "dětské" kresby koček už pro režiséra typicky precizně provedené. Krátké pojednání o tom, že umět vykreslit emoce na tak malé ploše lze, a že to jde ještě ke všemu podat jinak než by se dalo čekat. Až "Byosoku" to sice zvládlo rozbalit naplno, ale už tady je vidět, o čem to jednou bude. Jo a vlak tam samozřejmě je taky:) Rozhodně zajímavý kousek skládačky jménem filmografie Makoto Shinkaie, ale pro mě žádný výjimečný zážitek. 70% ()
Galéria (7)
Reklama