Člověk bez osudu

Koncentrák jako mašinérie, která vezme člověku úplně všechno. I když ho náhodou fyzicky nezlikviduje, připraví ho o celý život, co předtím měl, a když pak tu ještě dýchající trosku vyvrhne, připraví ji i o tu nepatrnou jistotu brutální rutiny, skomírání a umírání. Vrhne přeživšího ho prázdného prostoru, kde i dříve známé věci jsou cizí nebo bezvýznamné, lidé neznámí, budoucnost jen slovo, štěstí abstraktní pojem. Takhle jsem o tom ještě nepřemýšlela. „Vytrvávají, protože mají cíl. Každý potřebuje nějakou životadárnou utkvělou představu, něco, co v něm udržuje ducha.“ A když pak člověk zjistí, že to byla jen představa, zbydou mu jen holé ruce. V lepším případě dvě. Potěšil mě „náš Otík" a Daniel Craig, ale s filmy o věznění nadlouho končím. Začínám z nich mít klaustrofobii. (17.03.2017)

Silný film, ale to dá říct prakticky o každém snímku, ve kterém hraje šoa titulní úlohu. Co se týče doby před odjezdem do koncentráků a samotného pobytu v lágru, není co vytknout, ale na druhou stranu není to nic, co bych neviděl někde jinde. Ty nejintenzivnější momenty přišly podle mě až v samotném závěru, kdy se hlavní hrdina vrací do rozbombardovaného domova a zjišťuje, jak moc ho doba strávená v lágru od ostatních odlišuje. Nicméně i přes jistou šablonovitost hodnotím nadprůměrně, protože tohle téma má pořád co říct. 80% (31.12.2015)

Musím přiznat, že ač jsem viděl již spousty dramaticko-válečných snímků o Šoa, tak i přes tuto skutečnost si Člověk bez osudu u mě našel své místo. Není totiž geniální v předvádění brutálnosti nacistického řádění jako Pianista nebo Schindlerův seznam. Neukazuje ani nějaké extra drahé válečné výjevy. Jeho um je v psychologické rovině, kdy pozorujeme, jak se z hlavního, vyrovnaného hrdiny postupně stává troska. Jak přichází o svou identitu, morálnost a pak i o touhu žít. A jak toto vše záhy v něm zanechává trvalé následky. V této rovině je tento Maďarsko/ Německo/ Britský snímek zajímavý a rozhodně stojí jej zhlédnout. Minimálně i proto, že je silně znát (nejen psychická) i fyzická proměna herce (opravdu musel silně zhubnout) v úplnou trosku. 80% (19.10.2014)

Začínam věřit, že snad v životě neuvidím dobrý tvrdý syrový realistický film z koncentračího tábora. Člověka bez osudu totálně pohřbil střih. Film není vůbec ucelený, je to jen soubor několika rozdělených pětiminutových povídek. Je to tak jako kdybyste z knihy vytrhli 30 stránek, nechci film srovnávat ke knížce, ale tak to prostě je. Střih nejenže posune děj o několik světelných let dopředu, ale nikdo se ani nenamáhá s tím, vysvětlit divákovi, co se mezitím stalo. Kam se poděl Citron? V jedné minutě hlavní hrdina leží s bolavým kolenem v nemocnici a v té druhé už je po válce a přijíždí hodný seržant Craig. Film má poměrně dlouhou stopáž, ale celou dobu to vypadá jako kdyby se za něčím honil a usekávaný děj znemožňuje vcítit se do pocitů Gyuriho. (15.09.2009)

Myslím, že som od tohto filmu čakala viac.... Vizuálne krásny film, asi až príliš krásny, povedala by som. Je to celé akési uhľadené, akési zdvorilé. Áno, myšlienka nádeje a šťastia za všetkých okolností je povznášajúca a krásna, ale tých ale tam bolo viac. Verím, že kniha šla viac do hĺbky a asi bola silnejším zážitkom..... ale knihu si dám až keď vyrastiem a naučím sa konečne po maďarsky. (21.12.2009)