Shake Hands with the Devil

Myslím, že označení "historický" není moc výstižné. Jistě je to historie, ale nejsou to třeba napoleónské války. Spíš bych film označil jako hraný dokument. Co se týče námětu, je velmi silný. Dokonce jsem měl zážitek ještě silnější než u Hotelu Rwanda. Ono bohužel platí, co oči nevidí, to srdce nebolí a zde je viděno mnohé... (15.09.2010)

Ten pocit absolutní bezmocnoti, kdy chcete alespoň něco udělat, ale prostě nemůžete. Stísněnost, psychycký nátlak a nepochopitelné zvěrstva jdoucí ruku v ruce s lidským selháním. To zobrazuje Shake Hands with the Devil silně, jako jeden z velmi mála filmů. Podle skutečnosti, autentická místa, a "bohužel" výborné a přesně zmapované zpracování. Je dobře, že se tohle točí, protože to považuju za to minimum, co lze udělat pro to, aby se to v budoucnu už možná nedělo. (13.08.2014)

Mělo by se to na středních školách pouštět jako náhled do historie fungování již dlouho nefunkční Rady bezpečnosti a mezinárodních institucí. Jestli dnes ještě někdo pochybuje o tom, že národní zájmy absolutně válcují proklamované vyšší morální cíle, tak zde lze najít jeden z mainstreamově přijatelných a srozumitelných historických důkazů. Je zcela podružné, jaký Romeo Dallaire ve skutečnosti je (byl v rámci rwandského konfliktu), neboť perspektiva je nepodstatná a o něho vůbec nejde. Genocida je genocida. Roy Dupuis dokonalý! 9/10! (10.04.2013)

To byla síla! Vedle tohoto filmu se jeví Hotel Rwanda jako béčková impotentní krávovinka. Přesně takhle vostrý to tehdá muselo být, zde jsem věřil naprosto každému záběru. Výborně zvolení herci, skvělá naléhavá hudba a skutečný příběh o rwandské genocidě, který by neměl být zapomenut. Ač je na plátně hromada postav / herců, tak se v tom dá relativně dobře orientovat, což je další z moha pozitiv. Tenhle film je jednoduše zatraceně dobrej a je mi ctí, že můžu svými 5 hvězdičkami přispět k tomu, aby se v topce ještě nějakou dobu udržel. (16.12.2012)

Film o tom, jak umějí být lidé slepí a vypočítaví, když je toho třeba. Film dokáže diváka zaujmout především velmi silným příběhem. Zpracováním se pohybujeme takřka na béčkové úrovni. Řekl bych, že tomu tak bylo snad i schválně pro zvýšení autentičnosti. Ovšem zcela áčková je hudební složka, která rozhodně stojí za poslech. Brutalita se odehrává výhradně za kamerou a kamera přichází až k hotovému. Maskéři si skutečně mákli. Srdce sadisticky laděného diváka však bude umírat žalem. Vidím to na lepší 3*. (30.11.2012)