Střelba na psy

Nerozumiem tomu, prečo by som mal po Hoteli Rwanda a Shake Hands with the Devil pozerať ešte Streľbu na psov. Je to stále o jednom a tom istom. Hranice v Afrike sú zväčša zle stanovené, náboženské sa nekryjú so štátnymi, bývalé ríše sú zle rozpadnuté a výsledkom je, že sa ľudia mydlia hlava nehlava. Raz Tutsiovia Hutuov a neskôr sa ich úlohy vymenia. V takej situácii je potrebná sila, ktorá týchto potenciálnych súperov odtláča od seba. Ale zdôrazňujem "sila" a nie tí šaškovia z OSN. Na nich sa hodí Stalinova otázka, keď mu niekto rozprával o veľkom vplyve Vatikánu a on sa opýtal: "A koľko divízií má ten Vatikán?" OSN bude aj naďalej zbytočnou organizáciou pohlcujúcou značné peniaze. Nemiešať sa do sporov, aj keď sú vyzbrojení a vycvičení, to musí byť ponižujúca úloha tých chudákov s modrými prilbami, ktorým šéfujú anonymní a nikomu sa nezodpovedajúci úradníci z budovy na brehu Potomacu. Niekedy sa hanbím za príslušnosť k tejto časti ľudskej civilizácie. (21.01.2021)

Takže ještě jednou - Hotel Rwanda je podle mě jeden z nejpřeceňovanějších filmů poslední doby, považuji ho za hollywoodské divadélko parazitující na příšernostech rwandské genocidy. Proto přes všechny technické chyby tleskám "Shooting Dogs", filmu přirozenému a syrovému. Co víc - technická jednoduchost a kompaktnost mi připadaly mnohem výstižnější, než rozmach H.R., kde mi vlastně vadilo všechno od uměle roztřesených záběrů, přes syntetickou hudbu, po práci maskérů, kteří zcela evidentně nikdy neviděli tvář skutečné smrti. V Shooting Dogs je celý masakr samozřejmě také tlumen, aby se polovina hlediště nepozvracela ještě před závěrečnými titulky, jinak šli ale tvůrci až na kost, některé scény a masky jsou - na rozdíl od nechutně uhlazené Rwandy - hrůzně realistické. Samozřejmě ale nejde jen o fyzické násilí - snímek mnohem lépe než zmíněný Hotel dokázal předat pocit bezmoci, paniku, chaos a naprostou nahodilost a cynismus, s jakým si smrt nachází jedince v obrovském davu trpících. Trochu mi vadil náboženský prvek, ale stejně - prozatím je to snímek, který rwandský masakr představil nejlépe a nejvěrohodněji. (28.07.2009)

Po Hotelu Rwanda a Shake hands with the devil je Střelba na psy třetím filmem, který jsem na téma rwandské občanské války viděl. A musím říct, že je z těchto tří nejslabší, ale v tomto případě to pořád znamená nadprůměrný počin. Tentokrát se jedná o katolickou školu, kde se ukrývá na 2500 uprchlíků, které stráží nepočetná jednotka belgických vojáků pod hlavičkou OSN a ku pomoci tu je i učitel v podání Hugha Dancyho a kněz, kterého ztvárnil výborný John Hurt. A pochopitelně i sem přicházejí z ústředí OSN nesmyslné povely, kdy představení zavírají oči před skutečnou situací. "Střelba" mě sice tolik nechytla za srdce, ale i tady se našla celá řada silných momentů jako třeba ten, kdy otec prosí vojáky o kulku pro své děti, aby nemusely umírat pod mačetami Hutuů. Při snímcích s touto tématikou se za nás Evropany vždy tak trochu stydím. 85% (12.05.2010)

Nebýt té do očí bijící snahy vyhnout se explicitnímu zobrazování násilí, která působí dost rušivě, jednalo by se o velice silný zážitek. Takhle se bohužel Střelba na psy zastavuje někdy u 70% a dojmu, že to mohlo být mnohem lepší. Ovšem s přihlédnutím k evidentně nízkému rozpočtu jsou ty čtyři hvězdy plně na místě. P.S.: FIlm fungující hlavně jako těžká obžaloba OSN. Bez debat oprávněná. (24.11.2010)

Veľmi silný a drsný príbeh podľa skutočných udalostí. Množstvo podnetov na zamyslenie... Názov filmu "STREĽBA NA PSY" je tiež jedným z nich a jeho význam sa v deji postupne naplno ukáže. Atmosféru výborne dotvára aj hudba. Za všetky myšlienky z filmu aspoň jedna: Cez obetu prejavíš najväčšiu lásku... ODPORÚČANÁ PRÍSTUPNOSŤ: Od 15 rokov. (14.08.2009)