Střelba na psy

Kdybych neviděla Hotel Rwanda bylo by mé hodnocení pravděpodobně vyšší. Oba filmy ukazují stejnou hrůzu, stejný čas, pouze místo hotelu je to nyní škola, ale tentokrát ke mě všechna ta zvěrstva nepronikla, nezasáhla mě. Vidím ve filmech 2* rozdíl a nemyslím si, že to je jenom tím, že emocemi nabité zpracování Terryho Georga jsem viděla dřív! (06.09.2006)

Téma rwandské genocidy, které v roce 2004 ukázal úspěný "Hotel Rwanda" zkoušel k úspěchu využít i režisér Michael Caton-Jones, který natočil pár slušných snímků ale do diváckého podvědomí se nedostal žádným. Oproti zmíněnému "hotelu" však toto téma podává pomaleji, méně velkolepěji ale hlavně zbtečně násilně. Ne, že by film hýřil krvavě natočenými masakry ale velice násilnou formou ukazuje, co, že se to tam vlastně dělo za svinstva a přitom se tváří maximálně reálně. Bohužel se mu však nedaří z diváka vyždímat jakékoliv emoce a převážně v druhé části se tak nehorázným způsobem odkazuje na boha a víru, že by se nejednomu ateistovi udělalo zle. (07.10.2009)

No ono to je asi tak, natočit film o takové hrozné události jako byla genocida ve Rwandě je jednoduché. Máte zaručeno, že lidi to dojme a donutí k zamyšlení. Ale nemůžete opakovat to, co už tu bylo. Hotel Rwanda byl úspěšný a většina lidí ho viděla dřív než Shooting Dogs. Pro mě osobně se jedná o dva velice podobné filmy a Hotel Rwanda je snad lépe zvládnutá po filmařské stránce. Proto 3*. (15.10.2006)

O dění ve Rwandě kolem roku 1994 se toho natočilo celkem dost. Hotel Rwanda, Někdy v květnu... a taky tohle. Pokud jste viděli kterýkoli z nich, není v zásadě důvod koukat na ty další. Jedni černoši tu mačetama sekají jiné černochy. Modropřilbáci na to čučí a nedělají nic. Francouzi pošlou legii, ale jenom pro svoje občany. Ve všech filmech se trochu stereotypně vysvětluje, že jsou vlastně všichni stejní a tak trochu i naznačuje, že za to můžou bývalí kolonizátoři (což byli Belgičani). Tady se k tomu přidává i dost nudy, vcelku nezajímavé osobní příběhy a taky křečovitá snaha neukázat žádné opravdové násilí. Protože mám volnou chvilku, dovolím si sem dodat drobné doplnění, které se do filmů nějako nevešlo Tutsiové fakt ve Rwandě dřív vládli Hutům. Sousední země (Burundi) byla a je úplně vedená Tutsii. Ve Rwandě se nedošlo před rokem 94 k žádné demokracii a pluralitě, po převratu tam vládli Hutuové a do toho jela občanská válka s Tutsijskými miliicemi, které operovaly částečně z Konga. Ostatně, vraždění Tutsiů dost nástup těchhle milic urychlilo a nakoec celou Rwandu dobyli, (23.10.2020)

Svedectvo. Nielen o genocíde a nezmyslenosti vraždenia, nielen o zlyhaní OSN a o strate ľudskosti, ale svedectvo o sile a slabosti obyčajných ľudí, medzi ktorými jasne zažiari postava kňaza - misionára, otca Christophera. Spoiler: Práve on (a jedine on) sa v najkritickejšej chvíli nespreneverí svojmu presvedčeniu a rozhodne sa správne, pripravený hoci aj zomrieť.... Z tohoto uhla pohľadu mi film pripomenul Joffého Misiu a vyvolal vo mne množstvo pocitov: nielen ľútosť, súcit a smútok, ale aj nádej, povzbudenie a uistenie, že pojmy láska a obeta nie sú iba prázdne slová .... ... (01.10.2011)