Maraton

Má ještě cenu říkat něco navíc? Myslím, že ne, nekriticky obdivné komentáře kolegů - spoluuživatelů tohoto webu hovoří za vše. Já si to tedy jenom dovolím zesumarizovat a říct, že Malaton patří k těm jihokorejským snímkům, jejichž sledování jsem si užil nejvíce. Patří do té skupiny filmů o niž se skutečně nebojím mluvit v superlativech. Všechny ty slova, jež se dočtěte níže, jsou pravdivá - ano, Malaton je skutečně krásným filmem. Asi bych to neřekl jinak, než uživatel DaViD´82, proto si jeho poetická slova s nedovolením vypůjčím, Malaton má to duši (což je jedna z nejúžasnějších poklonek, které jsem kdy slyšel). 85% (31.05.2013)

Nádherný film podle skutečné události o autistickém chlapci z Koreje, jehož snem bylo zaběhnout marathon. Asi nikdy zdraví lidé nemohou plně pochopit co péče obnáší a určitě v porovnání s tímhle se naše starosti zase o kousek zmenší.Úžasný herecký výkon, skvělá kamera i hudba a já potřebovala kapesník. (29.09.2013)

S každým dalším zamyšlením tím větší zklamání. Z Malatonu se vyklubal velmi dobře formálně zvládnutý a odehraný doják s prvoplánovým scénářem. Jednu vytouženou medaili si ovšem zaslouží a dostane ji Seung-woo Jo. Jeho autistická kreace byla famózní a hlavně díky němu bych tenhle závod doporučil i těm, kteří se citlivými dramaty nechávají dojmout o poznání hůře než já. Minimálně polovina přesně vyměřených emocí mě ale bohužel míjí. (24.07.2006)

Porovnávám autisty z života (v různém věku) a z filmů, a skutečně mají všichni leccos společného; snad jen Forrest Gump mi byl neuvěřitený, a tím i protivný. Vím, jak je obtížné dát si v klidu o půl šesté kafe, když autistický synek má v plánu, že v 18,45 bude nasedat do auta a pojede domů. Kromě toho mám pocit, že jsem se ve filmu dozvěděl mnohem více o Korei než o autismu. Myslím, že jeden z autistů, které znám, by pod tímto trenérem také mohl běžet maraton (ale jde o člověka, který žije bez pomoci matky i státu). (13.03.2023)

V čase písania tohto príspevku (máj 2005) ide zatiaľ jednoznačne o komerčne najúspešnejší kórejsky film roka 2005 (Update 29.8.2005 - Z prvého miesta komerčne najúspešnejších juhokorejských filmov roka 2005 bol Marathon zosadený ďalším úžasným filmom s názvom Welcome to Dongmakgol, kĺbiacim v sebe poetiku jemenj fantasy a reality). To ale s kvalitami filmu nemá veľa spoločného a zmienenú informáciu berte ako malú pikošku na úvod. Príbeh filmu nie je ani zdaľeka originálny - na odvíjaní osudu autistického chlapca, ktorého záľubou je beh, nám snímka odkrýva klasický príbeh človeka zápasiaceho s určitými indispozíciami, ktoré aj s pomocou okolia nakoniec prekonáva. Podobný motív v rôznych obmenách bol spracovaný veľakrát a pravdepodobne ešte viackrát bude. Napriek tomu ma dokázal film, usadený v žánri melodrámy, do seba spoľahlivo vtiahnúť. Jeho krása spočíva nielen v prenádhernej obrazovej štylizácii, kde doslova každý záber hýri farbami, ale aj v tom, ako nenápadne a s minimom sa dá dosiahnúť maximum v apelácii na city. Úsmevné scény neurážajú prvoplánovaným a ľahko navoditeľným kontrapunktom "sveta nášho vs u človeka trpiaceho autizmom" a rovnako ani citovo nevydierajú (to si uvedomíte hlavne v záverečných titulkoch, kedy tvorcovia úplne bez varovania vytiahnu informáciu, ktorá by u väčšiny filmov západnej produkcie bola prezradená na začiatku ako spoľahlivý nástroj citového vydierania). Emociálna zaangažovanosť síce miestami hrá na dôverne známe struny, ale robí to spôsobom tak jemným a ľahkým, že sa vôbec nebudete chcieť brániť im podľahnúť. Maraton je tak ďalším zástupcom kórejského spoločenstva filmov z veľkým srdcom. (19.05.2005)