Malá Miss Sunshine

Ako tu už mnohí napísali, typológia hrdinov vskutku skvelá a „indie“. Veľmi rýchlo si k nim vytvoríte vzťah, otca som mal chuť umlátiť jeho deväťkrokovou príručkou a s dedom pošňupať čo-to sniežiku a pokecať. Bohužiaľ tento „nezávislý“ film je nezávislým len naoko. V podstate je to klasická šablóna rodinnej komédie našraubovaná na pre žáner neobvyklé a zaujímavé charaktery . Preto môže pôsobiť sviežo na tých, ktorí túto vec buď neprekukli alebo odmietajú prekuknúť. Celkový dojem z filmu nie je zlý, avšak po chválach čo som naň počul som mierne sklamaný. Určite to nie je komédia, pri ktorej sa budete smiať na plné kolo ani vypointovaná dráma, ktorá vás naučí čo to o živote. Je to len malý maskovaný príklad filmu o tom, že nech je akokoľvek, rodina musí držať vždy pokope . A práve toto maskovanie dodržiavania pravidiel žánru podľa mňa vynieslo vo výsledku mierne nadpriemernej LMS toľko ocenení a Oscarovských nominácií. 7/10 (24.02.2007)

„Kura? ZASA to posraté kura? Celé dni nežerieme nič iné, len zasraté kura, všade samé kura, doriti s kurami!“ – „Tak si var sám.“ – „Len som sa pýtal.“ Občas sa taký film zjaví a niekedy je dokonca z Ameriky, zaklope vám na dvere a zrazu s ním jete čokoládové špice a od smiechu sa dusíte pomarančovým džúsom. Toto je prvý film po takmer tridsiatich rokoch, ktorý sa môže sebavedomo postaviť po bok Griswoldovcov. Pritom sú to oba úplne iné (aj žánrové) kategórie. Ale trvám si na tom. Pred koncom, vysilený smiechom i dojatím, som si hovoril, že by som musel byť riadna sviňa, aby som nedal 100%. Ale povedal som si, že aby chalanom zbytočne nenarástol kohútik, dám len 80%. 100% iba pod podmienkou, že sa k hrdinom na konci s potleskom pridá ten drsný rocker v rifľovej bunde. Pridal. Veci sú to detailoch. A aj ja mám najradšej čokoládovú. „Dobre, že si sa rozhodol zasa hovoriť.“ (28.05.2011)

"Okay. Everybody just pretend to be normal, okay? Like-Like everything's normal here." Taková malá milá roadmovie. Ve filmech typu jedeme-odněkud-někam-za-konkrétním-účelem jde podle mě spíše o průběh dané cesty, než o události, které se přihodí v cílové destinaci. V Little Miss Sunshine tomu není jinak, protagonisté (očividně nefungující rodina) procházejí a prožívají cestu sebepoznání, aby na konci zjistili, že jsou to vlastně oni, jediní, kteří to mají v hlavě v pořádku. Film, který pohladí po duši, a ke kterému se nejeden rád vrátí. (16.12.2007)

Jedním slovem sympatické. Dvěma slovy ohromně sympatické. To asi sedí nejlíp. Podivná rodinka i její počínání při cestě na soutěž krásy a tak trochu i na cestě za sebepoznáním je přesně takové. Navrch spousta inteligentních a vtipných dialogů (podle mě ne úplně nepodobných těm z Gilmorek), a k dokonalosti už chybí jen málo. (28.01.2008)

Další z podob Americké krásy, tentokráte nezávislá a až nezvykle rozverná, úžasně očisťující sebereflexe současné Ameriky a západního světa vyprávějící mnohé o životech, jaké ve skutečnosti žijeme - pod maskou úspěchu a zhmotňujícího se amerického snu jsou jen obyčejní smrtelníci, uvědomující si, že pocit štěstí je v jejich případě jen pouhá fikce a přetvářka... Velmi silný typizovaný příběh rodiny ztroskotanců, kde se dá jen těžko určit, kdo z nich by si odnesl cenu pro největšího losera (homosexuální vysokoškolský profesor coby intelektuál v depresích a sebevrah; otec, jehož rodina i podnikání je silně nefunkční; děda narkoman, jehož syn se nepovedl a nedává příliš důvodů k hrdosti; manželka, která s hrůzou zjistí, že žije s kreténem, pubertální synek se sklony k nihilismu řešící stěží sotva své krizové období, natož tlak disharmonické rodiny a ,,osobitého" otce) a jejímž jediným pojítkem a zprvu latentní nadějí je malá dcerka toužící stát se velkou miss. Celá tahle cesta (jde vlastně svého druhu o road-movie) až k ohromujícímu a sémanticky nosnému finále je tak svěží a uhrančivá, že ve svém existenciálním tápání a reflexi deziluze nese silné pozitivní motto - Buď sám sebou a ve své přirozenosti hledej svůj pocit štěstí! Vynikající film... (01.03.2008)