Zlaté veže

Čekal jsem víc. Plánování a loupež ok, ale vše, co by mělo působit vtipně, nefunguje. Možná jsem čekal, že to bude promyšlenější, možná jsem čekal víc Audrey, než jen několikasekundovou miniroličku, možná mi jen zkazily zážitek velice mizerné titulky. Snad jindy. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh 6 | hudba 6 | humor 2 | akce 4 | napětí 2 | pustil bych si znovu 5 (02.09.2012)

"Když to bude sypat, jdem třeba s Armádou spásy." Zbohatnout je jednoduché. Stačí se dvacet let tvářit jako poctivý idiot, pak sehnat gang a pak už jen tavit, lít a prodávat. Já bych to tedy asi po osmnácti letech přetvařování vzdal, ale dva solidní gentlemani a dva zblblí kasaři do toho šli. Mě přitom svým krátkým štěkem potěšila Audrey Hepburn, rozesmál mě konkurs na kasaře, zatočila se mi hlava z kroužení po schodišti Eiffelovky a pobavilo mě oblbování školaček i závěrečná policejní taškařice. On to vlastně nakonec žádný zázrak nebyl, ale mělo to styl a jako černobílého nostalgika mě to naprosto uspokojilo. (01.06.2017)

Takový příjemně starosvětský film do dob, kdy zločinci nepotřebovali high-tech výbavičku nebo celý arzenál těžkých zbraní k uskutečnění loupeže a filmaři nepotřebovali bombastický rozpočet a smršť digitálních triků k vytvoření zajímavého bijáku. Zlaté věže představují chytrou a milou komedii na téma jak dva britští gentlemani naplánují a uskuteční loupež století, aby se zabezpečili na stará kolena. Už jen způsob, jakým dají dohromady svůj gang, je originální a velmi vtipný. Vůbec celá ta atmosféra Crichtonova filmu připomíná Sekvencovy Hříšné lidi města pražského s tím rozdílem, že tady jde o komedii, která v několika momentech, jako je pronásledování obou hrdinů policejním sborem, přechází do grotesky. Navíc potěší slušný dabing v čele s Oldřichem Novým. Příjemně krátká stopáž a nečekaná pointa. Celkový dojem (nebudu škudlit): 90 %. (05.03.2010)

Velice příjemná, zábavná a svěží lupičská komedie. Ironický nadhled a příhodný vtip vládnou celému dílu pevnou rukou. Navíc jsou tu i umělecké vsuvky, hravá ztřeštěnost grotesky a originálně a promyšleně vedený příběh. Když jste chudí a bohatství přesto máte na dosah, začne se vám v hlavě spřádat a zdokonalovat důmyslný plán na pohádkový a bezstarostný zbytek života. Ale každý sebedokonalejší plán může narazit, pokud se do hry zapojí faktor náhoda. Bankovní úředník Henry Holland (dobrý Alec Guinness) nosí v hlavě plán na lepší život a kompenzaci za své nedostatečné pracovní ohodnocení. Náhoda mu do cesty přihrává výrobce suvenýrů Alfreda Pendleburyho (dobrý Stanley Holloway). A poklidný život se mění v dychtivé přípravy, gentlemansky provedenou loupež, vzrušující radost, odvrácení katastrofy možnosti odhalení, když se do cesty postavil rozhodný a neúprosný faktor náhoda, který si s dvojicí se škodolibou rozverností pohrává a směřuje je k jejich konečnému pádu. A přesto prožili to největší dobrodružství svého života, bez násilí, bez ohrožování, s lehkostí a rafinovaností, se vzrušenou dychtivostí, plnou očekávání. Povstali, aby se vzepřeli osudu a stali se králi svého života, užívali si krásných a opojných chvilek svého zdánlivého vítězství, aby nakonec s urozenou zdvořilostí přijali svoji definitivní porážku. Z dalších rolí: pomocníci dvojice při loupeži Lackery (Sid James) a Shorty Fisher (Alfie Bass), profesionální zlodějíčci, nadšení z budoucí rekordní kořisti, paní Chalk (Marjorie Fielding), nekompromisní paní domácí ústřední dvojice, stará paní Evesham (Edie Martin), které Holland četl knihy, mladičká Chiquita (mlaďounká Audrey Hepburn), Hollandovo povyražení v Riu, a inspektor Talbot (Christopher Hewett), odhalující zločince. Příjemné, hravé, rozverné, svěží, ironické, zdvořilé, urozené, vtipné, uspokojující, nadšené, povznášející, dychtivé, ušlechtilé, zábavné. (22.02.2013)

Další důkaz nezměrného komediálního talentu Aleca Guninesse (o čemž se můžete dále přesvědčit ve filmech Vražda na večeři a Pět lupičů a stará dáma), který se jako vysmívaný bankovní úředníček rozhodne ukrást náklad zlatých cihel. Obzvlášť vtipné je, že všichni jeho komplicové jednají jako dokonalí gentlemani, a to včetně druhořadých, zavšivených zlodějíčku odkudsi z londýnské galérky. Charles Crichton postupně stupňuje tempo, takže divák se od originálně natočeného sestupu Eiffelovy věže až po Guinnessův poslední monolog prakticky nemá šanci nadechnout. Teď už vím, proč byla Crichtonovi nabídnuta režie Ryby jménem Wanda :) (22.08.2011)