Sekai no čúšin de, ai wo sakebu

Už nejaký čas sa snažím spoznávať toľko ospevovanú ázijskú kinematografiu a po dlhšej dobe som konečne opäť zhliadol jeden jej bezchybný produkt. Napriek dlhšej stopáži tu nebol jediný moment, kedy by som sa nudil, lebo silný príbeh a svieže dialógy mi k tomu nedali šancu. Neviem, čo viac by sa dalo napísať k dokonalému filmu. Snáď len, že to treba vidieť. (15.06.2008)

Tento film u mě překročil hranici citového vydírání. Středobodem snad všech korejských romantických dramat je něčí smrt, ale i tak se ve filmech vyskytuje sposuta světlých, pozitivně laděných chvilek. V Crying... se bohužel snad jenom umírá, pláče a vzpomíná. Je to poněkud těžká nálož. Ve velice krátké romantické části jsem nedokázal navázat s titulními postavami patřičný vztah, což je myslím největší chyba filmu. V rozjezdu mu chybí energie. Většinu jí vyplýtvá v slzoplodné, značně natahované druhé části. Vůbec nechci zlehčovat téma filmu, ale nemohl jsem si tento film užít jako dojemný a sněhem zaprášený Maundy Thursday. (30.11.2007)

Vzhledem k popisu a některým komentářů, jsem si myslela, že to bude větší doják. Ne, že by jím nebyl. Občas z toho filmu cítíte ty palčivě bolestivé scény, můžete uronit slzičku, ale film pokračuje. A končí, jak by měl. Rozhodně doporučuji ke zhlédnutí. Výkony Mirae Morijama, Masami Nagasawy a Takaa Osawavi byl skvělé, alespoň pro mě - vážně mě to s nimi bavilo. (20.02.2010)

Zmínění ...ing se také nevyhnu. Ten jsem až doposud považoval za nejsilnější smutně krásné melodrama. Film, jenž vás svým podáním nejnitěrnějších lidských citů a lásky v konfrontaci s krutou realitou rozesmutní a dojme natolik, že jen pláčete a pláčete a váš prožitek je nesmírně intenzivní a povznášející, drží se ve vás několik hodin i dní po zhlédnutí a když si na něho později vzpomenete, zaplaví vás lavina tesklivých pocitů. A Sekai no chűshin de, ai o sakebu je dokonalým ztělesněním toho všeho a výše zmíněné korejské filmové dílo s přehledem poráží. Vybroušený diamant, jehož čisté melancholické kráse podlehne každá aspoň kapičku citlivá duše. (09.02.2006)

Je to celkom dobrá romantická dráma. Má vydarený príbeh o mužovi, ktorý si žije svojim obyčajným životom, až kým jeho snúbenka pri balení vecí náhodou neobjaví starú audiokazetu, ktorá bola poslednou správou od ich spoločnej známej z čias strednej školy. A tak sa muž vydáva na cestu plnú spomienok z čias, keď svoju prvú lásku nadovšetko miloval, ale jej leukémia im neumožnila zostať spolu dlhšie. So spracovaním som celkom spokojný, ale stále sa to dalo podať aj lepšie. S touto výrazne nadpriemernou dĺžkou nemám žiadny problém, po celý čas si to udržuje slušnú úroveň, takže som sa ani na chvíľu nenudil, lenže hlavne to rozdelenie deja a využitie celkového potenciálu mi neprišlo práve najideálnejšie. Ocenil by som trochu výraznejší úvod, tento mi prišiel taký zvláštny, aj keď stále dobrý a potom sa už začne samotná spomienková cesta. Tu oceňujem pomerne časté prepájanie minulosti so súčasnosťou, takže sa v súčasnosti neodohráva iba úvod a záver, ako je to v podobných filmoch zvykom, ale v priebehu sa to mení častejšie, no zase nie tak, aby to rušilo, vždy majú jednotlivé sekvencie dostatok priestoru, takže toto mi plne vyhovuje. Páči sa mi aj viacero menších prvkov, ako fotografovanie alebo obdobie hurikánu, ktoré to celé osviežia, ale trochu ma mrzí horšie rozdelenie dvoch romantických etáp, teda tej šťastnej a následnej nešťastnej. Mám pocit, že tá druhá príde až moc skoro, chcelo by to viac priestoru pre ich šťastný vzťah, potom by sa do toho dalo vžiť lepšie, tu si viditeľne zvolili hlavne ten dramatický štýl. Ale v poslednej tretine sa mi do toho podarilo lepšie dostať a táto časť je aj z celého filmu najlepšia. Herecké obsadenie je na tom dobre, najväčší priestor tu majú štyri osoby v dvoch časových líniách, z hlavného dua minulosti mi mladík neprišiel najlepšie zvolený, ale jeho postava ma bavila a s dievčaťom nemám žiadny problém. A súčasnosť je už úplne ideálna, výborní Takao Osawa a Kou Shibasaki, len mohli mať viac spoločných scén. S réžiou a technickou stránkou som spokojný, síce emócie moc nefungujú, ale to mi ani nevadí, hlavne, že sa na to pozerá viac, než dobre. Crying out love, in the center of the world mi nepríde až taká prvotriedna romantická dráma, za akú je považovaná, ten scenár sa podľa mňa mohol ešte upraviť vo viacerých ohľadoch, ale aj tak je to stále slušný nadpriemer a bavil ma aj po opakovanom pozretí. 76% (06.04.2013)