Sekai no čúšin de, ai wo sakebu

Zmínění ...ing se také nevyhnu. Ten jsem až doposud považoval za nejsilnější smutně krásné melodrama. Film, jenž vás svým podáním nejnitěrnějších lidských citů a lásky v konfrontaci s krutou realitou rozesmutní a dojme natolik, že jen pláčete a pláčete a váš prožitek je nesmírně intenzivní a povznášející, drží se ve vás několik hodin i dní po zhlédnutí a když si na něho později vzpomenete, zaplaví vás lavina tesklivých pocitů. A Sekai no chűshin de, ai o sakebu je dokonalým ztělesněním toho všeho a výše zmíněné korejské filmové dílo s přehledem poráží. Vybroušený diamant, jehož čisté melancholické kráse podlehne každá aspoň kapičku citlivá duše. (09.02.2006)

Chtěli byste umět čarovat? Chtěli? Jedno kouzlo Vás naučím... Řeknu Vám, jak očarovat člověka, aby na Vás dlouho nezapomněl. Pošlete mu tenhle film. Ten večer, kdy si ho pustí, se asi moc nevyspí. Nejdřív bude zvědavý, nebude vědět co čekat. Postupně ho ale film strhne tak, že přestane vnímat vše ostatní. Chudák bude nejspíš hodně plakat. Bude přemítat o životě. Bude smutný... ale i šťastný. Vzpomene si i na Vás a na to, co jste mu provedli. Bude Vás chvíli nenávidět. A dlouho milovat. (10.03.2006)

Je to celkom dobrá romantická dráma. Má vydarený príbeh o mužovi, ktorý si žije svojim obyčajným životom, až kým jeho snúbenka pri balení vecí náhodou neobjaví starú audiokazetu, ktorá bola poslednou správou od ich spoločnej známej z čias strednej školy. A tak sa muž vydáva na cestu plnú spomienok z čias, keď svoju prvú lásku nadovšetko miloval, ale jej leukémia im neumožnila zostať spolu dlhšie. So spracovaním som celkom spokojný, ale stále sa to dalo podať aj lepšie. S touto výrazne nadpriemernou dĺžkou nemám žiadny problém, po celý čas si to udržuje slušnú úroveň, takže som sa ani na chvíľu nenudil, lenže hlavne to rozdelenie deja a využitie celkového potenciálu mi neprišlo práve najideálnejšie. Ocenil by som trochu výraznejší úvod, tento mi prišiel taký zvláštny, aj keď stále dobrý a potom sa už začne samotná spomienková cesta. Tu oceňujem pomerne časté prepájanie minulosti so súčasnosťou, takže sa v súčasnosti neodohráva iba úvod a záver, ako je to v podobných filmoch zvykom, ale v priebehu sa to mení častejšie, no zase nie tak, aby to rušilo, vždy majú jednotlivé sekvencie dostatok priestoru, takže toto mi plne vyhovuje. Páči sa mi aj viacero menších prvkov, ako fotografovanie alebo obdobie hurikánu, ktoré to celé osviežia, ale trochu ma mrzí horšie rozdelenie dvoch romantických etáp, teda tej šťastnej a následnej nešťastnej. Mám pocit, že tá druhá príde až moc skoro, chcelo by to viac priestoru pre ich šťastný vzťah, potom by sa do toho dalo vžiť lepšie, tu si viditeľne zvolili hlavne ten dramatický štýl. Ale v poslednej tretine sa mi do toho podarilo lepšie dostať a táto časť je aj z celého filmu najlepšia. Herecké obsadenie je na tom dobre, najväčší priestor tu majú štyri osoby v dvoch časových líniách, z hlavného dua minulosti mi mladík neprišiel najlepšie zvolený, ale jeho postava ma bavila a s dievčaťom nemám žiadny problém. A súčasnosť je už úplne ideálna, výborní Takao Osawa a Kou Shibasaki, len mohli mať viac spoločných scén. S réžiou a technickou stránkou som spokojný, síce emócie moc nefungujú, ale to mi ani nevadí, hlavne, že sa na to pozerá viac, než dobre. Crying out love, in the center of the world mi nepríde až taká prvotriedna romantická dráma, za akú je považovaná, ten scenár sa podľa mňa mohol ešte upraviť vo viacerých ohľadoch, ale aj tak je to stále slušný nadpriemer a bavil ma aj po opakovanom pozretí. 76% (06.04.2013)

Začněme, že jsem už viděl lepší japonské filmy. Třeba takový Heavenly Forest nebo A Song to the Sun jsou, pokud hovoříme o melodramatech, podle mě lepší. Ve filmu "Vykřikne láska v srdci světa" je mi příjemné emocionální "netlačení na pilu". Volně plynoucí film (samozřejmě výborně vizuálně a a atmoférově vytvořený - "zarámovat" dějovou linii filmu tajfuny je poměrně neobvyklé). Zajímavý příběh o muži, který si po sedmnácti letech pouští kazety namluvené svojí první láskou. Prochází místy, na kterých byli spolu a vzpomíná. Příběh o duši, která došla svého klidu trochu později, než mohla dojít. A o životě s otevřeným koncem. Přestože něco schází, abych mohl tento film zařadit mezi své nejoblíběnější (nedokážu definovat co), je to stále solidní nadprůměr. Čtyři * a 75 procent. ■ Potěšil mě další film s hercem Mirai Moriyama (zaujal už epizodní rolí ve Fish Story). Líbila se mi Masami Nagasawa (naopak nezaujala Kō Shibasaki). A Tsutomu Yamazaki se ve svých sedmdesáti letech (a po druhém shlédnutém filmu s ním) stává mým docela oblíbeným hercem :). (23.09.2010)

Už je to poměrně dlouhá doba, co jsem o tomto filmu četla na internetu a samozřejmě si tehdy přečetla i komentáře na CSFD. A pro tenhle film jsem se absolutně nadchla, sehnala si ho a vyčkávala a vyčkávala na nějakou speciální chvíli, kdy bych si ho mohla pustit. Čekala jsem, že to bude tak silný film jako například A moment to remember nebo pár jiných filmů z asijské romantiky. Bohužel, stalo se naopak přesně to, co jsem vůbec nečekala.... Sedím si tak večer na futonu, který jsem si pracně rozložila na tatami hotelového pokoje, navíc uprostřed mého vysněného japonského města Kjóta, kam jsem jela poprvé v životě... uvařím si japonský čaj sencha a řeknu si, že teď je přesně ta pravá nálada na to si pustit nějaký výjimečný japonský film. A pustím si tohle... koukám, koukám, koukám dlouho (138 min) a ono nic. Nic se ve mně nehnulo, nic mě nedojalo, ke konci už to i nudilo (!!!) Doteď nevím, co bylo špatně. Byly tam pocity, byl tam dojemný příběh, stará kazetová nahrávka, slzy, radost, smutek - všechno tam bylo, ale se mnou to ani nehnulo. Samozřejmě jsem byla zklamaná. Nedokážu říct, čím přesně to bylo, ale tenhle film mi absolutně neseděl a vůbec mě nedojal, ba dokonce mi ani nezůstal v paměti, jako to bývá u jiných filmů. Pro mě jedno z největších filmových "faux pas". ~(2,0★)~ (01.09.2010)