Producenti

Suhlasim s Pomom. Scenaristicky je to katastrofa a vyuzit uspech na zaklade Chicaga? Tak na to moze reziserka Susan Stroman alebo producent Mel Brooks zabudnut. Chvilami som nevedel, ci sa mam smiat na Broderickovi, ktoreho takto nepoznam, alebo na tom, aka je to vlastne somarina. Avsak musim pochvalit herecke vykony hercov, pretoze hrat a spievat v muzikali nepovazujem za nic jednoduche. Ktovie kolkokrat museli opakovat niektore tanecne sceny so spevom. A taktiez choreografia niektorych tancov bola vynikajuca a ako ceresnicka na tortu sa objavila aj skvela Uma Thurman. Ku koncu som sa uz zacinal nudit a zdalo sa mi to pridlhe. Takze 2 hviezdicky..........17.05.2008 (17.05.2008)

Film, který má tak nízké hodhonecní proto, že se na něj nelze dívat jako na film. Dívejte se na něj jako na divadlo! Když to zvládnete (mně to trvalo dokud se na scéně neobjevil Will Farrell), tak budete mít úžasnej zážitek. Spousta skvělejch vtipů, chytrejch písniček, dobrejch melodií i scén. Jen je to divadlo a ne film, tak to tak berte. (03.11.2014)

Celkem se mi tenhle snímek líbil. Písníčky byly sice trochu zdlouhavé, ale zase aranže a taneční kreace byly na úrovni, stejně tak jako herecké obsazení. U mě samozřejmě vyčníval vynikající Will Ferrel, záruka humoru : ) No a nejlepší část filmu pro mě bylo samotné představení muzikálu, to mě dostalo do kolen ..... heil myself !! (14.10.2007)

Klasicky nepovedený remake. Chápu, že je to adaptace muzikálu, ale muzikály prostě obecně nemusím. Navíc zpívající Hitler už nemá takovou sílu (zesměšnění) jako originál, v kterém se začaly diváci smát až těm jeho scénkám, které tu úplně chybí. S jedinou vyjímkou, samotný zlatý hřeb Springtime for Hitler je hodně povedená, jenže tady to vypadá, že to je celá hra. Ještě dva menší klady - Nathan Lane a Uma Thurman. Ferrell není špatný ale hraje moc velkého šaška na to, aby mohl brát svojí hru vážně, původní byl lepší. Zpívající konec u soudu měli úplně vystřihnout. Broderick nesahá Wilderovi ani po ponožky. (02.02.2019)

Hned v prvních sekundách příběhu se divák ocitá na Broadwayi, mezi svítícími neony, v úvodním oslnivém hudebním čísle. Muzikál producenta Maxe Bialystoka (jméno jako parafráze na mocnou kliku evropských uměleckých imigantů) Funny boy (adaptace Hamleta!) se stává totálním propadákem a starý lišák se musí poohlédnout po něčem novém Elementární příběh shánění peněz a představitelů pro nový (nejhorší) muzikál se stává lehce plynoucí fraškou tu a tam proloženou hudebními čísly. Producenti jsou životním projektem Mela Brookse – kromě filmu z roku 1968 existuje i broadwayský muzikál z roku 2001. Brooks napsal scénář filmu, hudbu i texty zpívaných čísel a celý film také, jak jinak, produkoval. Rukopis zkušeného autora filmových parodií je na Producentech velmi znát. Herci celou dobu dokonale přehrávají (všechny postavy filmu jsou pouhé karikatury, načrtnuté podle několika základních vlastností), občas se objeví nějaká ta citace (muž na střeše – Ghost dog, scéna u soudu – Tanec v temnotách, Kafkova proměna jako scénář k muzikálu), film je naprosto nekorektní k často tabuizovaným tématům (nacismus, homosexualita, staří lidé), některé scény jsou absolutně nekoherentní k veskrze pozitivní, usměvavé a „dokonalé“ hollywoodské muzikálové tradici. Neonacistický muzikál Jaro pro Hitlera s ultrazženštilým homosexuálem v hlavní roli je ostatně příkladným pro všechy zmíněné kategorie. Hudební čísla jsou do detailu propracovaná, choreograficky originální (bíle natřená kancelář, účtárna, pochod babiček), s velmi dobrými texty (časté opakovaní elementárních struktur, slovní hříčky). Celý film se vnímat jako sarkastický pohled na chod showbyznysu i jako parodii typických prvků daného žánru. Především je to ale „rozesmívající“ dílo, jehož ztřeštěným fyzikálním zákonům se krásně podléhá. (27.03.2006)