Producenti

Ve filmu se představí také Uma Thurman v roli Ully, švédské sekretářky a rádobytanečnice, a Will Ferrell jako Franz Liebkind, neonacistický dramatik a milovník holubů, který má na kontě "nejhorší hru všech dob". Scénář : Mel Brooks a Thomas Meehan. Kamera : John Bailey a Charles Minsky. Hudba : Mel Brooks (22.05.2011)

Nemám rád muzikály, tomuto som dal šancu, pretože sa mal odohrávať v pre mňa zaujímavých rokoch. Cez dve hodiny je to ale trochu utrpenie, aspoň, že na Umu Thurman bol pekný pohľad. Tá to navyše zachraňovala, pretože hlúpučký Matthew Broderick mi po chvíli liezol na nervy a jeho protihráč mal šťavu asi ako ruský čaj. Nemôžem porovnať s originálom, pretože som ho nevidel, ale zachraňovať zo dna tento film rozhodne nebudem. Evidentne nezvládnutá réžia, každý ako by tam bol sám za seba a hral iba na seba. (04.01.2015)

Hned v prvních sekundách příběhu se divák ocitá na Broadwayi, mezi svítícími neony, v úvodním oslnivém hudebním čísle. Muzikál producenta Maxe Bialystoka (jméno jako parafráze na mocnou kliku evropských uměleckých imigantů) Funny boy (adaptace Hamleta!) se stává totálním propadákem a starý lišák se musí poohlédnout po něčem novém Elementární příběh shánění peněz a představitelů pro nový (nejhorší) muzikál se stává lehce plynoucí fraškou tu a tam proloženou hudebními čísly. Producenti jsou životním projektem Mela Brookse – kromě filmu z roku 1968 existuje i broadwayský muzikál z roku 2001. Brooks napsal scénář filmu, hudbu i texty zpívaných čísel a celý film také, jak jinak, produkoval. Rukopis zkušeného autora filmových parodií je na Producentech velmi znát. Herci celou dobu dokonale přehrávají (všechny postavy filmu jsou pouhé karikatury, načrtnuté podle několika základních vlastností), občas se objeví nějaká ta citace (muž na střeše – Ghost dog, scéna u soudu – Tanec v temnotách, Kafkova proměna jako scénář k muzikálu), film je naprosto nekorektní k často tabuizovaným tématům (nacismus, homosexualita, staří lidé), některé scény jsou absolutně nekoherentní k veskrze pozitivní, usměvavé a „dokonalé“ hollywoodské muzikálové tradici. Neonacistický muzikál Jaro pro Hitlera s ultrazženštilým homosexuálem v hlavní roli je ostatně příkladným pro všechy zmíněné kategorie. Hudební čísla jsou do detailu propracovaná, choreograficky originální (bíle natřená kancelář, účtárna, pochod babiček), s velmi dobrými texty (časté opakovaní elementárních struktur, slovní hříčky). Celý film se vnímat jako sarkastický pohled na chod showbyznysu i jako parodii typických prvků daného žánru. Především je to ale „rozesmívající“ dílo, jehož ztřeštěným fyzikálním zákonům se krásně podléhá. (27.03.2006)

Předchozí verzi jsem neviděl. Proto hodnotím výchozí nápad jako velice originální – muzikál s Adolfem Hitlerem a zpívajícími SS, to stojí za vidění snad i v kině. Sem tam má film velice vtipné dialogy, herecké výkony jsou na úrovni – každý svou postavu karikuje s ohromným zápalem, měl jsem dojem, že natáčení všechny bavilo. Jako celek má však film dvě vady – ta první je strohost prostředí, v nichž se jednotlivé výstupy odehrávají. Často je to jedna místnost, jedna střecha Film je sice širokoúhlý, to co vidíme však tomuto velkorysému pojetí naprosto neodpovídá. Scénografie by se hodila spíš na malý formát televize než velké plátno. Možná je to proto, že film je ovlivněn brodwayským divadelním představením, rozhodně se film mohl víc odvázat. K tomu snad trochu patří i nenápaditost choreografie Druhá, a rozhodně nejzásadnější vada jsou písně. Skladby v podstatě jen neuvěřitelně zdlouhavě rozvíjejí pořád ta samá schemata. Neuslyšíme tu žádnou „silnou“ melodii, většinou jen opakování jedné věty dokola bez výraznějšího nápadu. Většina písniček je například o něčí nerozhodnosti, přičemž je jasné, jak se ten člověk nakonec rozhodne. Orchestr sice hraje mohutně, jednoho by to zvedlo ze židle, bez nějaké myšlenky to však víc a víc nudí. Největší chybou Producentů je tedy fakt, že jsou sami muzikálem. (09.04.2006)

Klasicky nepovedený remake. Chápu, že je to adaptace muzikálu, ale muzikály prostě obecně nemusím. Navíc zpívající Hitler už nemá takovou sílu (zesměšnění) jako originál, v kterém se začaly diváci smát až těm jeho scénkám, které tu úplně chybí. S jedinou vyjímkou, samotný zlatý hřeb Springtime for Hitler je hodně povedená, jenže tady to vypadá, že to je celá hra. Ještě dva menší klady - Nathan Lane a Uma Thurman. Ferrell není špatný ale hraje moc velkého šaška na to, aby mohl brát svojí hru vážně, původní byl lepší. Zpívající konec u soudu měli úplně vystřihnout. Broderick nesahá Wilderovi ani po ponožky. (02.02.2019)