Bratři

-5* opět nám skandinávská kinematografie přináší silný příběh, o tom jak postraumatický syndrom z války přináší zkázu do rodinného vztahu. Můj oblíbený scénarista A.T. Jensen napsal velmi uvěřitelný příběh, který režisérka S. Bier přenesla realisticky na filmová plátna - podle pravidel Dogmatu 95. Herecké obsazení je taky kvalitní a proto není divu, že dávám plný počet, i když podobná drsná témata se mi málo kdy zaryjou do srdce a přemýšlí se o nich. [ PŘÍBĚH: 3 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (09.10.2016)

„Nepřestanu tě milovat. A ta jediná pravda platí navěky. Život není černý a bílý, dobrý nebo špatný. Ale tebe miluju. A to jediné vím s jistotou.“ Zdrcující zpráva o Michaelově domnělé smrti semele všechny jeho blízké. A myslím, že ty emoce odrážející nejdříve odmítání kruté pravdy, posléze truchlení, postupné přijímání až vyrovnávání se s realitou (život musí jít dál), se podařilo do filmu dostat a ztvárnit je velmi autenticky. Nejen u hlavních postav, ale i těch vedlejších (velmi dobře např. u dědečka či té vzdorovitější z dcer). A radost z dobré zprávy se začne velmi rychle kalit, stačí, když se objeví zjevná nedůvěra a podezření. Jako spouštěč výbuchu pak stačí i jedno hloupé prohlášení naštvaného dítěte a reakce může být velmi třaskavá…Jako první jsem viděl americký remake, přesto v tomhle případě nedokážu a vlastně ani nechci filmy porovnávat. Roli v tom může hrát i fakt, že jsem měl mezi zhlédnutím obou snímků odstup 12 let, ale vidím je shodně na silné 4*, protože za téma, emoce, herectví si je zaslouží evropská i hollywoodská verze. (27.11.2022)

silná, trocha sentimentálna dráma o výčitkách svedomia o tom čo urobiť aby som prežil, aby som sa mohol vrátiť k tým čo milujem. Takých príbehov (zážitkov) je viacej a nie je to novinka len z vojen na blízkom východe. Pud sebazáchový je silný, nikto nevie, ako by sa zachoval v danej situacii. Najdôležitejšie je ale nedržať to v sebe.Jo a Nielsenová je sympatická herečka. :) (25.08.2017)

Brothers mezi "životabudiče" rozhodně nepatří a když, tak jen máte-li pocit, že se vám děje něco špatného, protože tenhle film o domů přivezené válečné zkušenosti má schopnost z toho rychle vyléčit - třeba jednou z nejdrásavějších scén z válečného zajetí nebo otázkou: "Víš, co jsem musel udělat, abych se k tobě mohl vrátit?" (02.02.2006)

Pivní Zuzana sice točí vnitřně maximálně plné filmy, ale já jsem bohužel mnohem jednodušší konzument, takže mě lidská příkoří až tolik nedojímají, to už teda musí být. Bratří jsou sice dobrý příběh, ale já jsem tak nějak celou dobu myslel na to, že už by to pomalu mohlo končit. Drama holt není moje parketa. 60% (02.08.2017)