Mariňák

Skupinku elitních sniperů sledujeme od příjezdu do výcvikového kempu za zvuků Don’t Worry Be Happy přes krušné chvilky na buzerplace až k nemilosrdnému vystřízlivění uprostřed zoufale vyschlé kuvajtské pouště. Tohle není válka mariňáků, nýbrž satelitních družic a neviditelných bombardérů. Přesvědčí se o tom i dvacetiletý Anthony Swofford (Jake Gylenhaal), jenž by rád potěšil svou brzy nejvěrnější přítelkyni „em čtyřicítku“. Jak se však zdá, čas strávený v Kuvajtu nezužitkuje k o moc bohulibější činnosti, než k hraní rugby v protichemické kombinéze, k debatování o rozdílech mezi Mexikánci a Kubánci, k masturbaci nebo k odstraňování pozůstatků četných návštěv provizorní latríny. Slunce sadisticky žhne, zelené mozky měknou a dokonce i seržant Sykes (Jamie Foxx) přestává doufat že si vystřelí do živého cíle. Vytrénovali si mašiny na zabíjení a teď pro ně nemají (duševní) potravu – to nevěstí nic dobrého. Mariňák je hlavně o životních možnostech mladého Američana a pak taky o tom, že války se nemusíte přímo zúčastnit, aby vás nadosmrti poznamenala. Tohle všechno nám Mendes vypráví celkem nezaujatě, očima k politice lhostejného, poměrně inteligentního vojáka. Ten se obrní Olověnou vestou, stane se součástí Čety a bude si připadat jako Lovec jelenů čekající na Apokalypsu. Snad teprve když mezi hořícími vrty střetne zmateného koně, uvědomí si, že už není nač čekat. Mendes symbolické výjevy dávkuje velmi střídmě a víc sází na vývoj odehrávající se uvnitř Swoffordova mozku. Co prožívá voják tak vzdálený od domova a podezřívající svou dívku z nevěry? Jak na něj zapůsobí „rendezvous“ s ohořelou mrtvolou „kdysi taky člověka“? Celkem prostými prostředky se postupně dovídáme odpovědi. Jde především o efekt. Skoro hodinu a půl jsem měl pocit, že je to o ničem. Ani mě nenapadlo začít se nudit, ale bavil jsem se podobným nezaujatým způsobem, jako se bavíte při sledování VyVolených, čili party dementů, jejichž životní osudy jsou vám ukradené. Lidštější rozměry nabývají silnějších kontur až v téměř surreálné pasáži s „plačící Zemi“ a hlavně pak ve zbytečně přecitlivělém závěru. Je to škoda, protože skvělí herci dávají do svých rolí skutečné maximum. Hlavně mladická nedozrálost a naivita z Gylenhaala přímo sálá a zelenění jeho mozku vám brzy ani nepřijde jako handicap. Rovněž technická stránka dokonale naplňuje šablonu malého filmu s velkým rozpočtem a dynamický soundtrack zas pomůže, kde režisér nemůže. To díky Mendesovým schopnostem není až tak často. Jen kdyby zvolené téma zpracoval odvážněji a ne tak prvoplánově. Stále však platí dvě pravdy. Ta první – Mariňák o hlavu převyšuje většinu současně zámořské produkce. A ta druhá – Stanley Kubrick něco podobného natočil před téměř dvaceti lety mnohem lépe. A nejen on. 75% Zajímavé komentáře: Marius, k212, Fr, Hopper, Honza dAve (21.03.2006)

Sam Mendes mě ani svým třetím filmem nezklamal. Navíc dokázal, že skutečně umí natočit pokaždé jiný film a tak se úspěšně vyhýbá jakékoli škatulce. Jarhead se jen těžko může zařadit do filmů z kategorie "srdcovka", ale syrovost s jakou je nahlížen válečný zážitek několika mariňáků, si rozhodně zaslouží své čestné místo mezi těmi nejlepšími válečnými snímky. A to přesto, že jde o velmi netypického zástupce tohoto žánru. (14.01.2006)

Jarhead začíná tak trochu jako Full Metal Jacket, úvod patří drsnému "gay" instruktorovi Fitchovi s knírkem v uniformě s kloboukem buzerující vše, co se jen pohne. Mariňáci projdou drsným fyzickým i psychickým výcvikem, stráví měsíce v poušti, válka v Zálivu konečně začne, ale nakonec si vlastně ani nevystřelí. Co zaujme, je především Mendesovo vizuální zpracování a kamera, noční scéna postupujících vojáků po poušti s pršící ropou a hořícími ropnými vrty v pozadí nebo záběr na koně potřísněného ropou jsou syrově dokonalé. Film však chce ukázat něco jiného, předhazuje nám téma USA a jejich militantní politiky, tuny $$$ nalitých do války v Perském Zálivu na přelomu let 1990-1991 a studuje morálku vojáků v praxi a zobrazuje vliv válečné atmosféry na jejich psychiku. Jake Gyllenhaal je skvělý už od dob Donnieho Darka a opět potvrzuje své kvality. Snímek má výborné hlášky a celý film doprovází vnitřní hlas hlavního představitele Swofforda. Ke všemu přispívá Newmanova hudba i pestře vybrané skladby podporující tamní atmosféru. Vynikající Mandes sáhl na potřetí sice do úplně jiného soudku než předtím, ale opět zabodoval a to především díky vizuálnímu podání, scénáři, hereckým výkonům, dialogům, hudební stránce, kritice i vtipu (pálení latrín je kapitola sama o sobě). (9/10) (31.01.2006)

Natočit film, který zachycuje válku vedenou dálkově řízenými střelami a letectvem z pohledu vojáka, který ji prožije v uzavřené komunitě uprostřed nehostinné pouště bez přítomnosti žen, je hodně odvážné a hlavně svízelné. Chybí tady akce, riziko ohrožení, emoce vybičované strachem, zoufalstvím, nenávistí nebo bolestí. Sam Mendes to ale risknul a natočil snímek, který celkem věrně zachycuje nekonečné čekání na rozkaz a nasazení tak, aby divák naladěný na správnou vlnu nebyl zklamaný a měl slušný filmový zážitek. Mendes patří k nejtalentovanějším současným režisérům, nicméně je nutné zdůraznit, že k jeho tvorbě se váže i určitá opatrnost, hraje na jistotu a pracuje přes nespornou kreativitu především se zažitými konvencemi. Není to zkrátka nový Přelet nad kukaččím hnízdem, který jasně kritizoval systém a nabourával ho novými myšlenkami a odlišným pohledem. Když Forman svého času natáčel Vlasy, čelil neochotě americké armády a kritice pro nedostatek vlastenectví a protiamerické postoje. Mariňákovi by klidně mohl Pentagon nějaký ten milion ze svého rozpočtu přihodit, protože podle mě obsahuje podobně jemně dávkovanou skrytou propagandu "amerických hodnot", jaká se vyčítá Michalkovovi, když do svého remaku 12 přimíchal obdiv k osvícenému autoritářství. Z hlediska filmového řemesla se Mendesovi moc co vytknout, příznivce dynamické akce Mariňák pochopitelně zklame, ale pro mě je to solidních 75 % celkového dojmu. (05.03.2011)

Kudy z nudy v Perském zálivu? Masturbace? Silácké řeči? Čištění kvéru? Počkat, až vyrostou parohy a jít si ho zase vyhonit..? Nemohou se dočkat, až půjdou do boje. Pak si přejí, aby ta hrůza skončila. A když pak sedí doma u televize, chtějí zpět, protože jen tam něco znamenali. Alespoň pro sebe… Inspirace konceptem Full Metal Jacket je více než patrná, i když celokovový plášť s výjimkou závěrečné střelby na hvězdy, neopustí komoru a Mendes hraje podle již kýmsi kdysi napsaných protiválečných not svou symfonii deziluze války s rutinérským přehledem. Bohužel, věren svých tradic, někdy až moc velkým.. Reklama na dieselové Ferrari je vskutku mystickou kamerovou orgií, ale mě mnohem více zaujalo setkání s vietnamským veteránem v autobuse, kde ta parta zranitelných puberťáků konečně spatřila pravou tvář války. Vždycky stejné a pokaždé jiné.. (30.11.2010)