Povodeň

Příběh o tom, že bez rozdílu vzdělání, životní úrovně, zájmů a společenské vrstvy můžeme žít osamělé životy, které vyplňujeme důstojně- koncerty vážné hudby a jinými povznášejícími zájmy, nebo plným doznáním tíhy osudu a životních proher a méně důstojnou reakcí na ně. Ale v našich bezesných nocích jsou myšlenky stejně bolestné, ať zvolíme jakoukoli cestu vyrovnání se s osudem. Každému člověku je dána touha uniknout osamění a tak dramatická událost, jakou je přírodní katastrofa, umožní setkání dvou žen, které by si jinak jistojistě minuly a jejichž životy by tak byly, alespoň na čas, chudší o jeden rozměr. Příběh však vypráví i o tom, jak snadno může být zaměněna příčina a následek a proto by rozuzlení příběhu nemělo být vůbec překvapivé: většina by pronajala byt pro zisk a z nouze hledala útočiště u cizích. Zde tomu bylo naopak... (03.03.2011)

Mladí lidé se stáří bojí, ale mohu vás ujistit, že to má - aspoň pokud se to „umí“ - svá cenná pozitiva. Jak slábneme a skrze přibývající neduhy ztrácíme schopnost řešit i docela prosté úkoly, opouštějíí nás i ješitnost, arogance, hrdost, a nacházíme dříve netušené požehnání ve snášenlivosti, odpuštění, smíření. --- V té souvislosti je dobré si připomenout, že demokratická otevřená politická soutěž je právě to uspořádání, ve kterém takto „postižení“ lidé nikdy nemohou uspět a stanout na vyšších stupních mocenského žebříčku. Ať jsou to napravo „chlapi s kulama“ či nalevo nepříliš okouzlující a fešní bijci za práva „obyčejných lidí“, jsou to všechno lidé mimořádně silní, pašáci, kteří se například rozvádějí a berou si krásné ženy o mnoho mladší. Protože na to mají. Nemají potuchy, jaká je to někdy makačka, vstát ráno z postele, nazout si pantofle a uklohnit si něco k jídlu. Nevědí nic o pokoře. Podle toho vypadá jejich „sociální cítění“, jejich úcta a láska k lidem. --- Tento film říká o stáří mnoho dobrého a pravdivého. Je užitečné dívat se pozorně a snažit se porozumět těm několika krásně nedokonalým osobnostem. (01.04.2011)

Tady jsem skoro i váhal, jestli nedat plný hodnocení, ale nakonec ne. Přecejenom jsou tu pasáže táhlejší a technicky to kdovíjaká podívaná není. Ale čtyři hvězdičky to jsou sakra poctivý, Povodeň pro mě byla velkým překvapením. 😮👌 Především díky dalšímu skvělýmu výkonu Jiřiny Bohdalový, které zdatně sekunduje druhá z Jiřin (byť z týhle dvojice hraje jasně druhý housle 🎻), i milé roli Pepy Somra. A pak je tu samozřejmě zajímavej, neotřepanej, až dechberoucí příběh, kterej mě bavil od první chvíle a gradoval až do samotného finále. Režii těhle malejch českejch filmů má Strach zmáknutou na jedničku, tohle byla přesně záležitost, kde se musel cejtit jako ryba ve vodě. A víte co? Já tam tu pětku nakonec bouchnu. ⭐⭐⭐⭐⭐ (27.08.2020)

Příslibem jsou samotní tvůrci: režijní tvorba Jiří Stracha je vyrovnaná a má vysokou úroveň a Jiří Pelant většinou dokáže ve svých scénářích odrazit celkem věrohodně realitu. V Povodni je vykreslení charakterů dvou osamocených staších žen velice zdařilé. Navíc lepší protagonistky tvůrci těžko mohli vybrat. Spojení Jiřiny Bohdalové s Jiřinou Jiráskovou jednoduše funguje. Jednoduchá výchozí situace související s povodněmi se postupně dostává do obecné, ale stejně závažné roviny. (31.10.2009)

Pro mne docela zklamání, a nebudu hodnotit výš jen proto, že zde hrají dvě vynikající české herečky (kterým dobře sekundují Josef Somr a Jirka Dvořák). Tyhle vykonstruované a dopředu předvídatelné příběhy, dělané pro ceny a festivaly, fakt nemusím. Snaží se nám říct, že takhle to je, takový je život, ale přijde mi to jako pohled někoho přes sklo akvária na rybičky. Takový ten příběh, jak si nějaký člověk, který život strávil v kanclu, představuje život důchodců a jejich "podrazy" a prohry i drobné výhry. Je zcela jasné, kde přesně bude scénář citově vydírat, kde přesně budou holky kamošky, kde se podezírat, a vlastně je i jasné, jak to dopadne. Hezké lokace, ale celkově mi tenhle film rádoby o citu přišel bez citu a srdce. Takový povrchní. O životě obou žen zjistíme hrozně málo, kromě právě těch povrchních detailů, a ne, nestačí mi jako divákovi vědět, že žena je vdova, má málo peněz, přivydělává si úklidem, že ji sochal sochař, že kouká na ČT 2 a odmění se sem tam čokoládovým bonbonem. Proč třeba kouká na ČT2? Čte nějaké knihy? Jaký má vkus? Proč se nebavěj o politice, jako spousta důchodců? Proč nenadávají na poměry? Nebylo by to moc veřejnoprávně košer? Tyhle ženské prostě žijí ve vzduchoprázdnu, reagují jen na okamžité okolní podněty, ale ne na celkovou situaci. Ostatně, kdyby si normálně povídaly - o sobě, o životě, manželích, dětech, jak si běžně lidé povídají, tak bychom tu sice neměli ten dramatický závěr, ale zase by to bylo alespoň uvěřitelné, a nevypadalo jako násilně a na dojetí vycucané z prstu. (07.12.2013)