Skafander a motýľ

"Skafander a motýl" je veldielom neverbálnej komunikácie spojenej s viac než geniálnou kamerou Janusza Kaminskeho. Tragický podtext chytí za srdce, no snímok ani zďaleka nepôsobí smutne. Vnútorný monológ bolestný osud vtipne komentuje, nemanipuluje s divákom, čím mu to ešte viac nesťažuje (aj tak má každý dosť z pohľadu na zmrzačeného chlapíka, ktorý raz dačo v živote znamenal a mihnutím oka sa z neho stala totálna troska). Na filme obdivujem uhol pohľadu: vyzdvihol nádej, bagatelizoval bezmocnosť ... (20.03.2008)

Festivalový trhák. Dôvodov je viac, žiaden nie je hlavný, ale ich symbióza predpokladá úspech na najrôznejších sviatkoch filmu. Základom je tématizovať ľudskosť (i keď osobne neviem, čo to znamená). V bodoch k ostatným dôvodom: a) Nakrútené podľa skutočnej udalosti - táto formulka má pre divákov (nielen festivalových) akési čaro, i keď film je všetko iné, len nie záznam skutočnosti. b) V hlavnej úlohe je imobilný, čo je v súlade so záujmom médií o rôzne choroby, ako aj s hlavným prúdom intelektuálnych tém dneška (zdravotne postihnutí a iné menšiny - kdeže eugenika, tá je po koncentrákoch postavená kdesi do kategórie popierania holokaustu) c) Snaha o vcítenie sa do pohľadu a myslenia postihnutého s cieľom precítiť zobrazené utrpenie - hoci väčšina z nás ochrnutým finačne neprispieva, vykázanie empatie je silnou morálnou satisfakciou. c) Atraktívna téma z prostredia úspešných a medicínsky zaopatrených - zapáli iskru nádeje, že aj keď z návštevníkov festivalov nebudú vždy šéfredaktori magazínov, príp. známi spisovatelia (zhodný znak Volania mora a Skafandra a motýľa sú práve realizované literárne ambície v sťažených podmienkach), tak možno sa na nich usmeje šťastie v podobe zvodnej sestričky. d) Fantázie, prekonávajúce sugestívnosťou rutinu kolobehu práce - všetko v efektných podhľado-nadhľadoch a žiarivých farbách. e) Kameraman slávneho Spielberga zaručí úspech u festivalových nadháňačov už len svojim menom a podobné je to i s režisérom - postmoderným maliarom, pričom slovo "postmoderna" ešte stále nestratilo v týchto kruhoch svoj príťažlivý zvuk. Nepopieram, oslovilo to aj mňa (i keď za srdce nechytilo), no celok je príliš vyrátaný na úspech, ktorý univerzálne zaujme, ale mnoho originality v podobe myšlienok alebo formálnych postupov neprináša. (01.10.2008)

Krásný film plný nádherných záběrů, zajímavé kamery a neotřelých hereček. Ale děsivě nudný, proto nemám důvod si hrát na intelektuála a dávat více hvězdiček. Pokud jsem se jednou rozhodl, že budu hodnotit podle toho, jak jsem se bavil, tak to nemohu měnit ani zde. Navíc mi zde spoustu dalších věcí nesedlo... HUDBA: Paul Cantelon - už nevim (17.03.2009)

Jsem dalek toho stěžovat si, ale tohle mě opravdu mrzí. Le Scaphandre et le papillon měla být hora, na kterou se leze velmi těžko. Hora plná emocí, jejíž náročný výstup, divákův výstup, měl být odměněn nádherným procitnutím, chválou a katarzí. Úvod tomu rozhodně napovídal (řadím se k těm, kteří prožívali každou Jeanovu bolest, neschopnost provést ten či ten úkon), ale jak už to tak bývá- méně je někdy více. Já byl trpělivý. Čekal jsem na závěr, který mi měl vytesat do mozku něco jako znamení toho vnitřního boje a schopnosti být Baubymu nápomocen. Bohužel, došly mi síly. Ale nebylo to tou emotivní vlnou, prostě jsem usnul... (12.08.2009)

Jeden z nejoriginálnějších a současně nejintenzivnějších zážitků, jaké jsem v posledních letech v kině měl. Autobiografický příběh člověka, který celkově ochrnul, a jediný způsob jak se může dorozumívat s okolním světem je mrkání. Sám sepsal svůj příběh takovým způsobem, že mu ošetřovatelka předříkávala abecedu, a on vždy u správného písmene mrkl. „Jak natočit dramatický a strhující film o člověku, který dokáže pohybovat pouze víčky?“, ptal se asi sám sebe Julian Schnabel, když se rozhodl natočit něco, nad čím by ostatní režiséři jistě neuvažovali ani v nejstrašidelnějších snech. Odpověď asi nebyla tak těžká jak se zdá. Alespoň při pohledu na jméno kameramana , jako by kouzlo bylo odhaleno. Janusz Kaminski je už pár let dvorním kameramanem Stevena Spielberga, a Skafandr a motýl je od doby co se Spielbergem spolupracuje asi největší práce mimo jeho tým. Skafandr a motýl tedy nabízí možnost poznat kvality Kaminského aniž by za sebou měl zbytek Spielbergova týmu, a holywoodský rozpočet. Většinu filmu sledujeme přímo zrakem postiženého. Každé jeho mrknutí jako by patřilo i divákovi. Zašívání jednoho víčka se stává omezením i pro diváka. Celé je to velmi jednoduché, ale přitom chytře vymyšlené. Z filmu si člověk odnese pocit stísněnosti a křehkosti lidského života, stejně jako důkaz o nezměrnosti lidské trpělivosti a odhodlání nevzdat se bez boje. (14.11.2007)