Vzpomínky na lásku

Director's cut. Neuvěřitelně nádherná záležitost. Emocionálně zdrcující. Nádherně vyplněné romantické nebe, nad kterým se divák chytne za srdce. Neuvěřitelně podmanivý, čistý, s citem podaný příběh bez jediného kazu. Každá scéna má svou váhu, každý zdrcující okamžik cítíme společně, každý slovo, dotyk, pohled - pohlazení na duši. (08.11.2015)

SRDCE MI BUŠÍ JAKO O ZÁVOD. JÁ, KIM SU-JIN, MILUJI JEN TEBE, CHOI CHUL-SOO. NECHCI NA TO ZAPOMENOUT. NESMÍM..... /// Kim je hezká (asi bohatá), on je pracovitý (asi chudý) a inteligentní. A KIM ZTRÁCÍ TUŽKY... Jsou šťastní, její táta totiž dokáže odpouštět. A KIM ZTRÁCÍ CESTU DOMŮ... Zahrává si s nimi osud? Proč nemůžou být šťastní na věky? A KIM ZTRÁCÍ POJEM O ČASE.... Moc sympatické herecké obsazení a i když to (na první pohled) není z mého hodnocení znát, zajímavější než Láska a jiné závislosti. A CO ŘÍKAL DOKTOR? Film o lásce, kterou sužuje těžká nemoc. A co by to bylo za film o nemoci, kterou nevyléčí ani láska, kdyby se člověk na konci nerozbrečel! (Pro masochisty – je celkem dlouhej!!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Často si nedokážu vzpomenout. 2.) Alzheimer? Toho chlápka neznám! 3.) Mám rád smutný filmy o šťastné lásce. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (26.04.2011)

Nemoci jsou svinstvo a ještě k tomu, když postihnou člověka v tak mladém věku. 145 minut, do kterých se dokázalo nacpat tolik různých pocitů od radosti, až po chmůrné okamžiky. Vyváženost romantiky a dramatu byla přesně daná na polovinu a v konečném důsledku nemohlo vzniknout nic jiného, než že vám to bude vrtat v hlavě ještě nějakou dobu. (20.12.2013)

Pamäť. Koľkokrát aj tuná, na čsfd pozerám po čase na vlastný komentár k filmu a vôbec netuším, že som niečo podobné niekedy videl. Ale toto si zapamätám. Minimálne kvôli nasledujúcej scéne. Odohrala sa však mimo filmu. On a ona sedia na pohovke a rumádzgajú. Ani malé deti. Slzy im tečú po lícach, brady sa trasú. A prečo? Lebo obaja čumia na kórejský slzopudný doják. Ten je len ixtou verziou základnej dejovej kostry takmer každého smutného ľúbostného filmu: Ich zaľúbenie bolo hlboké, šťastie dokonalé, no nemohlo to trvať príliš dlho, lebo... Avšak spôsob akým to je nakrútené vyplavuje slzy. A to sa počíta, navyše ak to nebola len obligátna slzička v závere. & obligátna poznámka na záver: vôbec ma neudivuje, že škála hodnotenia mojich obľúbených užívateľov tohto filmu je od odpadu po päť hviezd a aritmetický priemer 68%. (16.09.2013)

Shodou okolností jsem den po zhlédnutí A Moment to Remember vedl zajímavý a podnětný ICQ rozhovor, který mě donutil se zapřemýšlet a zavzpomínat. První korejský romantický film, který jsem viděl, byla My Sassy Girl, před osmi měsíci. Byl jsem uchvácen a okouzlen, jako skoro nikdy před tím. Poté jsem dlouho nic podobného neviděl, až teď jsem si sehnal romantické filmy jako např. Classic, Moment to Remember a spoustu dalších, které tu měly nadšená hodnocení. A ačkoliv se mi velmi líbily, nedostavil se ten nádherný pocit jako u MSG. Bylo mi vyčteno, že nechápu korejské vyjadřování a vnímání citů. Úsměvné. Jako by mě to dělalo méněcenným a neschopným hodnotit korejské romantické filmy. Je to můj názor, subjektivní, ovlivňovaný mým vnímáním filmu, ale, a to nepopírám, i mým rozpoložením, náladou atd (a přijde mi, že obzvlášť dojem a požitek z romantických filmů je hodně ovlivněn "okolními vlivy"). Nebo jde o typický případ očekávání, kdy jsem neuvědoměle doufal, že se mi ty filmy budou líbit stejně jako MSG, že se opět dostaví ten nádherný pocit, ale ta pomyslná laťka je nastavena extrémně vysoko. Habituace, kdy člověk adekvátní po sobě jdoucí podněty pociťuje slaběji a reaguje s nižší odezvou. Nebo jde o to, že korejské romantické filmy, co jsem zatím viděl (ale ano, vím, že nemůžu všechny korejské romantické filmy házet do jednoho pytle), jsou sice krásné, ale zároveň poměrně jednoduché, což je i imho případ Moment to Remember. Stačí znát pár bodů a děj si lze snadno domyslet. Zároveň mi první polovina příběhu (tj. fáze sbližování) přišla strašně hrr, jako by stačilo pár pohledů a hned tu je láska jako trám. Jako by šlo především o efekt a na odpovědi na otázky "proč" a "jak" se nevešly. Vlastně mi dojmy a pocity připomněly to, jak vidím japonské a korejské soundtracky (ty mně známé) - krásné, ale jednoduché, tj. nadšení z prvních pár poslechů, ale pak se přeci jen většinou ohrají. Číselné hodnocení korelující s mým dojmem z filmu se pohybuje okolo +/ 90 % (28.04.2005)