Vzpomínky na lásku

Scénář: Yeong-ha Kim, John H. Lee .. IV. Ye-jin Son napotřetí ve snímku, který herecky zvládla až dokonale. To, jak dokáže zahrát cit, emoce a jak zvládá drásavé i úplně civilní scény je neskutečné. Měl jsem tu možnost vidět napoprvé Director's cut verzi a mít tu možnost si to všechno plně vychutnat. Tento film je dlouho tak obyčejný až opravdový. Určitě by mohl být ze života kohokoliv z nás. Ovšem na tíživou otázku zda si všechno zde zobrazené přát, protože tohle neskutečné drama o lásce je na jednu stranu ohromě laskavé a hezké, na stranu druhou smutné a až kruté zároveň. Prostě takové, jaký umí být sám život! Láska totiž může potkat všechny a věřte, je lepší milovat a ztratit než nemilovat vůbec. Vždyť možná proto jsem na konci skutečně plakal .. úžasná scéna, která v podstatě naplňuje to, co název filmu slibuje - nezapomenutelný okamžik! „Jsme v nebi?“ .. Ano, já tam v tu neskutečně krásnou chvíli byl! A ty slzy které mi tekly po tváři .. Nepopsatelná chvíle! Na tento okamžik nikdy nezapomenu a mám ho navždy uchovaný v srdci. 95%. (25.09.2005)

Keď zmizne pamäť, stratí sa aj duša? Myšlienka hodná úvahy. Áno, ide o hroznú cukríkovú žmýkačku citov, ale aj tak to bolo dobré, neskutočne dobré. Jednotlivé situácie idú emočne až na hranu a na rozdiel od veľkej kopy rádoby sa tváriacich iných romantických filmov, tu nie je núdza o inteligentné dialógy, žiadne presladené žvásty dohromady o ničom sa nekonajú. Obsahová stránka má hlavu a pätu, hodnotné myšlienky pohladia na duši a celková pointa je reálna a dotýka sa mnohých z nás (samozrejme až v staršom veku, ochorieť na Alzheimera v 27. roku je vážne rarita). Jednoznačne plný zásah. (24.06.2014)

Shodou okolností jsem den po zhlédnutí A Moment to Remember vedl zajímavý a podnětný ICQ rozhovor, který mě donutil se zapřemýšlet a zavzpomínat. První korejský romantický film, který jsem viděl, byla My Sassy Girl, před osmi měsíci. Byl jsem uchvácen a okouzlen, jako skoro nikdy před tím. Poté jsem dlouho nic podobného neviděl, až teď jsem si sehnal romantické filmy jako např. Classic, Moment to Remember a spoustu dalších, které tu měly nadšená hodnocení. A ačkoliv se mi velmi líbily, nedostavil se ten nádherný pocit jako u MSG. Bylo mi vyčteno, že nechápu korejské vyjadřování a vnímání citů. Úsměvné. Jako by mě to dělalo méněcenným a neschopným hodnotit korejské romantické filmy. Je to můj názor, subjektivní, ovlivňovaný mým vnímáním filmu, ale, a to nepopírám, i mým rozpoložením, náladou atd (a přijde mi, že obzvlášť dojem a požitek z romantických filmů je hodně ovlivněn "okolními vlivy"). Nebo jde o typický případ očekávání, kdy jsem neuvědoměle doufal, že se mi ty filmy budou líbit stejně jako MSG, že se opět dostaví ten nádherný pocit, ale ta pomyslná laťka je nastavena extrémně vysoko. Habituace, kdy člověk adekvátní po sobě jdoucí podněty pociťuje slaběji a reaguje s nižší odezvou. Nebo jde o to, že korejské romantické filmy, co jsem zatím viděl (ale ano, vím, že nemůžu všechny korejské romantické filmy házet do jednoho pytle), jsou sice krásné, ale zároveň poměrně jednoduché, což je i imho případ Moment to Remember. Stačí znát pár bodů a děj si lze snadno domyslet. Zároveň mi první polovina příběhu (tj. fáze sbližování) přišla strašně hrr, jako by stačilo pár pohledů a hned tu je láska jako trám. Jako by šlo především o efekt a na odpovědi na otázky "proč" a "jak" se nevešly. Vlastně mi dojmy a pocity připomněly to, jak vidím japonské a korejské soundtracky (ty mně známé) - krásné, ale jednoduché, tj. nadšení z prvních pár poslechů, ale pak se přeci jen většinou ohrají. Číselné hodnocení korelující s mým dojmem z filmu se pohybuje okolo +/ 90 % (28.04.2005)

Zdejší vysoká hodnocení korejských romancí jsou mi občas záhadou, nicméně ačkoliv se jedná o filmy v jádru srovnatelné s hollywoodskými cajdáky, tvůrčí přístup je u nich obvykle mnohem střízlivější. Uvěřitelněji vyhrocená sentimentalita, opravdovější postavy, civilnější prostředí. Situace zcela běžné i absurdní, ale vždy plně prožité. Když se pak přidá jímavé téma, jakým je postupná a nevyhnutelná ztráta blízkého, silný film je na světě. Chce to správnou náladu... (10.01.2010)

Jak to ti Korejci dělají, že takovýto příběh, který přímo svádí k tolika klišé a všude jinde bych to bez váhání nazval naprostým CITOVÝM VYDÍRÁNÍM v jejich podání působí tak přirozeně, nenuceně a LIDSKY. Těžko říct, ale jedno vím zcela jistě. Na celkovém vyznění snímku mají ( vyjma kameramana a režiséra ) zásadní podíl oba hlavní představitelé. Před jejich citlivým, nenuceným hereckým projevem smekám. Co může být horší pro mladého člověka, než postupná ztráta paměti a sebekontroly. Asi to se mnou nebude až tak zlé, když mě ještě něco dokáže takto dojmout. ANO, přiznávám bez mučení, že jsem se ( zcela VÝSTIŽNĚ to napsal uživatel Matty - nemá cenu nic vymýšlet, stejně bych trefnější přízvisko nenašel ) příběhem NĚŽNÉHO DRSŇÁKA Woo-sung Junga a KŘEHKÉ BOJOVNICE Ye-jin Son nechal unést. p.s. nesnažte se pls američané o jakýkoliv remake. Je to předem odsouzeno k ZÁHUBĚ! p.p.s. viděna director's cut..... (19.04.2010)