Harry Potter a Fénixov rád

Fénixův řád jsem teda viděl, a abych se přiznal...kvalitka se trošičku snížila. Bradavice už nejsou co bývali. Člověk stárne, a uvědomuje si, že nic není takové jako dřív, a už také nikdy nebude. Je to vážnější, temnější, začínají vznikat vztahy, všecko se to děje tak náhle a nečekaně až je z toho smutno. V tomto díle se stane dost důležitých věcí, ale hlavně se pod kontrolu Bradavic podepíše ta kráva z ministerstva, ale na druhou stranu nás seznámí s Lenkou Střelenkou. Takže tak i tak. Jenže kvůli tý krávě se mi tento film už tak nelíbil. Nebo nemůžu říct nelíbil, byl supr to je jasný. Jen Harry měl takové, hodně krušné období, nervové vypětí, nervy jako cyp, div se z toho všeho nakonec nezbláznil. Snaží se to být až tak temné, až je to trošičku otravné a když se do toho přicpe Ministerstvo je o problémy rozhodně přiděláno. Ale je to další příběh ze světa Bradavic, kdyby se trošičku víc dal najevo svět Bradavic byla by to větší pecka. Takhle film měl jen 138 minut a vlastně se sledovala jenom hlavní linie, svět Bradavic se prostě tolik světu tímto dílem neotevřel, spíš se uzavřel hodně do sebe. Ještě že se Harry nezhroutil. Už aby vyšel další díl. Člověk se tak těší, že se nemůže dočkat, doufám, že to vydržím, a stále s chutí budu čekat na to nejlepší. Samotný konec. --- Čekal jsem čtrnáct let... - Já vím. - Tak můžu počkat ještě chvíli! (25.08.2008)

Omlouvám se Davidu Yatesovi za to, že jsem o něm pochyboval. Už úvod s Mozkomory se nese psychologickém a temném tónu a nesleví v něm po celý zbytek filmu. Radcliffe herecky vyrostl a i když má hloupý účes a kulaté brýle má charizma. Vlastně celé hlavní trio je lepší a přirozenější. Emma Watson roste do krásy (její plakát se mi z ničeho nic nedávno objevil ve skříni a nemějte mě za prasáckého zvrhlíka, vlepila ho tam sestra :-) a Rupert Grint je za hláškaře. Co mě ale nejvíce a mile překvapilo byla celistvost ve vyprávění a celková plynulost děje, která se ve čtvrtém díle ztratila. Spousta věcí byla vyškrtána, ale hle nevadí to (tedy až na jednu mou oblíbenou scénu, kde hlavní roli hrají oživlé mozky a chechtající se Ron). Triky jsou pořád na slušné úrovni i když místy to trochu zaskřípe a akce je vynikající. Celá závěrečná bitva na Ministerstvu kouzel bere dech a já začínám doufat, že Yates se stejnou vervou pustí i do šestky. Jen nechte Harrymu zase narůst vlasy :-). (06.08.2007)

Bravo! Z rozpravky sa stalo skutocne, nefalsovane fantasy! Toto by som po nepodarenom stvrtom diele naozaj necakal. Film absolutne bez pardonov prinasa naozaj temny pribeh, ktory miestami az koketuje s hranicou horroru. Aj ked aj predchodzie dva diely boli povazovane za "temne", alebo hadam len temnejsie, toto je skutocne radikalny prerod, posunutie celej serie a aj pribehu na novu, vyssiu uroven, kde zlo skutocne nadobudlo hrozostrasne obrysy, napatie je hmatatelne a pribeh je objemnejsi, serioznejsi a lepsie odvypravany ako kedykolvek pred tym. Regulerne fantasy a pre mna jediny dostojny konkurent Pana prstenov. Eragon, Narnia SUCKS! (9/10) (19.11.2007)

Riskantní volba se Warnerům náramně vyplatila. David Yates uspěl. Z Pottera vydestiloval víc emocí než kdokoliv jiný. Dramatický potenciál knihy využil v mnoho mistrně zrežírovaných pasáží se žádaným pocitovým i atmosférickým obsahem. Z Pottera, pro mě původně matného jelita, se v druhé polovině konečně stala postava, která mě zajímá. Nepřeceňoval bych projev Daniela Radcliffea (jenž pořád nešahá Shiovi ani po kolena :-) ale je pravda, že v závěru se přehrál z malého Harryho v tahouna. Yatesova režie mě někdy až dojímala - to jak jistě svírá určité sekvence, jak do nich vtírá formální inovace a jak pokaždé dokáže nabít scénu nosným významem a svébytnou náladou. Absolutorium skládám hudbě, naopak velmi nepříjemně místy překvapily triky: Nic proti parádnímu zápasu Brumbál - Voldemort, ale kentauři nebo Dráp byli renderovaní otřesně. Kdybych posuzoval hlavně přínos Yatese, obhajobu Radcliffea a zmíněná pozitiva, bylo by to tak na 95% a nadšení od první do poslední scény. Jenže... Jenže je to Potter, proto musí film srážet zákonitosti celého Rowlingovského vesmíru, potažmo celé série - kvůli nim nedokážu ty filmy mít rád, stejně jako je nedokážu brát vážně. Ta sága má strašně malý dramatický tah. Strávit s Potterem osm let a ještě pořád, uprostřed pátého filmu(!), řešit jestli se Voldemort vrátil nebo ne, to mě prostě rozesmívá. Mimo jiné z toho vyplývá, že předchozí díly vlastně mají prachmizerný význam pro Potterův osud - klidně by se mohlo jet od pětky, přišli bychom jen o fanfrpál. S tím souvisí, že když už nekompromisně adaptovat tak ještě drzeji, bez skřítků, kteří ve filmu nemají pražádný smysl. A naopak, když už mají postavy ve vypjatém závěru odněkud vyskočit a vypomoci Brumbálově armádě, hodilo by se vysvětlit proč, odkud a jak... Ale popojedem: Čím dál tím směšněji vyznívá to, že se všechno děje během jednoho školního roku a že mají žáci o prázdninách pauzu (to si sakra bere Voldemort dovolenou, či co?). Filmaři by neměli dávat prostor těmhle uštěpačným poznámkám, když se jim daří skvěle šponovat atmosféru, měli by přitvrdit v předělávání knih, zahustit děj, smáčnkout v prostoru... protože čekat zas na další školní rok, zas na další klíčovou postavu na pozici učitele obrany proti černé magii, poslíouchat zas ten omezený počet kouzelných formulek... to odrostlejšího diváka myslím nebaví a neustále to devalvuje celou ságu na blbůstku ilustrující knihy. Dvě poznámky na konec: 1) Emma Watson je hrozná herečka, Cho Chang mě fascinuje svou unylostí, Lenku Láskorádovou jsem si naopak zamiloval. A Snapeův charakter je nejen skvěle napsaný, ale i ve filmu výborně uchopený Yatesem i Rickmanem. 2) Zdá se mi to, nebo Potter místy krutě vykrádá king Konga a hlavně Hvězdné války? Úplně jsem viděl ve voldermortově kůži Imperátora, kterak podněcuje Potterovu/Anakinovu/Lukeovu nenávist a vábí jej na temnou stranu Síly. 75% (20.07.2007)

Impérium vrací úder Potterovské filmové série. David Yates zahodil kouzelnická cingrlátka a soustředil se na psychologii a emoce. Pod tlakem mačká z dospívajících herců maximum a nutí je dýchat na zátylky veteránů, kteří se navíc musejí vypořádat s radikálně omezeným prostorem před kamerou. Do 138 minut se přesto vešlo všechno důležité a Fénixův řád tak kromě ukázkové deprese přináší i velmi solidní tempo. Nečetl jsem předlohu, nemám prostěradlo s Harrym, ale po pětce a Radcliffově výkonu uznávám, že na ten kouzelník má něco do sebe. A těším se na šestku. (13.07.2007)