Harry Potter a Fénixov rád

Po Newellovskej rutinérskej a efektami nabitej štvorke mení Yatesov piaty diel notu na rádoby psychologickú konverzačnú drámu s prvkami kritiky diktátorského vzdelávacieho systému. Fenomén HP ide ťažko mimo mňa, napriek tomu si každý rok nájdem čas na to, aby som si pozrel na čom tá dnešná mládež fičí. Ale k filmu-Yates rozhodne natočil lepší film než bola vyprázdnená Ohnivá čaša, nanešťastie opäť plávame na vlnách lásky, dobra a spravodlivosti, ktorá vždy vyhrá. Istá snaha o vnútornú prepracovanosť charakteru hlavného hrdinu tu je, bohužiaľ momentov v ktorých si uvedomuje že svet ani ľudia nie sú dokonalí (terorizovanie mladého Snapea) je ako šafranu. Yates utlmil dve najvýraznejšie vedľajšie postavy Hermionu a Rona na úkor ostatných spolužiakov, ktorí za tento priestor vďačne prekrývajú známejších hrdinov. To platí najmä o predstaviteľke Luny Lovegood, Evanne Lynch, ktorej výstupy sú potešením pre oko i ucho diváka. Ide totiž o jednu z mála originálne a zaujímavo napísaných postáv v tomto filme. Omnoho viac diváckeho záujmu vzbudia postavy na strane Temného pána (ktorý stále vyzerá ako nedovyvinuté niečo a je skôr na smiech), a to Lucius Malfoy a sesternica Bellatrix Lestrange. Jason Isaacs tu konečne nepôsobil ako idiot (na rozdiel od Newellovho počinu) a akonáhle sa na plátne zjaví pani Burtonová (pardon, Helena Bonham-Carter) budete mať pocit, že Voldemort je len nastrčená bábka. Helena je skrátka skvelá a i za tie dve minúty čo je na plátne zatieňuje všetky ostatné postavy. Problém s piatym Harrym je ten, že sa snaží o ničo čím nikdy nemôže byť. Rozprávka o boji dobra so zlom pre mňa nikdy nebude plnohodnotnou drámou, pri ktorej by som si hrýzol nechty ako to celé dopadne. Neakčné prvé tri štvrtiny filmu nám naservírujú len pár zaujímavých scén ( opäť sa vraciam k Lune Lovegood, či scénam so Snapeom), zbytok je len balast priemerných dialógov. Čo ale stojí za to je záverečná štvrtina v Oddelení záhad. Tu Yates rozpútal výborné magické akčné peklo, na ktoré môže byť hrdý. Čo mi však na Harrym nekonečne lezie na nervy je to, že vždy keď má veľký problém (tj. vždy v závere každého dielu), spomenie si na svojich rodičov a priateľov a nie je toho, kto by nad ním vyhral. Sorry, ale z tejto „originálnej“ ilúzie som vyrástol asi v šiestich rokoch. 8/10 (06.08.2007)

Druhý nejlepší film série, jedničkou je Vězeň z Azkabanu - to jsem tvrdila bezprostředně po vzniku, teď už si tím nejsem zase tak jistá. Konečně alespoň nějaká atmosféra, ačkoliv film obsahuje několik trapných momentů. Například scéna Harryho líbání s Cho vyložene sklouzává k nechtěné parodii, stejně jako následný rozhovor o ní. Jako jsem si dřív myslela, že Emma a Rupert hrají líp než Daniel, nyní o tom rovněž začínám pochybovat. Herecké výkony sice mdlé i od ostřílených hráčů, což je asi způsobeno tím, že jsou zatlačeni do pozadí. Helena, Jason nebo Alan pořád drží laťku. Herecký ohňostroj Michaela Gambona propukne plně až v Princi dvojí krve, ale dost zřejmý je už zde. (09.01.2008)

Riskantní volba se Warnerům náramně vyplatila. David Yates uspěl. Z Pottera vydestiloval víc emocí než kdokoliv jiný. Dramatický potenciál knihy využil v mnoho mistrně zrežírovaných pasáží se žádaným pocitovým i atmosférickým obsahem. Z Pottera, pro mě původně matného jelita, se v druhé polovině konečně stala postava, která mě zajímá. Nepřeceňoval bych projev Daniela Radcliffea (jenž pořád nešahá Shiovi ani po kolena :-) ale je pravda, že v závěru se přehrál z malého Harryho v tahouna. Yatesova režie mě někdy až dojímala - to jak jistě svírá určité sekvence, jak do nich vtírá formální inovace a jak pokaždé dokáže nabít scénu nosným významem a svébytnou náladou. Absolutorium skládám hudbě, naopak velmi nepříjemně místy překvapily triky: Nic proti parádnímu zápasu Brumbál - Voldemort, ale kentauři nebo Dráp byli renderovaní otřesně. Kdybych posuzoval hlavně přínos Yatese, obhajobu Radcliffea a zmíněná pozitiva, bylo by to tak na 95% a nadšení od první do poslední scény. Jenže... Jenže je to Potter, proto musí film srážet zákonitosti celého Rowlingovského vesmíru, potažmo celé série - kvůli nim nedokážu ty filmy mít rád, stejně jako je nedokážu brát vážně. Ta sága má strašně malý dramatický tah. Strávit s Potterem osm let a ještě pořád, uprostřed pátého filmu(!), řešit jestli se Voldemort vrátil nebo ne, to mě prostě rozesmívá. Mimo jiné z toho vyplývá, že předchozí díly vlastně mají prachmizerný význam pro Potterův osud - klidně by se mohlo jet od pětky, přišli bychom jen o fanfrpál. S tím souvisí, že když už nekompromisně adaptovat tak ještě drzeji, bez skřítků, kteří ve filmu nemají pražádný smysl. A naopak, když už mají postavy ve vypjatém závěru odněkud vyskočit a vypomoci Brumbálově armádě, hodilo by se vysvětlit proč, odkud a jak... Ale popojedem: Čím dál tím směšněji vyznívá to, že se všechno děje během jednoho školního roku a že mají žáci o prázdninách pauzu (to si sakra bere Voldemort dovolenou, či co?). Filmaři by neměli dávat prostor těmhle uštěpačným poznámkám, když se jim daří skvěle šponovat atmosféru, měli by přitvrdit v předělávání knih, zahustit děj, smáčnkout v prostoru... protože čekat zas na další školní rok, zas na další klíčovou postavu na pozici učitele obrany proti černé magii, poslíouchat zas ten omezený počet kouzelných formulek... to odrostlejšího diváka myslím nebaví a neustále to devalvuje celou ságu na blbůstku ilustrující knihy. Dvě poznámky na konec: 1) Emma Watson je hrozná herečka, Cho Chang mě fascinuje svou unylostí, Lenku Láskorádovou jsem si naopak zamiloval. A Snapeův charakter je nejen skvěle napsaný, ale i ve filmu výborně uchopený Yatesem i Rickmanem. 2) Zdá se mi to, nebo Potter místy krutě vykrádá king Konga a hlavně Hvězdné války? Úplně jsem viděl ve voldermortově kůži Imperátora, kterak podněcuje Potterovu/Anakinovu/Lukeovu nenávist a vábí jej na temnou stranu Síly. 75% (20.07.2007)

Yates byl rozhodně dobrá volba - pětka je skutečně temná, skoro depresivní, režisér výborně zvládá akční scény i herecké emoce. Slabinou všech potterovských filmů je logicky scénář - 800 stránek do dvou hodin nenacpete, zejména první polovina si žádala delší stopáž, víc "filmových" scén, na diváka se valí moc informací. Taky se mi zdála trochu dramaticky nevyužitá smrt jedné důležité postavy. Naopak potěšila Lenka Láskorádová, i na minimálním prostoru báječně úchylná Helen Bonham Carter jako Bellatrix Lestrangeová (jsem jediný, kdo si vzpomněl na Fight Club při její kreaci?) a především překvapil sám Daniel Radcliffe, který Harrymu konečně dal vše, co potřeboval - bolest, zoufalství i odvahu. Těším se na šestku a doufám, že Yates už u série zůstane. A že další díly budou mít po 180 minutách. (25.07.2007)