Grand Prix

Ojedinělost projektu by si určitě další hvězdu zasloužila, ale ve výsledku je Grand Prix bohužel prakticky nemísitelná směs geniálně natočených závodů a plytkého romantična. Jakožto bývalý F1 fanoušek jsem byl scénami z okruhů nadšen i přesto, že jakýkoli soudobý F1 záznam nabízí totéž. Skutečně velice precizně sestříhaný a ozvučený materiál a stylové kolize dělají z úvodní Grand Prix Monako (i posléze Spa a Monza) skutečnou lahůdku. Frankenheimer kouzlí i s dělením obrazu na dva i tři paralelní děje, potažmo megalomanským rozdělením až na 32 snímků. Výplň je adekvátně romantická, ale na tři hodiny to dvakrát nestačí. 3,5*. (Z herců mě překvapil podmanivý Brian Bedford, jenž tu nemá ani svůj profil...) (27.06.2012)

,,CHCEM SA STAŤ MAJSTROM SVETA." ,,KAŽDÝ SA CHCE STAŤ MAJSTROM SVETA. KAŽDÝ VERÍ, ŽE MÁ NÁDEJ." ,,JA JU MÁM!" ,,A KTO TO ZAPLATÍ?" __ Frakenheimerov opus magnum ,,Grand Prix" môžem z hľadiska podobnosti prirovnať ku McQueenovmu vysnívanému ,,La Mans". Oba filmy sú na vysokej technickej úrovni a predsa majú oba problém s tým, čo by mali divákovi ponúknuť. Kým ,,La Mans" bol experimentom, kde sa medzi závodmi objavovali krátke dejové vsuvky, ,,Grand Prix" už predsa len nejaký ten príbeh má. Nie je priveľmi rozvinutý a jeho pridaním má film takmer tri hodiny, na druhej strane je tu slušne rozvitá motivácia súperiacich pretekárov i zákulisie pretekov. Kým ,,La Mans" sa vyčíta dejová absencia, v ,,Grand Prix" je ho vraj zase miestami priveľa a malo by sa z neho zostrihať. Kde je potom zlatá stredná cesta tohto filmu? Zostrihanie na dve hodiny? Ťažko povedať. Rozhodne nenudí, lenže postupne upadá do istej stereotypnosti, kedy sa závody striedajú so vzťahovými scénámi. Kým závody si vďaka deleniam obrazovky alebo množeniu záberov a samozrejme výbornému strihu a zvuku doteraz zaslúžia uznanie, scény mimo nich sú nakrútené tak rutinne, že v nich nijako nevynikajú ani viacerí známi herci (Vtedy už 45 ročný Yves Montand mi do úlohy pretekára príliš nesedí.). Napriek tomu všetkému ma film nenudil a dokonca som bol zvedavý, kto závod napokon vyhrá. Rovnako sa mi páčil aj chladný záver, kde najviac vynikne pominuteľnosť toho neustáleho ,,hnania sa za niečím." ,,NA ZDRAVIE, ÚSPECH A ŠŤASTIE!" ,,TY BY SI CHCEL MAŤ VŠETKO!" (758. hodnotenie, 78. komentár k filmu) (14.11.2019)

To byla krásná doba, když do vozů F1 usedali piloti s vědomím, že vyhraje ten nejrychlejší blázen a ne ten, do jehož monopostu bylo zabudováno nejvíc elektronických vychytávek. Já mám tedy příliš málo sebevražedných sklonů na to, abych pociťoval touhu prakticky si vyzkoušet rychlost uhoření v monopostu, ale z bezpečí stabilně usazeného křesla jsem si vychutnal adrenalin na trati, zvědavě jsem si prošel depo a ani nakouknutí do osobního života pilotů nebylo zcela od věci. Tři filmové hodiny obvykle převyšují schopnost mého soustředění, ale Frankenheimer svědomitě sešlápl plynový pedál k podlaze a k podřazování se odhodlal jen ve velmi ostrých zatáčkách, takže mi Grand Prix profrčelo před očima rychleji než kterýkoli zásadní díl libovolné mexické telenovely. (27.02.2013)

Automobilové závody mě vůbec nezajímají, ostatně jako jakýkoli jiný sport. Ačkoli má ve všech závodících scénách režisér Frankenheimer skvělé nápady (rozdělená obrazovka, vzpomínání závodníků při posledním závodů na chvíle s osudovými ženami), tak asi jako jediná závodní scéna  mě tady do očekávaného transu dostala ta, která byla zpracována originálně snově a Montand si při výkonu představoval svou milou novinářku. Naštěstí má tento film, co nabídnout i když zrovna nevrčí motory a nebojí se pokládat si i  otázky, jestli má takové závodění vůbec smysl a ukázat i jejich odvrácenou stranu. Bavily mě osobní linky trojice závodníků, kdy jednomu do života vstoupila možná nová naděje a další se snaží vrátit se na vrchol (jeden po vyhazovu a neúspěšném pokusu o reportování, druhý po úrazu.) Ostatně, i ty trochu nepochopitelné vztahové propletence nebyly vůbec špatné, bavilo mě je sledovat. Je zde obsažena i určitá psychologie, která se tady skýtala třeba  v pochybovačných otázkách, především ze strany Montandovy postavy, kterého trápí způsob jeho života, který ale nemůže a ani nechce měnit. Samostatným pokladem je zde původní krásně dochovaný  ČST dabing, který nebyl do roku 2019 vůbec nikdy (!) odvysílány. Mé oblíbené spojení Munzar-Montand se zde kona historicky vůbec poprvé a Štepánek, Štepnička nebo Eva Trejtnarová z Muže z Acapulca (!) nezůstávají pozadu. Zkrátka, ačkoli mě neberé téma, tak to byl pěkný film s poctivou šedesátkovou filmařinou a krásným dabingem navrch. (11.08.2023)

Nie som fanúšikom športových drám, ale keď si náhodou nejakú pozriem veľakrát ma očarí a táto nebola výnimkou aj keď som k nej pristupoval trocha s nevôľou. A to kvôli tematike, lebo boli časy keď som sledoval skoro každú veľkú cenu, ale to je už nenávratne minulosťou a práve takéto filmy o rivalite naozaj nevyhľadávam. Preto som ešte nevidel ani rivalov, ale po tomto filme si ho budem chcieť niekedy pozrieť. Práve, že tento i keď má aj tu športovú rivalitu, nejde len tou linkou, ale zaoberá sa aj inými postavami, ktoré sú úzko späté s jazdcami či intímne alebo profesionálne sa nejako podieľajú na ich úspechoch. Fascinovalo ma hlavne to ako sa bravúrne vedela  kamera v jednom momente rozdeliť do viacerých obrazcov, aby sám divák nielen počul, ale aj videl, že načo jazdci myslia pri ich ich úžasných výkonoch. Na pretekoch to boli neskutočne dramatické a bravúrne zvládnuté momenty, ako keby som tam bol a videl to na živo a to nedokáže veľa filmov, takto realisticky na mna zapôsobiť. Herecky to bola ukážková záležitosť všetkých zúčastnených a bolo jedno či to bola hlavná alebo vedľajšia postava, všetci dali do svojich rolí maximum. A i keď tu vládla povrchnosť, pohŕdanie nad životom a aj silná ctižiadostivosť, tak mna osobne najviac zaujal šéf Ferrari, ktorého tvrdohlavo zahral ukážkový Adolfo Celi a vždy, keď tam bol, tak som si užíval jeho prítomnosť. A aj keď to bola vedľajšia postava, vo filme mala aj tak čo povedať. Je to dynamické, pôsobivé a chvíľami aj kruté, ale každý zanietený športový výkon máva v sebe i nejaké rizika, ktoré v grand prix môžu byť aj tragické a práve tu vidieť, že každí z jazdcov si je toho vedomí. Ku koncu filmu som bol presvedčený, že dám silne 4*, ale finále ma celkom emočne rozbilo a tak musim konštatovať, že si 5* tento film rozhodne zaslúži, po všetkých stránkach. Je to 21 film z diskusie V.R.K a zas je to u mna Willy Kufaltova rana do čierneho a to naozaj, na začiatku som z toho nemal dobrý pocit, ale moje obavy boli celkom zbytočné. (12.08.2023)