Nikdo to neví

Svobodná matka, podezřelá tím, "že si v mládí dost neužila", i když to tak na první pohled nevypadá, opouští s novým milencem rodinu (tj. své čtyři děti - a pravděpodobně hodlá přijít s pátým). Děti odkazuje (předhazuje) nejstaršímu Akirovi. A postupně jak se z bytu stává chlívek, z oděv hadry a především, když nejstarší dívka zemře po pádu ze židle, tušíme, že to bez adopce nebo sirotčině nepůjde. Ale jde to: děti si vytvoří svojí rodinu či komunitu ze sympatizantů a pomocníků. Už není třeba žít v dílčí přítomnosti nemilujících rodičů... G.Charmet, docent dynamické psychologie na Milánské univerzitě říká: "...od svých dětí vyžaduje (moderní matka) neobvyklou formu samostatnosti: Mají naplnit prázdný čas čekáním v domě, kde nikdo není, činností, jež by je měla obohacovat... Chce udělat z dítěte, jež má nároky na péči, vyspělý společenský subjekt a vyhnout se tak výčitkám svědomí, že se mu nevěnovala." (110+1, 1993) (14.01.2020)

Zbožňujem jednak výber tém s akými Koreeda pracuje a zároveň spôsob ako dokáže rozohrať emócie na miestach, ktoré vôbec nepôsobia emotívne. Oproti jeho prvotine nabral ako režisér pomerne svojský strihový štýl. Nesúrode situácie držané spolu len vo veľmi povrchných tendenciách rozprávajú príbeh z detskej perspektívy na život a všetky jeho krásy a škaredosti, bez toho aby si volil konkrétnu tému, alebo aby prispôsoboval príbeh nejakej základnej myšlienke. Film je roztrieštený, epizodický, scénkový s kontinuálnym dejom a s postupným vývinom u postáv, ale bez tradičnej katarznej účelovosti. Nepovažujem to ale za chybu. Dokumentuje, nesúdi, stáva sa pozorovateľom bez väčších zásahov a na konci nechá celé životné puzzle zapadnúť do seba a vytvára tak obrázok jednej rodiny, ktorá sa nám dostane pod kožu, bez toho aby sme vedeli ako sa jej to podarilo. K dokonalosti tomu chýbalo naozaj málo. Posledných 10 minút v celej svoje bizarnosti je neuveriteľne krásnych. (04.02.2015)

Na jednej strane nedospelá a nezodpovedná matka, a na strane druhej syn, ktorý musel dospieť až príliš rýchlo. Výborný film, v ktorom pôsobí všetko veľmi vierohodne, deti akoby to ani nehrali, ale žili a aj hudba zaznie vždy v pravú chvíľu ... skvelé. Film, ktorého sila tkvie v maličkostiach. Neviem a nechcem si predstaviť, ako to muselo byť v skutočnosti. Odporúčam! (24.05.2015)

Kokos...brutálna depka, ale natočená tak remeselne, že celý čas to absolútne necítiť. Ale nezabránilo to aj tak tomu, aby mi koniec filmu nevyrazil dych! Uff... P.S. Zaujímavé je pohrať sa s fantáziou a domyslieť si jednotlivé konce osudov hlavných hrdinov. Až mi zimomriavky prebehli po chrbte... (26.11.2016)

Tak to byla síla. Matka lehčího ražení, sama zastydlá puberťačka nechá 4 krásné a chytré děti napospas osudu. Jejich největším přáním je chodit do školy. Symbolický růžový kufr...Nejdřív jsem byla zklamaná koncem bez jakéhokoli řešení, ale pak jsem o tom přemýšlela, šťastný konec neexistoval a nebo by byl silně nevěrohodný a to reálné vyústění té bezútěšné situace nakonec ani vidět nemusíme.... (26.10.2008)