Bohémovia

Chvíli jsem sbíral odvahu, abych se podíval na americký muzikál, protože ať chci nebo ne, tak všechno stejně budu srovnávat s Hair. Ale už první písnička mě převědčila, že to určitě bude stát za to. No a výsledek? Naprosto mě potěšil a pozitivně naladil. Hudba fantastická a většina aktérů sympatických. Prostě jedna báseň ... teda píseň a plusové body za spojení Václava Havla a Sex Pistols. Takže kolik minut má rok? (31.03.2008)

Očekávání od tohoto muzikálu jsem měl nemalá. Ale ve výsledku tento film má očekávání velmi vysoce předčil. Tohle je prostě bomba! Mluví se zde minimálně, dá se říci, že je to z naprosté většiny zpívaný film, a ty jednotlivé songy jsou velmi melodické, mají náboj a je to prostě jízda. K tomu naprosto excelentní choreografie, která mne skoro i dokázala zvednout z křesla a donutila mne si také nějaký ten tanec střihnout. Výborně byla vyřešena i otázka kulis a oblečení jednotlivých hrdinů, prostě tento muzikál měl vše, co správný muzikál mít má. Do toho velice zajímavý děj z velice filmařsky atraktivního prostředí jen dotváří pozitivní výsledný dojem. A co je pro mne největší překvapení, to je jméno režiséra. Chris Columbus, který je podepsán převážně pod komediemi, rodinnými filmy či dvěma díly ze série o Harrym Potterovi, dokazuje, že mu není cizí ani žánr muzikálu. Ze jména režiséra vlastně pramenila i má velká zvědavost, jak to bude vypadat. Ale dá se říci, že tady jsem pana Columbuse podcenil. Tenhle film je totiž perfektně zvládnutý po všech stránkách a nebojím se směle prohlásit, že tohle je z novodobých filmových muzikálů jeden z těch nejlepších, dokonce bych ho označil snad za nejlepší novodobý filmový muzikál, v mých očích převyšuje o něco málo i slavný Moulin Rouge, který jsem považoval za nepřekonatelný. Prostě tohle se musí vidět. Já určitě nevynechám další příležitosti, abych se na film Bohémové znovu podíval, protože tohle je opravdu zážitek a já jsem si to perfektně užil. Dávám pět hvězdiček. (22.10.2008)

Nejdříve jsem viděl záznam derniéry divadelního představení přímo z Broadwaye. Bylo to, jako blesk z čistého nebe. Příběh mě úplně pohltil, jednotlivé skladby uchvátily, herecké provedení mě ohromilo. Zkrátka - zamiloval jsem si Bohémy na první pohled a poslech a to jsem jinak k muzikálům téměř netečný. Filmová verze, pod taktovkou Chrise Columbuse, se ke mně dostala až jako druhá. A bohužel pro ni, emoční dopad na mně už nebyl tak intenzivní. A to hned z několika důvodů. Za prvé - obrovské odevzdání se rolím a nefalšované emoce na scéně, kdy herci nehrají ale spoluprožívají každé napsané slovo, což bylo ještě podpořené tím, že šlo o derniéru - se ve filmu samozřejmě vytrácí. Za druhé - spousta písní ve filmové verzi chybí a lehce odlišné je i aranžmá většiny kousků. Za třetí - spousta věcí a zákonitostí, která funguje na divadle a přijímáme je jako úzus a divadelní zkratku, ve filmu fungovat přestává a občas se stane, že příběh působí spíš jako sled klipů, který se sice nakonec spojí do příběhu, ale ten už nevyznívá tak opravdově. A co je nejdůležitější, u filmu mi scházel ten intenzivní prožitek - teď a tady ...no day, but today... Katarze se dostavila u obou verzí, slzy jen u té divadelní. Takže bohužel pro Columbuse, ale se vší úctou k němu už za to, že se do téhle látky pustil, jeho filmová verze je jen za čtyři hvězdy a to ještě s odřenýma ušima. Přes to přese všechno: Viva La Bohéme! (02.03.2011)

Dávám plné hodnocení, protože jsem byla natolik nadšená přenosem tohoto muzikálu, nebo spíš opery, z Broadwaye a natolik ve mě ještě rezonuje, že mě nadchlo i toto zfilmování. Snad mi tady chyběly potlesky po jednotlivých písních, které vyjadřovaly moje pocity. Někteří herci se mi líbili lépe v divadelní verzi, třeba Mimi tam byla více andělsky hříšná než Rosario Dawson a taky pěvecké výkony naživo měly větší sílu. Jinak si ale myslím, že se toto zpracování povedlo. Divadelnost je tady přiznaná a exteriérů moc není. Ale třeba čísla v metru nebo v kostele jsou zrežírované dobře. A Roger na skále v západu slunce mi silně připoměl Johna Bon Joviho. (04.01.2011)

Zfilmovaný muzikál aneb I´m a New Yorker. Fear´s my life. 1) Co muzikál ztratil na divadelní bezprostřednosti a autenticitě, to získal na filmovém rozměru, chtělo by se napsat. Ale nezískal. Emoce se vytratily a zůstalo jen pásmo písničkových klipů. Není to špatné, ale na dechberoucí broadwayský muzikál to prostě nemá. 2) Jistě byste mi neodpustili, kdybych nedodal, že 34letý Anthony Rapp (obrýlený Mark) je na chlapy. To faggots, lezzies, dykes, cross-dressers too... (15.09.2013)