Bohémovia

Nejdříve jsem viděl záznam derniéry divadelního představení přímo z Broadwaye. Bylo to, jako blesk z čistého nebe. Příběh mě úplně pohltil, jednotlivé skladby uchvátily, herecké provedení mě ohromilo. Zkrátka - zamiloval jsem si Bohémy na první pohled a poslech a to jsem jinak k muzikálům téměř netečný. Filmová verze, pod taktovkou Chrise Columbuse, se ke mně dostala až jako druhá. A bohužel pro ni, emoční dopad na mně už nebyl tak intenzivní. A to hned z několika důvodů. Za prvé - obrovské odevzdání se rolím a nefalšované emoce na scéně, kdy herci nehrají ale spoluprožívají každé napsané slovo, což bylo ještě podpořené tím, že šlo o derniéru - se ve filmu samozřejmě vytrácí. Za druhé - spousta písní ve filmové verzi chybí a lehce odlišné je i aranžmá většiny kousků. Za třetí - spousta věcí a zákonitostí, která funguje na divadle a přijímáme je jako úzus a divadelní zkratku, ve filmu fungovat přestává a občas se stane, že příběh působí spíš jako sled klipů, který se sice nakonec spojí do příběhu, ale ten už nevyznívá tak opravdově. A co je nejdůležitější, u filmu mi scházel ten intenzivní prožitek - teď a tady ...no day, but today... Katarze se dostavila u obou verzí, slzy jen u té divadelní. Takže bohužel pro Columbuse, ale se vší úctou k němu už za to, že se do téhle látky pustil, jeho filmová verze je jen za čtyři hvězdy a to ještě s odřenýma ušima. Přes to přese všechno: Viva La Bohéme! (02.03.2011)

Chtěla jsem se tu rozepsat o tom, jak mě Bohémové uchvátili, co všechno se mě na nich hluboce dotklo a proč jsem se do nich zamilovala na první pohled a poslech. Taky jsem měla v plánu začít rozebírat, v čem jsou si podobní s Vlasy nebo bohémskou myšlenkou Moulin Rouge, chtěla jsem říct, proč jsem si zamilovala Idinu Menzel a její Maureen. (Jestli si myslíte, že jediná žena, kvůli níž se ve filmu tančí tango plné vášně, žárlivosti a lásky je Roxanne z jistého pařížského kabaretu, seznamte se s Tangem: Maureen a Idinou Menzel. Poznáte, že tomu tak zdaleka není). Taky je zajímavé, jak jsem se k Bohémům vůbec dostala (bylo to, věřte nevěřte, díky Glee). A chtěla jsem se svěřit, jak strašně ráda bych Bohémy viděla naživo a stala se pravověrným, Broadwayským Rent-headem. Ale tohle všechno není podstatné. Podstatné je, že tenhle muzikál tu je, a stojí za to mu dát alespoň šanci. Nikdy mě totiž nenapadlo, že uvidím Anděly v Americe zpívat. A přesto v tomhle snímku to možné je. (28.03.2010)

Znám jenom asi dva dobry muzikály a jeden z nich je Southpark - Peklo na zemi. Tenhle to taky nevyhrál a dokázal mi, že žánr muzikál je většinou blbost. Hlavně mě naštvalo, že to vubec muzikál je... čekal jsem komedii, možná trochu nezávislou. Název Bohémové je uplně mimo, protože tohle nejsou bohémové, ale fetky, HIV pozitivní nebo s nějakou sexuální úchylkou... a to mi moc bohémské nepřijde. Podle mě bohém je kalič a umělec, ale to jejich umění byl pěknej shit. Pisnička je tam jenom jedna dobrá a navic hned na začátku, takže pak už je to jenom trápení a nuda a čekání na konec... kterej bohužel přijde až za tak dlouho. Tu dobrou pisničku dali hned na začátek asi proto, abych to nevypl rovnou. Fakt melodie tam snad ani nehledejte... páč jestli tam jsou, tak jsou trapný, nudný a nechytlavý. Jedna taková zajimavost je, že v jedné pisničce se zmínijou o Havlovi... ale co už, no... Zpívat podle mě uměla jenom ta právnička a ostatní, to bylo už jenom vytí. Navíc ti zpěváci mi přišli jak kdyby je vybrali v Superstar, prostě amatéři... Celkově fakt nuda a ztracenej čas. Všim jsem si, že nikdo ještě nedal odpad, tak ho dám aspoň já... jinak bych možná snad hnězdičku dal... (23.03.2012)

Lapila si mě už úvodní písnička „ 525 600 minut, 525 600 tak vzácných okamžiků. 525 600. Čím můžeme měřit rok? Denním světlem, západy slunce, půlnocí, šálky kávy.. Čím můžeme měřit rok života? Možná láskou? Pravdami, které tě naučil nebo chvilkami pláče. Mosty, které spálil“ a byla jsem ztracená. Kontroverzní muzikál o životě umělců žijících ve společném bytě kdesi v New Yorku, kteří se perou s problémy, které život přináší 525 600 minut ročně. AIDS, drogová závislost a nedostatek peněz na nájem, ale život je naštěstí i láska, přátelství... P.S. Dost mě pobavil i text „ . za empatii i extázi, Václava Havla, Sex Pistols.“ (26.07.2006)

Hodně netradiční, v dobrém slova smyslu muzikál, z prostředí New Yorské lůzy. Netradiční zejména z důvodu postav. Kde jinde by jste mohli najít lesbičky, gaye, trancky nebo H.I.V. feťáky v hlavních rolích!? Krásný je především kontrast stylu hudby s tragickými osudy hrdinů. Songy zní tak optimisticky a jsou překypující energií navzdory tomu, že o lásce právě zpívá H.I.V. pozitivní pár. V oblasti muzikálů, jeden z nejvýraznějších zážitků. (04.05.2012)