V ako vendeta

„Česť a sloboda sú viac, než len slová. Je to životný názor.“ Nemá zmysel čakať akčnú nálož... ale tá hŕstka akčných scén, ktoré tu sú, je zvládnutá dobre. Po vizuálnej stránke sa nejedná o taký monumentálny film, ako Matrixy – ale všetko je krásne zladené, od rekvizít cez výpravu a kostýmy až po nenápadne použité počítačové efekty. Herecké výkony nie sú také explicitné, ako v Matrixoch, ale vyholená Natalie Portman a 99% filmového času (!) zamaskovaný Hugo Weaving (ale tiež John Hurt, Stephen Rea a kamarát Hugha Laurieho a najhomosexuálnejší Brit na svete Stephen Fry) môžu byť na svoje výkony plným právom hrdí. Snímka provokuje, naznačuje, že anarchia je najlepšia a ponúka jednu mimoriadne dlhú dojemnú scénu (samotka). Bravo. Mooreov komiks je samozrejme kult, prečítajte si ho. (29.11.2006)

Film ktery mohl z nametu vytezit vice nez jak se stalo. Nejvice mu podle me uskodil fakt ze tvurci se az moc snazili vykreslit co nejlepe postavu V a Evey, kdyby se jim to povedlo podobne jako v Potomcich lidi tak bych nic nenamital. Jenze nepovedlo. A vysledek je ze totalita v anglii je zajimavy napad ale tvurci ho nacrtli jen povrchove. Postavy se sice snazi byt lepsim nez jsou ale jen snazi. V je charismaticky, nekdy az moc. Par akcnich scen je opravdu vydarenych, hlavne se mi libila prvni v televizni stanici. Ale treba scena s veznenim Evey se mi zda nejak neumela a zbytecne dlouha. Ale i pres tyto nedostatky sem se docela bavil hlavne diky V. Na 5* to neni a 4 jsou asi taky moc, ale budiz. (28.12.2006)

Je to celkom dobrá sci-fi ladená akčná dráma. Má dosť dobrý príbeh odohrávajúci sa v blízkej budúcnosti, keď vo Veľkej Británii vládne totalitný režim a ľudia sú obmedzovaní na každom kroku, ale tajomný muž s maskou sa s tým nehodlá zmieriť a chystá svoju vlastnú revolúciu. A zoznamuje sa s mladou ženou, ktorá sa postaví autoritám a tak je nútená unikať pred zákonom. Spracovanie je celkom slušné, ale dalo sa to podať aj o dosť lepšie. Hlavným problémom tohto filmu je jeho minimálna informačná úroveň, tématika totalitného režimu ponúka vždy veľký potenciál, keďže je tu veľký priestor pre nové nápady, ale v tomto prípade by tvorcom všetko, čo chceli povedať vystačilo na bežný krátkometrážny film a tak sa im to podarilo už v úvodnej dvadsaťminútovke, pričom aj tak nič nové nepriniesli a potom sa to už stále len naťahuje a čaká na koniec. Okrem toho tu už ide prakticky len o vzťah so ženou, ktorý je tiež vlastne stále rovnaký, takže oba hlavné prvky filmu sú podané tým najpovrchnejším spôsobom, ale aj tak si nemôžem pomôcť, má to niečo do seba a niekoľko situácií sa skutočne vydarilo, obzvlášť časť vo väzení. Akcie je tu veľmi málo, ale tá sa vydarila. Je to až prekvapivo akčne podvyživené, ale zase scéna s nožmi je výborná a tých pár revolučných scén tiež zaujme. Herecké obsadenie je na tom dobre, bavil ma muž s maskou, ako vždy výborná Natalie Portman a viacero slušných vedľajších postáv, obzvlášť Stephen Rea. Réžia a technická stránka sú v rámci blockbusterového štýlu vydarené, takže im aj viditeľne vyšlo to, čo bolo v pláne. V ako Vendeta síce nemá v rámci podobných filmov takmer vôbec čo ponúknuť, táto tématika už bola využitá mnohokrát a asi vždy aj omnoho kvalitnejšie, ale aj tak nemám dôvod dávať nižšie hodnotenie, získala si ma aj táto verzia a kladov je tu dosť. 71% (08.06.2013)

Na film se koukat dá. Oproti většině dnešních rádoby hlubších SF z Ameriky tu přeci jen nejde hlavně o triky nebo akci, ale i o nějakou tu myšlenku. Jenže problém je, že to není dotažený. Prostředí totalitní Anglie nemá ani na stav, jakej byl u nás (například, že by vysílali předtočenou revue, která zesměšňuje Stalina nebo Lenina, tomu by neuvěřil nikdo, či že by pro tvůrce této revue přišli až pozdě v noci, nebo způsoby, jak upravují cítění a myšlení lidí - zprávy a prohlášení v televizi a rádiu a zatýkání nepohodlných - to prostě není přesvědčivý). V něčem je zase až příliš drsný (střílení lidí na ulici apod). Prostě a jednoduše, s atmosférou a reálností prostředí si žádnou velkou práci nedali, spíše ji odflákli. Posledních deset minut Pelíšků má tu totalitu stonásobně hutnější, než celej tenhle film. Další věc, hlavní hrdina (a později i ta mladá) se po tom světě pohybují bez jakýchkoliv obav nebo potřeby nějak se krýt, mají přístup kdykoliv kamkoliv, a nikdo z desetitisíců tajných poldů si jich nevšimne. No a za kardinální sračku považuju konec. Nevím sice, jak vypadá ve skutečnosti krvavá revoluce, ale tohle považuju za krásně idealistické (pokud ne přímo naivní) zakončení jedné totality. Nepřesvědčivé prostředí, nepřesvědčivý konec, nepřesvědčivé ubíhání času. 451 stupňů Fahrenhetia je podobně minimální co se týká triků, ale tam je ta totalita přímo cítit z každýho kroku. Z každýho pohybu a slova. Tam nikdo netuší, jestli brácha nebo matka není náhodou udavač všeho schopný. Tady jsou všichni proti režimu a jen to nedávají najevo. Viděl jsem horší, ale to neznamená, že by to bylo kdovíjak nadprůměrné dílo. (25.05.2006)

Komiksová předloha patří k mým nejoblíbenějším a od filmové adaptace jsem pak očekával hodně, tím spíš, že se na ní podíleli Wachovští. Film je příjemně hravý a rozhodně nadprůměrný, ale do intenzity a stylovosti jiných anarchistických kulťáků jako MECHANICKÝ POMERANČ či KLUB RVÁČů má daleko a pochybuju, že dosáhne jejich popularity. Může zato především absence výraznějšího režijního rukopisu, McTeigue přes všechnu snahu nedokáže přijít s tak atraktivním vizuálem ani silnou atmosférou, jaké měly oba zmíněné filmy nebo MATRIX, a zůstává jen u hromady pěkných obrázků a nápadů. Navíc nemá k dispozici ani tak dobrý scénář - je až zarážející jakého nešetrného a až diletantského okleštění předlohy se Wachovští dopustili, když vypustili nebo trestuhodně zabili ty nejlepší a nejemotivnější scény komiksu jako Finchův trip v Larkhillu nebo kancléřův vztah s centrálním počítačem. Ale abych jen nekritizoval, několikrát mě film pohnul až k slzám (Finchův šok z odhalení pozadí biologického útoku, čtení z deníku Valerie) a potěšily i odkazy na jiné filmové antiutopie (John Hurt z 1984 coby kancléř Sutler, píseň z BRAZILU hrající ve Stínové galerii, matrixácký záběr na boty V vystupujícího z výtahu, závěrečný duel v podzemí připomínající sloupovou přestřelku z finále MATRIXU). Při sledování destrukcí státních budov za doprovodu klasické hudby mě napadlo, co by s VENDETTOU asi provedl takový Stanley Kubrick a bolestně jsem si uvědomil promarněnost téhle šance. Škoda. (22.04.2006)