Posledné dni Sophie Schollovej

Gudaulin ma múdro poučil, ako veľmi môže byť tento film vzdialený od reality :-) Napriek tomu sa mi páčilo jeho spracovanie - zdalo sa mi také odosobnené, takmer dokumentaristické, až na mňa o to viac vplývalo (asi ako píše Ripo). Akoby postrádalo silnejšie prejavy emócií, všetko bolo také... triezve až chladné. Možno o to viac, že mi tvorcovia nepodsúvali srdcervúce scény rovno na lopate, hľadala som emócie za tvárami plnými sebaovládania... Oukej, zmanipulovali ma, dostali ma a dávam 5*, lebo sa mi fakt páčilo :-) Ale manipulujú nás takisto iné filmy o druhej svetovej, len pre zmenu opačnými metódami. (04.11.2009)

Film po všech stránkách vydařený! Mladý člověk se svými ideály tváří tvář totalitní zvůli. Kde se v těch mladých lidech vzala tak obdivuhodná odvaha a statečnost? Našla by se i v generaci dnešních mladých lidí, záměrně vychovávaných k změkčilosti, rozbředlému liberalismu, bezbřehému hedonismu? Má každá (zlá) doba své hrdiny? Našli by se i dnes? - Možná přijde čas - a není to v současném světě tak zcela nepředstavitelné! - kdy i my budeme muset projevit hodně statečnosti, vydat svědectví o svých ideálech, o svém přesvědčení, o své víře. Obstojíme? (24.05.2015)

Skvostné dialogy, dynamické herecké výkony, gradující atmosféra a bezchybně hutné vyobrazení nejbestiálnějšího období lidských dějin "viníkem". Stále nemůžu uvěřit, že tento nesmírně hodnotný filmový skvost natočili samotní Němci. V poslední době už po několikáté skláním klobouk před filmovým uměním našich západních sousedů. Německo se pomalu, ale jistě začíná stávat mou nejoblíběnější filmovou zemí. Na doslova fanatické soudní přelíčení jen tak nezapomenu: "Brzy budete stát tady, kde teď stojíme my." Nejryzejší příklad čistého hrdinství. Bravo Sophie. 100% (při závěrečných titulcích jsem s bušícím srdcem jen tupě zíral do obrazovky, což se mi při sledování filmu stává zřídkakdy) (02.11.2012)

Jedna z dalsich vynikajucich nemeckych dram z obdobia druhej svetovej vojny, kde som hrdinke Sophie drzal palce, aj napriek nazvu, ktory mi napovedal nieco zle. Napinavy rozhovor Sophie s jej demokratickym zmyslanim s nacistickym policajtom Robertom Mohrom nemal chybu, pretoze na jej nazory o zabijani Zidov alebo slobode slova nemal Mohr ani poriadny argument, rovnako ako slova jej brata na sude proti nasictickym sudcom. Proste toto bolo nezabudnutelne asi tak, ako rozhovor Al Pacina a Roberta De Nira v krimi drame NELITOSTNY SOUBOJ (1995) a preto ma tento film u mna 100%... 02.07.2010 _______ Julia Jentsch - (Sophie Magdalena Scholl) +++ Gerald Alexander Held - (Robert Mohr) +++ Fabian Hinrichs - (Hans Scholl) +++ Johanna Gastdorf - (Else Gebel) +++ André Hennicke - (Sudca Dr. Roland Freisler) +++ Anne Clausen - (Traute Lafrenz) +++ Florian Stetter - (Christoph Probst) +++ Hudba: Reinhold Heil, Johnny Klimek +++ (02.07.2010)

Studentské hnutí „Bílá růže“, které se zabývalo především výrobou a rozšiřováním letáků proti nacistické vládě. Idealismus mládí toužící měnit ten ideologií zmanipulovaný svět. Celý film je v podstatě jeden dlouhý výslech. O to nepříjemnější, že netušíme, ani my ani Sophie, co vypovídá její bratr, který byl zatčen společně s ní. Nevíme, jak moc se s přibývajícími otázkami odchylují od společně připravené verze, zvlášť poté, kdy domovní prohlídka přináší jasné důkazy proti nim. Výslech, který se postupně mění na výměny názorů mezi Sophii a vyšetřovatelem. „Já bych to stejně udělala znovu, abych změnila váš špatný názor na svět. Podle mého neměnného názoru jsem udělala pro můj národ to nejlepší. Nelituji toho a chci za to nést následky.“ Vynikající Julia Jentsch, kterou zatím znám jen z filmu „ Občanská výchova“, ale pokusím se to napravit, a působivá hudba. A pokud nepatříte k těm, kteří už dopředu odsuzují německé filmy, jen proto, že jsou německé. Tak si rozhodně tenhle film nenechte ujít. (12.06.2006)