Juste une question d'amour

Důvod, proč mám ráda filmy s coming-out tématikou, je takový, že mi pomáhají uvědomovat si vlastní zabědnost. Předsudky, stereotypy, strach, opovržení, odstup vůči všemu, co je nám nějakým způsobem neznámé či co vybočuje ze všeobecně uznávané normy. Ať už jde o sexuální orientaci, etnicitu, tělesné či mentální postižení, o lidi s drdy na hlavě, o výstředně oblečené lidi atd. atd. Nemyslím si, že homosexualita je v dnešní době pořád takový "problém" jako byl možná ještě před sedmnácti lety (minimálně v našich zeměpisných šířkách), ale stále je to vděčné téma pro filmový průmysl a pro aspoň trošku vnímavého diváka to může mít jistý přesah. Nejsem žádný sluníčkář, který je otevřenýmu všemu a všem, ale snažím se kriticky přemýšlet o světě a lidech kolem sebe a porozumět, pochopit. Tento francouzský televizní film není žádné velké originální dílo, ale otevírá řadu ožehavých otázek, které opět donutí člověka přemýšlet nad tím, jak umíme být pěkní idioti a bohužel se najdou jedinci, kteří zavrhnou vlastní dítě jen proto, že je "jiné", i kdyby jinak bylo ztělesněním dobra na zemi. Sympatičtí herci, jistá gradace a šťastný konec, který mě opravdu potěšil. Já jsem spokojená a půjde se mi dobře spát, i když po tomto asi moc rychle neusnu. (04.09.2017)

Každý gay se se svou identitou vyrovnává klidně několik let, ale když se to pak vpálí do ksichtu rodičům, tak se po nich chce, aby to přijali pokud možno do minuty. Což nutně vyvolá konflikt. Příběh není nijak originální, ale jsou tu lidi z masa a kostí, sympaticky přiměřený sentiment a slušná dávka emocí. Frantíci u mě opět zabodovali. (16.04.2017)

Nádherně natočený snímek, který je zejména o lásce, hledání vlastního já a vyrovnání se s realitou, ať je jakákoliv. Ve filmu zazněly všechny nejvýraznější předsudky a byly zobrazeny všechny problémy, které jsou s touto aktuální tematikou velmi silně spojeny. Jelikož jde o televizní film, tak je zde vše uskromněno, což však neubírá na puncu a poselství, kterým tento film vyzařuje. Zkrátka snímek, který působí milým a jemným dojmem, který nevyprchá se závěrečnými titulkami. (29.05.2012)

Film, který mě nadchl a z něhož si divák navíc odnese dobrý pocit. Všichni, kdo od filmu s nálepkou "gay" čekají prvoplánové romance, nahá těla, či dramata o prostituci a AIDS, budou u tohoto příjemně svěžího, realistického a originálního snímku francouzského televizního režiséra Christiana Faureho zklamáni. Faure, jehož díla patří k tomu nejlepšímu z franouzského queer cinema přelomu tisíciletí, je díky poctivě zpracovanému Juste une question d'amour jedním z prvních, kdo se ve Francii pokouší do filmového mainstreamu začlenit pozitivní obraz běžného, nezženštilého, poměrně vyrovnaného, mladého homosexuála (a že to byl úspěšný pokus dokazuje šest miliónů diváků premiérového vysílání v lednu 2000). Množství francouzských gay filmů následovalo, svou uvolněnou atmosférou, v níž jsou gay vztahy nejen přirozené, ale i přijatelné, se mu nejvíce blíží Les chansons d'amour (2007), tematicky (ale už méně kvalitou) snad pak ještě poněkud úzkostlivější À cause d'un garçon (2002) či temnější Presque rien (2000). Nabízí se sice srovnání s dalšími francouzskými filmy, ale ty jsou již obsahově někde jinde, protože ústřední postavou Juste une question d'amour není prostitut (Les témoins /2007/), není vážně nemocen (Le temps qui reste /2005/), neřeší tajemné rodinné vazby (slabší Le dernier jour /2004/), neujíždí na drogách (rovněž průkopnický Fögi est un salaud /1998/), ani není zajat nacisty za WWII (Faurův další povedený film Un amour a taire /2005/). Co nám vyjde? Řekněme že jde o prima filmovou love story pro celou rodinu, z níž nebudete mít depresi. A to není málo. (Bonusem jsou dobré herecké výkony v čele s Cyrillem Thouveninem, mj. nominovaným v téže době na Césara za jinou gay roli v La confusion des genres /2000/). (01.01.2011)

3,5* Přímočarý a zručně natočený televizní film, jehož téma je velmi přesně odpozorováno ze života. Scénář je poměrně citlïvě napsaný a civilní výkony obou hlavních protagonistů korespondují s tématem. Na můj vkus je všechno až příliš vyřčeno, téměř nic není ponecháno na divákovi a jeho fantazii a příběh tak plyne bez nějakých větších zaškobrtnutí až do konce. Jasně, je to televizní film, u kterého se jistá přímočarost a obroušenost očekává, ale tohle téma nabízí ještě víc a alespoň herecké předpoklady k tomu vybízely. Každopádně je dobře, že je na světě další film, kde se na gaye nedívají jako na nemocné bytosti, ale jako na lidi, kteří mají právo na stejně plnohodnotný život se všemi problémy, sny a touhami, jako všichni okolo. (17.03.2008)