Veľký Gatsby

Snímek zcela otrocky kopíruje povrchní aspekty Fitzgeraldovy literární předlohy. Vše je propracováno do detailu – domy, kapela, účesy a oblečky, či žvásty zbytečných vedlejších postav, které jsou do snímku násilně vecpány snad jen kvůli režisérovu maniakálnímu přesvědčení, že cokoli opomenout by byl hřích. Ono místy rozkošné vizuální ztvárnění však časté nepochopení postav a s ním spojený mizerný výběr herců neskryje. Zahrát panáka Gatsbyho, který by měl veškeré pocity a pohnutí vyjadřovat očima a mimikou, se jinak skvěle uhlazenému Redfordovi nepodařilo. Mia Farrow udělala z postavy sice pitomé, na papíře však snesitelné, postavu, jejíž afektované výlevy nelze přejít ani při vypnutém zvuku. Bruce Dern jako Tom Buchanan je důkazem režisérovy přehnané snahy o ukázkového omezence. Největším krokem vedle je však Karen Black v roli Myrtle. Marně jsem pátrala po jakémkoli náznaku přerodu z blbounovy špindíry od benzínky v šelmu z města, který je pro jeji postavu a chování určující. To, že místo plnoštíhlé dračice vybrali pohublou šmudlu, radši přehlížím. Snad jen pro ňoumu Carrawaye nemohli vybrat nikoho lepšího, než věčně vyjeveného Watersona od kterého se nějaké to herectví snad ani očekávat nemůže. S takto mrzkým základem pak už nepřekvapí, že vztahy mezi postavami – především ten mezi Gatsbym a Daisy – postrádají náboj a vyznívají úplně jinak, než-li tomu bylo v předloze. Z Velkého Gatsbyho se tak stává slizem potřená romance, kterou již tisíckrát ožmoulal a vyplivl kdejaký tvůrce červenoknihovní a na kterou je radno rychle zapomenout. (05.09.2011)

Daisy je v tej svej nevinnosti taková mrcha, vhůů, to Cruella de Ville proti ní byla bezvadná žába, považte, přestože chtěla na kožich ta roztomilá flekatá štěňátka. Aspoň se u toho netvářila jako ta hodná. Chudák krasavec Gatsby žil svůj život jen pro ni, plnně se jí obětoval a naservíroval jí své srdce na stříbrném podnose. A co udělá ona? Lepší se neptat! Teda kdybyste se zeptali, tak vám to stejně nepovím, protože by to rozhodně zavánělo spoilerem, to nechcete. Pusťte si raději na gramci svou oblíbenou jazzovou desku (cédéčka ni mp3 se nepočítaj), já jedu tu od Irvinga Aaronsona, zatančete si charleston, a pak se z pohodlí svého sofa koukněte na tenhle film. Ale to jen v případě, že váš soused nepořádá elegantní mega párty s orchestrem, tím nejlepším šampaňským a ohňostrojem, to pak nahoďte oblek či šatečky a jděte to prožít, swingujte, děti, swingujte. (10.10.2014)

Zpracování románové předlohy Francise Scotta Fitzgeralda snad nemohlo být zdařilejší. Pomalu plynoucí čas v předválečném životě znuděné smetánky je i do filmové řeči převeden do podoby pomalu plynoucího rytmu filmu. Čas jakoby nebyl. Teprve skutečné tragédie zahýbou i s časem - pro pumpaře končí život smrtí jeho manželky, bere spravedlnost do svých rukou a jde zabíjet. Jen pro Daisy a jejího manžela stojí čas na stále stejném místě. To, co je v tomto filmu pozoruhodné - samozřejmě kromě hvězdného obsazení - je vizuální řeč motivů. Především očí coby leitmotivu. Několikrát projedou všichni kolem reklamní tabule, na níž jsou dvě velikánské oči. Oči dohlíží na celé dění svrchu, podobně jako oko boží. Několikrát použije kameraman zajímavé detailní záběry - lampa v domě pumpařově přechází pomalým pohybem kamery v jeho (pumpařův) pohled. Detailní přiblížení na přední reflektory automobilu - tak podobné očím. Rozbité “oko” po nehodě, při které umřela pumpařova žena. A jsou to právě oči, které zradí pumpaře a vedou ho za domnělým vrahem jeho ženy. Při psaní tohoto komentáře si uvědomuji, jak je vlastně na první pohled nenápadná, uťáplá postava pumpaře důležitá. Právě na něm je vidět, jak velkou tragédii mohou způsobit zdánlivě banalní “přehmaty” mocných. Stává se nositelem děje. Gatsby je naproti tomu obrazem veleúspěšné kariéry, po celou dobu se snažíme prostřednictvím vypravěče proniknout jeho tajemství. Manželé Carrawayovi obrazem neměnnosti a jakési předurčenosti, plynoucí z vyššího společenského postavení. (23.05.2011)

Točit film podle slavné románové předlohy je vždy o hubu. Právě tento snímek se prostě moc nepovedl. Ne že by byl úplně špatný, ale režisérovi se nepovedlo vykreslit, resp. navodit tu správnou atmosféru, která na Vás dýchá, když čtete román. Většina diváků má asi problém s náhledem na film, když nejdřívě četli románovou předlohu. Celkový dojem max. za 3. (27.03.2012)

Divadelní scénář a divadelní herectví se míjí s fetišistickou výpravou a operetní inscenací večírků (rvačka či skákání do bazénu jsou pojaty jako hudební číslo). Vše je tu vyjádřeno dialogy (Vzpomínáš, jak to tehdy bylo?) či monologem vypravěče. Na jevišti se svět tvoří slovy, ale v této simulaci zašlé doby všechna ta divadelnost působí falešně a neupřímně. (01.11.2010)