Volání vlků

Nemám slov. Ty k tomuto snímku ani nejsou potřeba. On sám jich má minimálně. Tak nádherně zachycená příroda, vlčí chování i samotné psychické navrácení člověka závislého na moderních technologiích zpět do lůna přírody, to se takhle geniálně nepodařilo ve filmu natočit snad nikomu. Silný, srdeční zážitek, který si kdykoli rád zopakuji. Nechybí mu napětí, akční pasáže i humor a předně úcta k přírodě. Ta na vás sálá od prvního momentu do samotného záběru. Stejně jako hlavní hrdina na konci budete civilizaci nenávidět a vnitřně toužit zažít takové dobrodružství jako on. Vždyť příroda je sice krutá, ale jen k těm, kteří jsou moc slabí, než aby v ní dokázali přežít. Doporučuji! 90% (19.10.2012)

Jestli ten nehrdinsky vypadající badatel očůrá vlky, tak mě teda tvůrci prostoduchého scénáře neopijí rohlíkem. V prostotě je sice síla, ale ten scénář je tak přihlouple šroubovaný, že od skutečné přírody odpoutávají pozornost "akce" při příletu letadla, při prolomení se ledu nebo myší invaze a následná degustace myší za přihlížení myší... Navíc se filmaři nevyvarovali chyb a po scéně, kdy má badatel zamrzlé brýle, se v další vteřině ve stejném prostředí a pravděpodobně za stejné teploty dívá přes brýle čisté... Krásy přírody obdivuji dvěma hvězdičkami. (08.12.2011)

Díky Never Cry Wolf se mnohým z nás otevřel jiný pohled na "zlého" vlka, který sežere vše včetně babičky a Karkulky. Tady to byl elegantní, krásný, hrdý tvor, s notnou dávkou inteligence, schopností si hrát i "zpívat". Tady - to ale znamená v přírodě, která vítá a objímá, je laskavá i nekompromisní. A krásná. (27.11.2005)

Od filmu jsem si příliš nesliboval, jen to, že v ideálním případě se pokochám větším množstvím krásných záběrů na jedno ze svých oblíbených zvířat. A nakonec jsem byl příjemně překvapen. Těch záběrů opravdu bylo dost, opravdu byly (skoro) krásné, a to nejen na vlky, ale i na soby a myši. Poselství filmu nikterak nové ani nově podané, ale každopádně potřebné, což je další plus. Hlavní minus vidím v podivném střídání žánrů: Celou první polovinu se film tváří jako komedie, jejíž humor je místy dost křečovitý (svérázný pilot, myší hostina), s příchodem inuitského Ooteka se humor (naštěstí) téměř vytratí, aby uvolnil místo přírodně mystické atmosféře, která vrcholí pobíháním nahého protagonisty uprostřed sobího stáda, v závěru pak dojde k návratu do tvrdé reality, kde už není místo pro humor, ale pro kritickou obžalobu z ekologických pozic. Upřímně jsem se bál, aby nenastala další žánrová eskapáda a hlavní hrdina v závěru nesestřelil těsně nad jeho hlavou přelétající letadlo - to by si samozřejmě zasloužil pilot-kořistník, ale ne tenhle jinak docela sympatický film. (07.12.2011)

Canis Lupus z uhla pohladu mladeho biologa Charles Martin Smitha, vysadeneho v kanadsej drsnej prirode. Ono vlky boli vzdy demonizovane hlavne krestanmi, rovnako ako hady. pritom vlk ma svoje miesto v prirode, nebyt vlka, taxa rozmnozi prilis bylinozrava cast fauny a trava sa napriklad nestihne regenerovat. Takze jo, krasny - miestami aj zasnezeny film o vlkoch, zivote vlkov. Tak ako povedzme Minnelli bol majstrom muzikalov a farieb, reziser Ballard je preslaveny proenviro filmami, kde samostatnu rolu hraje priroda /je skutocne nadherna/, jeho filmy maju vyborne tempo, su obrazovo strhujuce a detski herci prezivaju svoj zivot v prirode vedla volne zijucej fauny - tuna ide o vlky.Samotny vlk, odborne canis lupus teda nie je krvilacna selma, ale skor starostliva hlava rodiny. A ja to beriem, jednoznacne : 100 % (08.12.2018)