Volání vlků

Unikum. Naprosto brilantni film. Fiktivni dokument o vyprave zoologa kamsi na kanadsky sever. Ukol: sledovat vlky v prirozenem prostredi. Ovsem prvni problem nastane ve chvili, kdy pana profesora a jeho nadmernou bagaz letadlo proste vylozi na zamrzlem jezere uproztred kanadske tundry. Blizi se noc a prichazi ledova boure. Vsechno vybaveni a zasoby potrebne pro preziti jsou teoreticky po ruce, uhledne zapakovane v bednach.. jenze to pro preziti nestaci. Musim rict ze me tenhle film dostal. Nesentimentalni, syrove, ale nikoli zamerne zdramatizovane. Mozna to pusobi tak skvele prave proto, ze se tvurci vzdavaji temer vsech filmovych prostredku jak 'ozivit' dej a proste ho nechaji plynout. (06.07.2005)

Za boha si nevzpomenu na český název, pod kterém to běželo na ČT2 asi před 7-8 lety. Ovšem dodnes mám tenhle znamenitý film v živé paměti. Příběh vědce, který se vydá do vzdálených končin na Aljašce zkoumat život vlků. Opravdu nádherná kamera, zajímavý scenář, myšlenkově hluboký film s mnoha nezapomenutelnými scénami. Přestože to produkovalo studio Walta Disneye, má to k rodinné zábavě hodně daleko. (04.01.2003)

Jestli ten nehrdinsky vypadající badatel očůrá vlky, tak mě teda tvůrci prostoduchého scénáře neopijí rohlíkem. V prostotě je sice síla, ale ten scénář je tak přihlouple šroubovaný, že od skutečné přírody odpoutávají pozornost "akce" při příletu letadla, při prolomení se ledu nebo myší invaze a následná degustace myší za přihlížení myší... Navíc se filmaři nevyvarovali chyb a po scéně, kdy má badatel zamrzlé brýle, se v další vteřině ve stejném prostředí a pravděpodobně za stejné teploty dívá přes brýle čisté... Krásy přírody obdivuji dvěma hvězdičkami. (08.12.2011)

Filmy, jejichž děj se odehrává v člověkem téměř nenarušené přírodě, patří do kategorie mých srdečních kinematografických záležitostí. Never Cry Wolf není výjimkou a už během sledování se zařadil mezi ně - skvosty typu Himaláj karavana, Zálesák (1966), Útěk do divočiny, Poslední traper,...Na Ballardově snímku bych vyzdvihl vykreslení soužití člověka s přírodou, lásku člověka k ní a ke zvířatům, dále pak sestříhání scén, jež místy působilo mírně komicky (záběr na vlka lovícího myš a následně Tylera konzumujícího jednu malou myšku za druhou), ale také samotný děj a postavy, zejména pak hlavního hrdiny a zkušeného, moudrého Ooteka. Závěr snímku za doprovodu pěkné melodie a textu staré inuitské písně dotvořil výsledný dojem za neodmyslitelné 4*. (04.12.2011)

Díky Never Cry Wolf se mnohým z nás otevřel jiný pohled na "zlého" vlka, který sežere vše včetně babičky a Karkulky. Tady to byl elegantní, krásný, hrdý tvor, s notnou dávkou inteligence, schopností si hrát i "zpívat". Tady - to ale znamená v přírodě, která vítá a objímá, je laskavá i nekompromisní. A krásná. (27.11.2005)