Volání vlků

Priliš komedionálne ladená dráma, postavená na dementnom, krotkom a neskúsenom dobrodruhovi, ktorý sa dobrodruhom chce stať až priamo v nehostinnej divočine a to pomocou knižky na prežitie. Herci nie sú zaujímaví a vlastne všetky scény s nimi. Vlastne aj na príbeh treba rýchlo zabudnúť. To, čo stojí za pozornosť, sú nádherné zvieratá, akými vlky nesporne sú a tiež prekrásna nehostinná (ale vlastne aj pohostinná) kanadská Arktída. (01.10.2014)

Další důkaz toho, že přírodní a zvířecí zákony by měly být postaveny mnohem výše než ty lidské. 100 minut naprosté nostalgie v podobě krásných záběrů na dosud nedotknutelnou část naší planety a zároveň příběh nesoucí důležité a oslovující přírodní poselství, o kterém by měl každý člověk vědět a respektovat ho. Velká škoda, že snímek stojí tak moc v pozadí. (03.12.2011)

Od filmu jsem si příliš nesliboval, jen to, že v ideálním případě se pokochám větším množstvím krásných záběrů na jedno ze svých oblíbených zvířat. A nakonec jsem byl příjemně překvapen. Těch záběrů opravdu bylo dost, opravdu byly (skoro) krásné, a to nejen na vlky, ale i na soby a myši. Poselství filmu nikterak nové ani nově podané, ale každopádně potřebné, což je další plus. Hlavní minus vidím v podivném střídání žánrů: Celou první polovinu se film tváří jako komedie, jejíž humor je místy dost křečovitý (svérázný pilot, myší hostina), s příchodem inuitského Ooteka se humor (naštěstí) téměř vytratí, aby uvolnil místo přírodně mystické atmosféře, která vrcholí pobíháním nahého protagonisty uprostřed sobího stáda, v závěru pak dojde k návratu do tvrdé reality, kde už není místo pro humor, ale pro kritickou obžalobu z ekologických pozic. Upřímně jsem se bál, aby nenastala další žánrová eskapáda a hlavní hrdina v závěru nesestřelil těsně nad jeho hlavou přelétající letadlo - to by si samozřejmě zasloužil pilot-kořistník, ale ne tenhle jinak docela sympatický film. (07.12.2011)

Nemám slov. Ty k tomuto snímku ani nejsou potřeba. On sám jich má minimálně. Tak nádherně zachycená příroda, vlčí chování i samotné psychické navrácení člověka závislého na moderních technologiích zpět do lůna přírody, to se takhle geniálně nepodařilo ve filmu natočit snad nikomu. Silný, srdeční zážitek, který si kdykoli rád zopakuji. Nechybí mu napětí, akční pasáže i humor a předně úcta k přírodě. Ta na vás sálá od prvního momentu do samotného záběru. Stejně jako hlavní hrdina na konci budete civilizaci nenávidět a vnitřně toužit zažít takové dobrodružství jako on. Vždyť příroda je sice krutá, ale jen k těm, kteří jsou moc slabí, než aby v ní dokázali přežít. Doporučuji! 90% (19.10.2012)

Filmy, jejichž děj se odehrává v člověkem téměř nenarušené přírodě, patří do kategorie mých srdečních kinematografických záležitostí. Never Cry Wolf není výjimkou a už během sledování se zařadil mezi ně - skvosty typu Himaláj karavana, Zálesák (1966), Útěk do divočiny, Poslední traper,...Na Ballardově snímku bych vyzdvihl vykreslení soužití člověka s přírodou, lásku člověka k ní a ke zvířatům, dále pak sestříhání scén, jež místy působilo mírně komicky (záběr na vlka lovícího myš a následně Tylera konzumujícího jednu malou myšku za druhou), ale také samotný děj a postavy, zejména pak hlavního hrdiny a zkušeného, moudrého Ooteka. Závěr snímku za doprovodu pěkné melodie a textu staré inuitské písně dotvořil výsledný dojem za neodmyslitelné 4*. (04.12.2011)