Warholka

Líbivá marmeláda, bohužel. Režisér měl raději zůstat u dokumentu nebo minimálně vyhodit klišovité scény s Haydenem (naprosto chápu pozvednuté obočí Boba Dylana) a vyměnit Pearce (že přece hraje autistu, jak tu někdo v komentáři upozorňuje...no kucky kuck), zlatý Bowie jako Warhol. Sienna zřejmě jediný dobrý tah, nejen kvůli zjevné podobě. (18.08.2007)

Nie som fanúšik Andyho Warhola, ale to nie je problém. Problémom je scenár, ktorý je slabučký a povrchný, a to ešte viac, než sám Warhol. Vzťahy medzi postavami nefungujú, vo filme nie sú takmer žiadne emócie (možno okrem záveru) a celé je to chladné a odtažité, ako kus ľadu. Je tu však jedno ALE a tým je Sienna Miller, ktorá je dokonalá po všetkých stránkach a ktorú som si užíval každú sekundu, čo bola na obrazovke. Je nádherná a vynikajúco svoju rolu zahrala. Pochválil by som tiež "technickú" stránku filmu, ktorému bohužiaľ chýba pevnejší scenár a dej, živšie dialógy aj postavy. Ale Sienna je bohyňa! (30.08.2008)

– Myslím, že vaše dcera bude velmi slavná – A za jakou cenu, pane Warhole? K filmu jsem přistupoval jako tabula rasa. Nepopsaný list papíru. Jako člověk neznalý dění na americké pop artové scéně šedesátých let a jenom matně tušící, že Andy Warhol byl člověk tvořící divné plakáty a dlouhé filmy. Čekal jsem, že pro mne Warholka bude velice poučnou exkurzí do oněch let. Poučnou ani trochu, nudnou velice. Nevadilo mi, že hlavní postavou je Edie Sedgwick, její postupné pronikání do Factory jistě skýtalo atraktivnější a divácky akceptovatelnější materiál nežli otevřený pohled na Warholův bouřlivý život. Vadilo mi, že Edie nebyla ničím zajímavá. Za svou lehkovážnost zaplatila životem, fajn, co se dá dělat, mám být dojatý? Mám důvod být dojatý? Pokud můžu posoudit z dostupných fotografií, Sienna Miller je Sedgwickové (ne)skutečně podobná, u některých materiálu jsem nedokázal rozpoznat, která z nich dvou to je. Také její gesta, její vystupování, její rozkošný úsměv, prý dokázala dokonale okopírovat, čímž vytvořila perfektní kopii, bohužel (stejně jako celý film) postrádající duši. To samé platí o výkonech Guye Pearce (Andy Warhol) a Haydena Christensena (Bob Dylan, jehož jméno nikdy nezazní) – oba se snaží podobat svým reálným předobrazům, plnohodnotné postavy, se kterými bych alespoň malinko sympatizoval, však vytvořit nedokázali. Největším problémem Warholky (český distributor po dlouhé době opět zazářil) je absence jakékoliv dějové kostry. Jde o sérii pěkně zrežírovaných výjevů, které ovšem nedrží pohromadě. Film se tříští na jednotlivé segmenty a nedokáže po celých sto minut udržet vaší pozornost. Pobavilo mě, jací blbci mohli (a stále mohou) být v Americe považováni za umělce a pokud blbci nebyli, po zhlédnutí stejně nemám důvod si to nemyslet. Je mi jedno, co dělali, jak žili, proč zemřeli a můj zájem vidět něco od Warhola, slyšet něco od Dylana, klesnul z nuly do minusových hodnot. George Hickenlooper natočil nudný a nezajímavý film, nejvíc zamrzí, že jej nenatočil špatně. Hudbou a oblečením dokázal zdařile evokovat dobovou atmosféru. Jak mají současní režiséři v oblibě, snaží se také on stírat rozdíly mezi fikcí a realitou – například použitím zrnivé kamery nebo výpověďmi lidí, jež Sedgwickovou znali. Kdyby dokumentární pojetí nebylo „znevažováno“ patetickým a svůj účel stejně neplnícím komentářem „k lepšímu změněné“ Sedgwickové… stejně by to asi nebyl moc dobrý film. 40% Zajímavé komentáře: Cival, maxi6, anais, Silence, chef (31.07.2007)

Obyčejně natočený film o neobyčejných lidech. A v tom je asi hlavní problém Warholky. Umělec kalibru Andyho Warhola by si určitě zasloužil nekonvenčněji zpracovaný film. Děj je svázán jakousi retrospektivní životopisnou zpovědí a velice tím omezuje potencionální možnost působení, kterou by takový film neměl postrádat. Film to není špatný, dokonce je místy docela zajímavý a určitě zručně natočený, ale celému dějovému konceptu chybí kostra, která by film ve slabších pasážích podržela. Výsledkem je tak nevýrazný dojem z výrazného umělce a jeho přítelkyně. (13.09.2008)

Poměrně působivý obrázek raketového sešupu až na samotné dno ... pochybná cesta, kterou zdobí jen bezcenné zlato kočičí a pomíjivá chvilka světské slávy, za kterou si ve finále mnoho nekoupíte. Leč příběh je maličko nesoustředěný, takže ve finále přináší jen drobné, třebaže nadmíru ostré a zraňující střípky z JEJÍHO života ... vzpomínky vytržené z labyrintu času - dny, které ji potkaly poté, co se seznámila s NÍM ... a v dobré víře, plna mladistvého nadšení a naivního obdivu zahodila vlastní život i vlastní sny a nechala se vtáhnout do jeho světa. A co on ? Kdy a proč se z něj stal bezcharakterní sobec - povrchní narcis bez citu a svědomí, exhibicionista, který se schovával za své "umění", druhé jen využíval a následně bez zájmu odhazoval jako obnošenou obuv ? Nebo bylo ve skutečnosti všechno úplně jinak ??? A tak snímek nerozhodně a maličko rozpačitě postává někde na hranici tří a čtyř hvězd ... a je mu trochu zima ... 3,5* (21.01.2019)