Čajka Jonathan Livingston

Racek Jonathan Livingston jako ptačí Mesiáš v evangeliu podle Bacha - nápad vcelku dobrý, ale zpracováním těžko pochopitelný a dosti pokroucený. A to by nebylo to nejhorší - zážitek z nádherných záběrů ptačích perspektiv snižují ptačí dialogy (naštěstí v původním znění, mluvit Jonathan jako Petr Oliva, tak to nedám) a naprosto rušivě a nepatřičně zaznívají zpívané party, v jinak příjemném hudebním podkresu, proto u mě jen za čtyřicet, rackové prominou... (24.10.2011)

Racka jsem poprvé četla v patnácti a okamžitě jsem se do něj zamilovala. Film se v některých místech od knihy hodně liší, přesto je ale Jonathanův příběh natočený tak citlivě a poeticky, že vám rozjasní duši a aspoň na chvíli opravdu uvěříte, že můžete dokázat cokoli budete chtít, že nemožné neexistuje... (17.01.2008)

Mám rád prírodopisné filmy, nepohŕdam poéziou a piesne Neila Diamonda mi tiež neboli proti srsti. Problém som začal mať, keď mi všetko toto zamiešali a naservírovali v jednom. Nejaký čas som sa utešoval skvelou kamerou a krásnymi zábermi, ale neskôr som už rekordér prepol na štvornásobnú rýchlosť, pri ktorej som ešte stíhal čítať text a moje utrpenie sa skrátilo na štvrtinu. Prečo potom až dve hviezdičky? No pre kameru predsa! (16.04.2012)

Jsem zklamaný racek. Tématika je mi obrovsky blízká a o to je můj dojem horší. Předloha si nezasloužila takový scénář. Nezasloužila si doslovně a povrchně vyjmenovat poučky o svobodě bytí jako z brožurky ,,Vyšší bytostí v pěti jednoduchých krocích!''. Putování racčího hrdiny působilo smutně prázdně. Jeho iniciace pak připitoměle. Hodně tomu asi pomohla stopáž, protože taková tématika jednoduše potřebuje víc času aby vše správně dlouho zrálo a prostor pro to nabízí spíše kniha nebo žití samotné. Alegorie byla doslovností absolutně otupělá a zbytečná. Opravdu není nutné, aby nás děj chytl za ručičku a odhalil se do posledního detailu, bez prostoru pro to nejcennější a tím je přemýšlení, nebo ano? Snímek impotentně kopíruje nedůležité záchytné body kostry knihy ale její duši nezvládá ani stínově zobrazit. A tak tu zbývá už jen ten úžasně nasnímaný a střihnutý vizuál, u kterého mám ale vtíravé podezření, že svou jednotvárností a omezenými možnostmi progresu dost napomohl repetitivnosti ( stejně jako soundtrack) a prvoplánové prázdnotě. Happy Feet zvládl svou roli lépe. 2* jsou čistě pomstychtivé. (01.04.2011)

Tenhle přinejmenším nevšední umělecký počin ocení především čtenáři knižní předlohy, protože člověk, který s ní není obeznámen, by mohl lehce podlehnout pokušení odsoudit snímek jako příšerný patetický kýč. Filmu ubírá na uměleckém dojmu především hudební stránka - mnohem víc než Diamond by se sem hodilo něco vážnějšího a hlavně bezeslovného. Ve výsledném dojmu je zde hranice mezi krásou a kýčem tak tenká, že obojí vlastně splývá dohromady a nutí tak diváka k rozhodnutí, zda na takovýhle způsob vyprávění přistoupí, nechá se unášet krásnými obrazy a jedinečnou náladou snímku a přijme i ony více či méně patetické úseky, anebo tuto formu filmové výpovědi zavrhne i přes její celkem silný obsah. Já Bachovu novelu četla jako teenager (= nejvděčnější věk) a tehdy mě dostala, takže tenhle docela sympaticky originální snímek beru na milost a přijímám ho se všemi jeho klady i zápory za 4*. (29.07.2007)