Casablanca

Film zavánějící sentimentem stejně jako jeho samotný název. Casablanca-- vstupní brána do ráje a vstříc lepším zítřkům, pryč od hrůz války a smrtících nacistických chapadel. Casablanca-- Bogart a Bergmanová, jejichž cesty se dříve oddělily, ale osudová přitažlivost a koloběh událostí kolem nich opět stahují smyčku. Casablanca-- happy end stejně nevyhnutelný jako osud Adolfa Hitlera po vylodění v Normandii. Casablanca-- jsem v její moci, obdivuji herecké schopnosti uhrančivého Bogarta a krásu Ingrid Bergman, hltám každý precizní dialog a pojem filmová klasika na mě doráží doslova z každého záběru a střihu. Snímek končí a já hodnotím čtyřmi * - ovšem ne proto, že bych v tom viděl nějaký kult, oslnivou myšlenku nebo tvůrčí převrat, ale prostě z toho důvodu, že se mi na film moc příjemně koukalo, že sentiment neposkvrnil výslednou kvalitu a že Casablanca je..... no zkrátka very spešl místo:-) 80% (25.08.2013)

Ha tak jsem to konečně viděl ani mi to nikdo nemusel cpát do výzvy. A resumé? těžce průměrná ukecaná a kapku přeslazená záležitost o lidech co se chtějí dostat z bodu A do bodu C a uvízli v bodě B konec dost naivní a Čechoslovák se jménem Viktor Laszlo? to jako vážně??? takže mě to nestrhlo, ale jednou se to vidět dá.50% (26.02.2017)

We´ll always have Paris. Viděla jsem ji popáté. Včera poprvé na velkém plátně. Filmová loď vplouvá do přístavu jménem Casablanca, láska vchází do Rickova American Café, dialogy jiskří na pozadí válečných zvěrstvev, která jsou tak blízko... ale jakoby za oponou. Když politika vstupuje bez zaklepání do lidských osudů, známé omnia vincit amor neplatí. V kině to najednou přestala být " ta legendární" Casablanca, ke které apriori přistupujeme jako k stříbrným příborům, které obdivujeme ve vitrině, ale nepoužíváme k jídlu...Zázračně se proměnila, najednou kalnedář ukazuje rok 1943, odkládáme klobouk a promítač právě pustil neobyčejný film o ideálech, za které stojí bojovat. Cynický Američan je v hloubi duše sentimentální, oportunistický kam-vítr-tam-plášť Francouz v srdci patriot, éterická norská víla tvrdá jako křemen, Němci si bez vyzvání sedají k nejlepšímu stolu a Čechoslovák snoubí hrdost a odvahu. Velký svět v malém městě, kde tři už jsou společnost. Curtiz upsal duši ďáblu, ale vyplatilo se. Casablanca nestárne. (13.06.2007)

Velikost filmu nespočívá v tom, jak dokáží své diváky hned napoprvé oslnit. Důležitý je kontext, v němž film vzniká, i skutečné poselství, které prostředkuje. Domnívat se, že toto dílo, jehož tvůrci se nedokázali zcela ubránit hollywoodským revuelizujícím pozlátkům, tyto kvality postrádá, je zřejmým nedorozuměním. I uprostřed druhé světové války existovaly oázy nostalgického přepychu, v nichž jakoby se zastavil čas, charakterizované přičinlivým obletováním vnadných žen a tichou válkou zpravodajských služeb Osy a Spojených národů. Marocká Casablanca byla nepochybně ve své atlantické výspě jednou z nik takovéto neutrality. Postihnout tuto atmosféru a nahmátnout alespoň trochu její vnitřní výbušnost, za kterou je možné cítit krev ne příliš vzdálených front druhé Velké války, jak tento konflikt nazávají někteří Američané, není snadné. Tím spíš, že natáčení nebylo v tomto případě folkórem, ale přímou součástí událostí, k nimž se vztahovalo. To, co se při prvním pohledu jeví jako rozporuplné, se poměrně záhy mění v "pouze" typické a běžné. Typický a tuctový ovšem není zážitek, který si odnáší divák i po takřka semdesáti letech, která uplynula od premiéry CASABLANCY. (20.10.2007)

Kultovní, skvělé a troufám si tvrdit, že i nestárnoucí válečné romantické drama s charismatickým a vynikajícím Humphrey Bogartem v hlavní roli. Za pozornost však stojí také půvabná Ingrid Bergman a nezaměnitelná atmosféra tohoto snímku, na kterém se dle mého zub času pěkně obrousil, ne-li přímo zlomil. Casablanca mi přišla i po těch letech atraktivní svým komornějším zpracováním (film Mít a nemít z roku 1944 je ještě mnohem komornější a tento Curtizův počin mi jej hodně připomínal), napětím, ale i romantickou linií a drobnými dějovými zvraty - ať jsou předvídatelné více či méně. Být Casablanca barevná, tak pro mě možná ztratí jedno ze svých velikých kouzel. (29.12.2011)