Tento život

Temná história Dánska v období 2. svetovej vojny, 5 rokov pod nadvládou Nemecka a samotná dánska vláda sa rozhodla s Nemcami spolupracovať. Ale väčšina národa bola iného názoru a začal sa organizovať odboj. Od skromného začiatku s malými izolovanými skupinami odporu sa postupne vytváralo široké a dobré organizované hnutie, ktoré podporovala veľká väčšina obyvateľstva. Medzi nich patrila a odbojová skupina Hvidsten Grupbola dánska skupina odporu, ktorá bola prepojená na britskú tajnú organizáciu SOE7. Tí cvičili dánskych parašutistov, ale pomáhali aj materiálne (predovšetkým výbušninami). Činnosť tejto odbojovej skupiny, ako aj niekoľko ďalších bolo odhalených gestapom na podklade zrady výsadkára britskej armády. 11. marca 1944 v skorých hodinách bola väčšina tejto skupiny zatknutá a 8 členov skupiny dňa 29.6.1944 popravených.Film je o statočnosti, priateľstve ale aj o ochote zaplatiť aj najvyššiu cenu za svoje vlastenectvo. Mimoriadny je spôsob, akým film vykresľuje každodenný život v kombinácii s prvkom odporu a vojny a, že nezasahuje do násilia a brutality, ktoré sú u týchto filmov bežné. (28.06.2016)

Ke komentáři od StarsFan bych ještě mohl dodat: bylo to hrozně ukecané a bylo z toho příliš cítit, že to natočila žena (což není implicitně na škodu, ale od filmu z 2. světové války zkrátka očekávám víc akce). Úvod plný babských keců z kuchyně a otravných tancovaček bych vyhodil. Bohužel tento (pro režisérku zřejmě klíčový) námět prolíná celý film. Kromě akce mi chyběla i očekávaná dávka emocí a napětí. Vlastně mě to celé dost zklamalo. (60%) (04.07.2012)

Opakovaně jsem při sledování tohoto filmu vzpomínal na Sophie Scholl. Příběh dánských odbojářů za druhé světové války trumfuje svou civilností. Hlavní hrdinové jsou "prostými" vesničany, kteří se k odboji přidal jaksi mimochodem, a kteří si od počátku nepřipouštěli, jak fatální následky může mít. Režisér věnuje zvýšenou pozornost jednotlivým postávám a diváka tak rafinovaně nutí se s nimi identifikovat. Z mnoha snímků zpracovávajících téma odboje tento patří nepochybně mezi lepší. (05.07.2012)

Smíchejte všechny filmy o druhé světové válce, koncentračních táborech, odsunu Němců, popřípadě podobných lidských válečných/poválečných hrůz a máte nový snímek. Očividně není třeba nekonvenčních filmových postupů, protože to přece nikdo nečeká. Stačí, když na konci budou titulky říkající, kdo jak dopadl, protože - je to přece podle pravdy! Ano, je to hrozné, ale šlo by to natočit i jinak. Dvě hodiny rozhovorů, prázdných výrazů, zbytečně protahovaných scén (je třeba všechno pořádně popsat), které už znáte, aniž byste film kdy viděli. Víte, jak co dopadne, víte, o co jde, a stejně se ty filmy prostě pořád natáčejí a já na ně jako pako neustále chodím. Takže: už nebudu chodit na filmy s podobnou tématikou, vždycky se pak rozčílím, že jsem strávila dvě hodiny u něčeho absolutně neoriginálního, co už bylo tolikrát předtím natočeno - a možná i líp. (02.07.2012)

Kdo říká, že film o válce musí nést vrstvu patosu a mít pachuť nacionalismu? Riisové, která si právem zaslouží přídomek "renesanční člověk", se povedl husarský kousek: vydala se jinou cestou, nade vše ostatní staví člověka a jeho emoce. Naprosto každý člověk ve filmu, každá postava, je skutečnou, uvěřitelnou, dýchající a cítící bytostí. O tom si novější české filmy podobného druhu (Lidice, Habermannův mlýn) mohou nechat jen zdát. [ 47. MFF KV, 10 evropských režisérů očima Variety ] (03.07.2012)