Vital

Láska nejenže prochází žaludkem, ale i všemi orgány. Tsukamoto zde sleduje studenta lékařské fakulty se ztrátou paměti, který si ji osvěžuje pitváním svojí přítelkyně (o které ze začátku neví že je to jeho přítelkyně). A taky má lehké halucinace po automobilové nehodě. Za mě upřímně jde o jeden z nejlepších Tsukamotových filmů. Míň hyperaktivity, více dramatu a tragédie. Samozřejmě režisérův střih je stále jasně poznatelný, což je téměř znakem jeho díla. Melancholické, zvláštní, ale emotivní. Jen věc, která mi trvala chvilku než jsem ji pochopil, byly ty časové skoky/prolínání. A scéna s kremací dostane snad každého. Jedna autonehoda z 10. (21.12.2020)

tombac to už víceméně vystihl, takže jen dodám, že škrcení jako sexuální praktika/úchylka bylo i v Koridě lásky. A že Tadanobu Asano vypadal chvílemi jako Sadako, až jsem se ho začal bát :) A jako vtipnou poznámku na závěr přidám jeden překlad, co jsem z budky zaslechl: Doktoři se o ženě ve vegetativním stádiu bavili jako o vegetable (což je podle kamarádky běžný termín), nicméně český překlad "zelenina" mě opravdu pobavil :) (01.04.2006)

snazil jsem se, opravdu snazil. mam rad divne filmy a od vitalu jsem si sliboval, ze by v tomhle smeru mohl skvele obstat. bohuzel me naprosto minul a nezaujal. dej nemel hlavu a patu a prestoze jsem si obsah po shlednuti znovu peclive precetl, stale jsem jej v tom nedovedl najit. jako tresnicka na dorte - smysl nekterych vedlejsich postav mi pak zcela unikl. zaverecne titulky byly vykoupenim (10.07.2013)

Posledné rozlúčenie skrze spomienky na mŕtveho.. Vo svete za hranicami reality.. Niekde medzi snami, a predstavami. Cukamoto upustil od šialenej jazdy a znova raz skúsil obyčajný príbeh. A tentoraz sa mu to darí viac ako v prípade Blížencov. Art ustupuje do pozadia. V popredí sa zjavuje príbeh a myšlienka. Odťažitosť reálneho sveta.. vyprázdnenosť miest.. .túžba po seba trýznení. pytva ľudského tela s úmyslom dosiahnuť najhlbšiu podstatu akú ľudské telo skrýva - hľadanie duše. Vital je podivuhodným filmom čo do zápletky, ale jeho príbehová rovina je veľmi poetická. Po Snake of June je znova dážď a kvapky vody krásnou kulisou v popredí ktorej je množstvo smutných pohľadov, zúfalých smiechov a hľadanie zmierenia. Film o smrti a o kráse spomienok. Najprístupnejší Cukamoto vôbec. Hoci aj tu je množstvo explicitných záberov na telá a ich časti. (31.01.2016)

Ani ve snu by mě nenapadlo, že z 11 filmů na Febiu mne nejvíce dostane snivý, křehký, lehce úchylný příběh o vzpomínkách na životní lásku, vitální dívku, probleskující během pitvání jejího těla. Navzdory tomu, že jsem se těšil na další Tsukamotovu šílenost typu Tetsua. Zřejmě bych snímku dal čtverku jako moje spanilá společnost v kině, ale díky tomu divácky exotickému zážitku (obsahově, vizuálně, pocitově) a výtečné hudbě, jež v mých uších rezonuje ještě nyní, si prostě nemohu pomoct a jednu hvězdici přidám. 9/10 (28.03.2006)