Je te tiens, tu me tiens par la barbichette

Něco jako děj spíše v úzadí, svérázný sarkastický humor na hraně účelové trapnosti, spousta tanečních a hudebních čísel prolínána intelektuálními kecy o politice, no prostě typický Jean Yanne a další jeho film :D ...pro který si dokonce pozval i speciální hosty z USA: kontroverzní kapelu Village People, jejichž hudba pak mimo jejich číslo tu v pozadí zní skoro celý film až do naprostého zbláznění. Po většinu času se nacházíme v prostředí televizního studia, sledujeme natáčení vysokorozpočtové show s hudební estrádou, rozjásaným moderátorem a absurdní soutěží, kde se dvojice párů musí co nejdéle držet vzájemně za bradu. Mezi tím každou druhou chvíli běží přehlídka nejtrapnějších a nejšílenějších reklamních spotů a pořadatelé musí řešit i domlouvání s únoscem, který od televize vymáhá milion franků. Za vší tou drahou zábavou v barevních kostýmech a září blikajících reflektorů se tu díky důsledně koncipovaným scénám pravidelně obsahující i pohledy do počínání v zákulisí odkrývá velmi trefná, nadčasová satira na médium televizní zábavy. Film nabízí nekompromisní pohled na televizní pořad jako platformu manipulující se svým publikem, tvořící výplň povrchní a leckdy trapné zábavy pro konzumní diváky a sloužící pro ziskuchtivé lidi jako velká příležitost ke kšeftu a penězům. Yanne se opět nebojí říct naplno svůj názor, ale zároveň nechává divákovi prostor k zamýšlení a vytvoření si na základě předkládaných scén, které se dívejí na věc z různých pohledu, vlastní postoj. Ovšemže z režie i výkonů účinkujících je cítit kus poctivé umělecké práce, která se bezpochyby skrývá i za každou takovou připravenou show či estrádou, jaké je pak dneska v módě odmítat jako cosi dávno překonaného... Také proto, že jsem na sledování nejrůznějších zábavných TV pořadů v rodinném prostředí, ať už aktuálních nebo reprízovaných z minulých dob, doslova vyrůstal, hodnotím pro sebe tento film s hloubavě kritickým a zároveň vícestranným pohledem na věc, jako přínos. Nedokážu sice říct, že bych během sledování prožíval nějaké obrovské nadšení, nicméně mou pozornost po celou dobu dokázal hodně upoutat (jak tématem, tak svými bizarnostmi) a jako většina Yannových filmů mě určitě obohatil řadou zajímavých podnětů v jeho průběhu. Prakticky ani nemám, co bych vytýkal, byť mým nej zážitkem z Yannovy tvorby zůstává bez větší konkurence Chobizenesse (1975). [80%] (08.01.2022)