Zúfalé manželky

Myslel jsem si, že to bude stereotypní feministický manifest, kde se kroužek protivných zakyslých ženštin láduje zmrzlinou a sprostě nadává na muže coby podřadný živočišný druh. Jsem příjemně překvapen. Jednak formou (filmová technologie, vizuální stylizace á la Stepfordské paničky, sunsetboulevardovský posmrtný komentář), druhak i samotným obsahem. Milé, vtipné, ironické, přijatelné. Ale i tak víc pro ženy, takže dál se dívat nebudu a tohle berte jako hodnocení prvních pěti či šesti dílů. 60% (25.09.2006)

Nejdokonalejší spojení krimi a komedie v seriálu, jaké znám. Tento seriál si mě získal od prvních dílů první série a zájem o něj mě neopustil ani v osmé sérii. Všechny Zoufalky i jejich partnery jsem si oblíbil, vyjma jediné. Lynette Scavo je postava, která mi pije krev a je mi děsně nesympatická. Ostatní jsou všichni na jedničku s hvězdičkou, včetně vypravěčky "Mary Alice". Pobavil mě článek o tom, že když ve Velké Británii běží v TV Zoufalky, tak je na ulici prázdno. A zaslouženě! (24.10.2014)

Last but not least zprávou je, že Teri Hatcher je pořád stejně extrémně sexy... Mám rád seriály "pro ženy," které jsou citlivé a vtipné (Ally McBeal), naopak pod nos mi moc nejdou ty, které vypráví o "závažných" tématech typu "na kterou párty dnes večer půjdu", či "jaký druh vibrátoru si koupím" (Sex ve městě) a u Zoufalých manželek by se dalo říct, že se ocitají tak někde uprostřed ;-) Neberu jako zápor to, že dámy nemají o 8,468 kg navíc (a bylo by to jako v tom případě víc realistické???), oslovil mě nadhled i tajemno a snad každý v seriálu hledá něco takového, co by mohl zažít a ještě nezažil, ať se tento nachází kvalitativně i po řemeslné stránce na jakémkoliv místě toho určitého spektra. I mně to připomnělo Americkou krásu, ale spíše na pohled či poslech (předměstí, hudba...) Celkově mi to opět vychází tak na 70%, ale uvidíme v dalších řadách...každopádně je to snad nejlepší seriál, který kdy prima vysílala...což je div...ti mají totiž na seriály totálně zmatenej čich...tedy: komerční! (01.02.2007)

Obsahuje spoilery. Začátkem devadesátých let se živoucí paradox (homoseuxální republikán) Marc Cherry angažoval jako vrchní scénárista a producent milovaného "ženského" sitcomu The Golden Girls, ve kterém spolu čtyři postarší dámy žijí, řeší svoje vztahy a jsou si vzájemně rodinou. Už tam Cherry dokázal, že rozumí nejenom ženám, ale taky divákům, a umí jim dát to, co chtějí. S novým seriálovým boomem napsal vlastní seriál podle šablony "pro každého něco", a záhadně a zázračně se (pro změnu) čtveřicí dam (potažmo pěticí, ale mou oblíbenou záškodnici Edie těžko počítat), co si jsou vzájemně rodinou, vytvořil hybrid tajemna, komedie vizuální i slovní, vraždění, přírodních katastrof, nehod naprosto vážných i dokonale směšných, lží, psychopatů a romantiky, který z největší části funguje takřka dokonale, jako dobře promazaný stroj. Během těch osmi let se samozřejmě sem tam zadrhne, ale málokdy se stane, že by nebavil, že by osudy postav nezajímaly. Převážně je tomu tak proto, že pod onou barvitou fasádou šíleností je jádro z reálných situací a problémů, které má co říci komukoli (manželské problémy, krize středního věku, skloubení práce a osobního života, problémy s dětmi...). Částečně je to i proto, že přesné obsazení má talentu a vzájemné chemie na rozdávání. Tu zbylou potřebnou "magickou" špetku pak dodává Cherry tím, že se v příběhu dělí o svoje vlastní bolestivé zkušenosti (konflikt mezi Bree a Andrewem kvůli jeho sexuální orientaci není nepodobný tomu, který sám Cherry prožíval se svojí matkou). Zoufalé manželky jsou seriál, který může leckoho odradit už názvem, případně snad i vizuálem, ale byla by to škoda. Tak milý a zároveň zvrácený seriál, který člověku s ironickým pošklebkem nabízí hřejivá životní moudra po kýblech, se jen tak nevidí. (13.05.2007)

Tenhle mysteriózní (?) melodram klouže po povrchu jen na první pohled. Za těmi bílými ploty se totiž odehrávají dramata, která jsou sice z drtivé většiny slzopudnými modelovými scénáristickými konstrukty, ovšem čas od času ukážou ve své nahotě starou známou pravdu a to, že skoro všichni jsou pěkný svině a člověk může věřit tak akorát sám sobě. Nežehlete u toho! (16.10.2006)