Le Dernier Trappeur
Der letzte Trapper
The Last Trapper
Obsahy(1)
Francouzský dokumentarista Nicolas Vanier putuje po těch nejmrazivějších krajinách jako jsou Sibiř, Laponsko, Aljaška a samozřejmě Kanada, kde podnikl skutečnou bílou Odyseu - 8 600 km přes Aljašku. Na této cestě se setkal s mužem, který ho inspiroval k natočení filmu Poslední traper. Padesátiletý Norman Winther žije se svou indiánskou ženou Nebraskou uprostřed kanadské divočiny. Zdá se, že je poslední, nebo jeden z posledních skutečných traperů. Má své psí spřežení, kterým loví i jezdí pro zásoby. Svůj dům si postavil vlastníma rukama a doufá, že se nebude muset přesunovut dál na sever, aby unikl hlučné civilizaci. Žije v rovnováze jak s přírodou tak sám se sebou. Má svou vlastní filozofii, své zásady. Ve filmu, který je na pomezí dokumentu a hraného filmu, představuje sám se, stejně jako jeho žena i přátelé, s nimiž se setkává jen zřídka. Traper není jen obyčejný lovec, je to (jak praví naučný slovník) potulný lovec lovící kožešinovou zvěř. Takový je Norman Winther. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (121)
Moc hezký film, kterému trošku škodí formát, který je divnou mutací dokumentu a hraného filmu, přičemž dokumentární část je shazována dějovou linkou a vykonstruovanýma situacema, a hraná část trpí neherectvím všech zůčastněných(ty moudra pak prostě dost šustí papírem). Vizuálně jsou to orgie hraničící s kýčem, Norman je sympaťák a občas vykoukne i nějáká ta méně přitažlivá součást trapperského života..... prostě fajn film. Ale Hezogovi Happy People to prostě nejsou(a není to jen tím, že Aljaška není Sibiř). ()
Krásný pohled na život v přírodě. Každý člověk, ve kterém dřímá kousek dobrodruha, musí být tímto snímkem unešen. Průzračné vody jezer, dravé toky řek, zasněžené hory, zelenající se stromy, barevná paleta podzimu, ale také setkání se zvířaty a boj o život, to vše v Posledním traperovi můžeme spatřit. Nepatrně jsem postrádal nějaký záživnější děj, takže snad proto nedávám plný počet, ovšem o to víc jsem se kochal scenériemi a dobrodružným životem Normana Winthera, jeho psů a ženy Nebrasky. Nejeden člověk by jistě alespoň na chvíli chtěl mít jeho srub na tak nádherném místě s výhledy, při nichž se tají dech a veškerý spěch, starosti a špína civilizace nemají šanci prostoupit do těchto rajských míst. ()
Vskutku krásný film, který pojednává o propojení človéka a přírody na bázi harmonického vstahu. Je to taková labutí píseň o tom, jak se člověk odklonil od této harmonie díky honu za ekonomickým růstem, penězích atd., a jak by mělo tohle pouto vypadat. Dějová stránka filmu nebo i herecké výkony nejsou nijak oslnivé, ale o to tady vůbec nešlo. Film se snaží ukázat, že je tu i něco krásnějšího než v drtivé většině pro nás známý konzum dnešních dní. Krásný snímek - 80% ()
Postupující civilizace žene horaly spolu s jejich světem čím dál víc do hor a tento dokument je jedinečným svědkem, že nezkrocená příroda je hodně divoká milenka, avšak její náruč by nikdo z horalů za nic jiného neměnil. Částečné nahlednutí do radostí a strastí posledního trapera. Ne vážně, tohle vás ve skautu nenaučí. ()
Stokrát viděný severský dokument o přežití v nehostinné oblasti, především v zimě. Jj, raději na toto nenahlížet jako na plnohodnotný film, protože lidi nejenže divně mluví, ale i hrají. V podstatě nic vás nepřekvapí, takže se nabízí medvěd, prolomení ledů, zima a zase zima, ještě brutálnější zima, no a krásná příroda. To je to, co se musí vyzdvihnout, ale od toho jsou tu chlapci z National Geographic a spol., tak to raději přenechme jim. 40% ()
Galéria (21)
Fotka © Hollywood Classic Entertainment [CZ]
Zaujímavosti (2)
- Všetky psy, ktoré chová Norman Winther, sú plemena sibírsky husky. (Laslo)
- Ve filmu dvakrát zazní píseň Leonarda Cohena „By the Rivers Dark“. (Please)
Reklama