Poslední traper

"Jestli je to naše poslední sezona, proč sis dal letos se srubem takovou práci?" Nicolas Vanier ukázal život Normana Winthera jak s jeho krásou, svobodou a oddaností přírodě, tak i s nekonečnou pakárnou v podobě mrazu, neustále se někam propadávajícího psího spřežení a dřevorubců, kteří tu svobodu neúprosně otesávají. Ukázal ho pomocí nádherných obrázků (hodně moc), příjemné hudby (méně) a nějakých těch moudrých průpovídek - z toho ovšem netřeba míti strach, poslední traper moralizuje zhruba stejně, jako (dosaď jméno staršího příbuzného) na návštěvě - povinně a přímočaře. Netouží povýšeně poučovat, chce si jen povídat o divočině, trapeřině a úctě k přírodě. Norman Winther je starý paličák, který věří, že takové pouto má smysl. Škoda, že jemu podobných už tolik není. (18.02.2012)

4* Polodokumentární dobrodružný film o útrapách života za polárním kruhem, kde si člověk v drsné bílobílé divočině musí poradit sám a i když má svou ženu, tak je vlastně samotář. Pomalý komorní snímek, který na Vás ledově dýchne a na hodinku a půl zavede do jiného světa, než v kterém žijeme. Typický film pro artové vyznavače a milovníky přírody ještě bez stop lidské civilizace. Zajímavý i tím, že si hlavní hrdina zahrál sám sebe. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (18.07.2018)

Vskutku krásný film, který pojednává o propojení človéka a přírody na bázi harmonického vstahu. Je to taková labutí píseň o tom, jak se člověk odklonil od této harmonie díky honu za ekonomickým růstem, penězích atd., a jak by mělo tohle pouto vypadat. Dějová stránka filmu nebo i herecké výkony nejsou nijak oslnivé, ale o to tady vůbec nešlo. Film se snaží ukázat, že je tu i něco krásnějšího než v drtivé většině pro nás známý konzum dnešních dní. Krásný snímek - 80% (03.06.2010)

Francouzi snad mají na přírodopisné filmy patent. Thierry Machado byl ostatně kameramanem filmů jako Mikrokosmos nebo Ptačí svět, takže se není čemu divit, že příroda je zde opět nasnímána ve vší své kráse. Výborná je i hudba, ať už orchestrální nebo skvěle sednoucí písně Leonarda Cohena. A ač to vypadá skoro jako dokument, je to hraný film, ve kterém Norman Winther a další hrají sami sebe. Autoři si nehrají na Michaela Moorea a nebalamutí diváky, tento fakt je jasný už z úvodních titulků. Jinak by museli mít desítky kamer a funkční křišťálovou kouli. Všechna čest trikařům, protože není poznat, co je skutečné a co digitální. Pro mne funkční návrat do mládí, kdy jsem hltal dobrodružné romány, ve kterých bylo ještě traperů plno. Co mi ovšem vadí, je to filmařské pokrytectví, díky kterému traper v celém filmu nic neuloví. Jen klade pasti a pak prodává kožešiny, nic mezi tím. (12.04.2010)

Taky jsem si při sledování vzpomněla na Into the wild, hlavně když sem slyšela tu nehodící se, do uší bijící hudbu, která byla v tomhle snímku. Nesouhlasím s tím, že člověk udržuje přírodu v rovnováze. Jak dlouho tu příroda byla než se přibelhal člověk nápadně se podobající opici? A vida, taky si poradila. Jsem ráda, že existuje snímek bez zbytečných řečí a těch přemrštěných emocí, protože už jich mam tak trochu plný kecky. Je to ten film, na který se koukáte a říkáte si: Opravdu existuje někdo, kdo tohle vidí na vlastní oči, nejenom ze svého gauče v obýváku. A taky sem si řekla, že na naší planetě je vážně moc hezky. Víc takových filmů...P.S.: ty pejsci byli tak úžasní, že bych je láskou umuckala :-) (12.04.2010)