Obchodník so smrťou

"První prodej zbraní, to je jako první sex. Nevíte, co děláte, každopádně je to vzrušující a skončí to moc rychle." Filmy Andrewa Niccola mám rád z jednoho důvodu. Nejsou točeny, aby se zalíbily naivnímu publiku, ale aby něco sdělily a přiměly k zamyšlení. Navíc postrádají typické klišovité pomůcky a bombastický happy end. Co se týká filmu Lord of War, musím přiznat, že jsem se na něj těšil jak malej od chvíle, co jsem se o něm dozvěděl. Když o něm navíc mluvil kamarád, který ho viděl ve Finsku někdy v listopadu (naši distributoři by si měli vzít poučení :)), mé čekání se stalo nesnesitelným. A včera jsem se konečně dočkal. A bylo to přesně to, co jsem si vysnil. Popis uvažování člověka, který jen "dělá svou práci", aniž by si přitom příliš připouštěl její ne zrovna "košer" aspekty. Čeho si cením je to, že Jurij Orlov není prvoplánově vytvořen jako nelidské monstrum, vlastně je to docela sympaťák, sype ze sebe jednu hlášku za druhou, a má často i pravdu ("mně je jedno, co se zbraněma udělaj, klidně ať střílej všichni vedle"). Konec konců těžko obviňovat ze zabití nůž nebo pušku a v krajinách, kam se jeho "zboží" dováží, když nebudou kalašnikovy, budou se zabíjet třeba klacky. Stejně tak mě pobavil popis jak sbalit známou ženu způsobem, který taková nanynka považuje za romantiku (u scény v letadle a jejích řečech "to je jako z románu" jsem se řehtal na celé kolo). Vlastně jsem si při té sondě do hlavy pragmatika vzpoměl na větu z Ďáblova advokáta: "Vina, to je jako pytel cihel. Stačí ho prostě pustit." Nekoná se žádný happy end, obchodník se nenapraví, rodina se neusmíří, právo nezvítězí. Někteří lidé tomu vyčítají političnost. Těm bych poradil, aby trochu zapátrali po úloze CIA např v Afghánistánu a jinde v 80. letech. Uvidí, že svět opravdu není černobílý. To není házení hnoje na Ameriku, jak tu někdo tvrdí, protože nelze zaměňovat vládnoucí skupiny a jejich zájmy se státem. Celkově bych to tedy werichovsky shrnul v to, že film má skvělý scénář, je z něj znát značný přehled a orientace v problému, nesnaží se divákem manipulovat (jen ať se s tím porovná každý sám), skvělá kamera, spousty nápaditých a vtipných scén (přemalovávání lodi, rozebrání letadla, námluvy), spousta mrazivých scén (fantastický úvod, liberijský diktátor), dobrý Nicolas Cage (je vpodstatě jedinou komplexní postavou ve filmu). Dvěma slovy INTELIGENTNÍ FILM. (13.01.2006)

Tento za každých okolností líbivý rychlokurz na pašeráka zbraní a Avtomat Kalašnikova obrazca 47 s plným zásobníkem mají až na jednu věc hodně společného. Na oko jsou velmi efektní, snadno se s nimi manipuluje, umí (si) vystřelit, jsou srozumitelné všem a honosí se globální popularitou, akorát ten Niccolův produkt je jakýsi prázdný.. (05.08.2010)

Cage zase jednou není pro smích, ale naopak, na poplácání po zádech a vřelý obdiv. Už samotným tématem (ZBRANĚ) mě tento film bral za slinu, a tak jsem rád, že nezklamal. Velmi dobře dívatelných a po svém vlastním oduševnělých 120 minut, které vám snad malinko dokreslí představu, jak to ve velkém světě chodí. A případně i spláchnou pár hovínek naivity. Já chci taky zlatej kalašnikov. (24.07.2011)

Silný námět to tentokrát utáhnul. Cage se do role hodí, i když jako "dobrého herce" ho označit nemůžeme. Podivně amorální film, který nás absencí emocí může naprosto odrovnat. Cosi mi sice chybělo k naprosté spokojenosti, ale i tak to stačí na velmi silné čtyři hvězdy a nejlepší Niccolem režírovaný film. (02.05.2010)

Netuctově zpracované ožehavé téma, které zajímavým a především navýsost funkčním způsobem kombinuje mrazivé scény s ironizujícím černočerným satirickým nadhledem. Ani zde se to neobejde bez chyb, ale klady drtivě převažují a hlavně je to ten typ snímku, který krom pobavení donutí i k zamyšlení a hned nevyprchá - což není tak málo. (14.01.2006)