Vojna policajtov

Film byl, je a bude navěky skvělým. To každý viděl nebo teprve uvidí. Jen mi vysvětlete, proč nebylo možné zůstat u poetického a francouzsky elegantního názvu Nábřeží zlatníků? Jak vidno, Amíci zachovali alespoň okrsek, ale tuzemáci aby neměli zase něco extra... Takhle by se mohlo zdát, že jde o nějaký remake, zatímco na Nábřeží zlatníků vznikla výtečná pocta pravým a nefalšovaným kriminálkám. (23.01.2012)

Ačkoliv film znám již několik let, jakýmsi nedopatřením mi uniklo jeho hodnocení. Činím tak tedy teď. První dojem, který diváka sledujícího stříbrné plátno prostoupí, je pocit klasické tvrdé školy. Teprve postupně, v přímé závislosti na košatícím se ději, se potvrzuje to, co film předchází. Hloubka příběhu, propracovanost postav, skutečná - a ne kašírovaná - opravdu niterná lidská tragédie jednoho z hlavních hrdinů, až dokonalá nečernobílost v líčení francouzské justiční (soudní) policie tlačí diváky tam, kde je režisér Marchand chce mít. Skvělé výkony obou protagonistů jen umocňují Marchandovo mimořádné vedení herců - nejvíce to vynikne na postavě Vrinksovy dcerky i faktu, že její dívčí zpodobení Auteil svěřil vlastní dceři - a jsou jen orientačními ukazateli na cestě k nevšednímu zážitku. Marchand nesoudí, nehodnotí, netrestá; naopak neosobně podává děj, který chce být - a také je (zdůrazňuji to právě proto, že v naší současnosti jde o mimořádně vzácný jev) - skutečným příběhem. Hranice lehkého žánru - o nějž Marchandovi nešlo - jsou tu prolamovány ve prospěch diváka, režiséra, ale nakonec i díla samého. O bolestech doby a postmoderních mravních i hodnotových propadech vypovídá VÁLKA téměř vše. O to přesvědčivěji, že právě to nebylo záměrem autorského záměru. Výsledkem tohoto propracovaného, vyváženého a současně spontánního přístupu je jedno z mimořádných filmových děl rodícího se nového tisíciletí. (06.07.2011)

Na začiatku som nevedel komu mám držať palce. Bolo hneď jasné, že Depardieu tu hrá bezcitného hajzla ktorý ide za povýšením i cez mŕtvoly blízkych, no ani Auteuil nepredstavoval úplne kladnú postavu. Dej si drží slušné tempo po celí čas a všetko smeruje k jasnému koncu. Napriek tomu až pred koncom ma tento film chytil, keď už karty boli rozdané. (24.01.2006)

Zúročené profesní zkušenosti poldy a filmařský talent (bravo Marchale) se spojily, aby vytvořily působivé kriminální drama, které mi svojí náladou připomnělo staré "delonovky" a kriminálky, které se ve Francii točily v 70.letech. Film stojí na poutavém ději, hereckém koncertu dvou nejvýraznějších osobností francouzského filmu dneška (Auteuila mám film od filmu čím dál raději, Depardieu jako záporná postava je velmi uvěřitelný) a syrové realistické atmosféře počínaje solidně natočenými akčními momenty a výpravou konče. Francouzský film, jak ho mám rád, stále žije!! Fuck Bessonovy produkční prefabrikáty na jedno použití :o)) (29.10.2005)

Bez vytáček, já si myslela, že se dívám na krimošku ......desátých let, kdyby je ta vizáž trochu neprozradila. Už to samo o sobě je velký kumšt. Čistokrevné, bezchybné a ještě spoustu superlativ k tomu stejně nestačí vyjádřit to, co musí divák osobně zažít a na vlastní oči vidět. Dokonalý duel dvou hereckých es a jejich charakterů v policejním aparátu, kde je spoustu hnusu, ale i naopak. Vidět ty dva kluky, jak se zaklesnou do sebe očima, to byly momenty, kdy se tají dech. Tady by se spoustu mladých nadějných hereckých kluků ještě mohlo mnohému přiučit. Na Daniela nedám nikdy dopustit, to už jsem psala v mnoha komentářích, tady byl přímo excelentní, ale Gérard mu šlapal fest na paty. Když k tomu přihodím, že se čerpalo ze skutečné události a finále bylo naprosto famózní, tak musím jít na nejvyšší laťku. (29.10.2014)